Producenti

Muzikálová vystoupení nebyla špatná, trochu absurity mi nevadí. Bohužel všechno ostatní bylo špatně. Už úvodní scéna byla naprosto příšerná a vůbec bych se nedivila, kdyby po ní spousta lidí film rovnou vypla. Myslela jsem, že se to zlepší, ale bohužel byl takový celý film. To co asi mělo být "vtipné", bylo jenom trapné. Celkově ve mně film vyvolal takové rozpačité pocity. Nechápu, jak se herci jako Lane, Broderick a Thurman, mohli k takovému filmu upsat. Asi ani nečetli scénář, protože jinak nevím, proč by to měli zapotřebí. Ale jak říkám, ta muzikálová čísla nebyla tak špatná, tak nechám zlatou střední cestu. (17.04.2010)

Muzíkály patří mezi mé oblíbené žánry a Uma Thurman mezi mé oblíbené herečky. Film Producenti ale k mým oblíbeným filmům patřit nebude, i když se mi na něm pár věcí líbilo (ta velkolepost, kterou mám u muzikálů ráda, sehranost, divadelní atmosféra, pár chytlavých melodií). Peníze, které tento film ale utopil, mi přijdou využité nedostatečně. Chybí mi tam víc "vážnosti", a když ne vážnosti, tak alespoň víc VTIPNÝCH vtipů, pak bych jim ten laciný humor a´la Hitler homosexuál klidně odpustila. Dávám dvě h. Podle mě horší film, a průměrný muzikál. (11.08.2008)

„Co zas civíte? To jste nikdy nezažili ponižování?“ Na Brooksův komediální muzikál z roku 1968 jsem slyšel chválu ze všech stran, nebylo tudíž snadné, ba ani možné, odolat pokušení a nezhlédnout v televizi alespoň jakýsi destilát původního díla. Přesněji filmovou adaptaci divadelního zpracování (neexistuje pro to nějaký speciální výraz?). Po pár nadmíru hysterických minutách sestávajících ze vzájemného překřikování dvou přehrávajících herců, jsem byl na dobré cestě k menšímu amoku a následnému úprku od televizoru. Včas naštěstí přišlo první zdařilejší taneční číslo a projevila se má slabost pro muzikály. Po první ztřeštěné kreaci Willa Ferrella, zde neonacistického dramatika šlechtícího na střeše newyorského mrakodrapu hajlující holuby, jsem byl již definitivně rozhodnut vydržet do konce. Mnohokrát jsem se pak ještě mohl přesvědčit, že sto třicet minut je na podobně banální zápletku příliš, že se Susan Stromanová až na pár potěšujících výjimek nedokáže oprostit od extrémní divadelnosti své režie, že Matthew Broderick není dobrým hercem, natožpak komikem. Většinu filmu zachraňuje talent Ferrella, sex-appeal Thurmanové, pár vtípků, jež zasáhly cíl a nejdynamičtější muzikální výstup s bandou důchodkyň mašírujících po ulici za vydatné pomoci chodítek. U některých scén mě obzvlášť zamrzelo, jak moc doplácejí na strnulou režii a ploché herce, věříc, o kolik vtipnější byly na divadelních prknech či v Brooksově filmu. Mohla z toho být satira ostrá jako břitva a zároveň muzikálová pecka roku. Sakra, že jo! 65% Zajímavé komentáře: Janek, dzej dzej (01.08.2008)

Hned v prvních sekundách příběhu se divák ocitá na Broadwayi, mezi svítícími neony, v úvodním oslnivém hudebním čísle. Muzikál producenta Maxe Bialystoka (jméno jako parafráze na mocnou kliku evropských uměleckých imigantů) Funny boy (adaptace Hamleta!) se stává totálním propadákem a starý lišák se musí poohlédnout po něčem novém Elementární příběh shánění peněz a představitelů pro nový (nejhorší) muzikál se stává lehce plynoucí fraškou tu a tam proloženou hudebními čísly. Producenti jsou životním projektem Mela Brookse – kromě filmu z roku 1968 existuje i broadwayský muzikál z roku 2001. Brooks napsal scénář filmu, hudbu i texty zpívaných čísel a celý film také, jak jinak, produkoval. Rukopis zkušeného autora filmových parodií je na Producentech velmi znát. Herci celou dobu dokonale přehrávají (všechny postavy filmu jsou pouhé karikatury, načrtnuté podle několika základních vlastností), občas se objeví nějaká ta citace (muž na střeše – Ghost dog, scéna u soudu – Tanec v temnotách, Kafkova proměna jako scénář k muzikálu), film je naprosto nekorektní k často tabuizovaným tématům (nacismus, homosexualita, staří lidé), některé scény jsou absolutně nekoherentní k veskrze pozitivní, usměvavé a „dokonalé“ hollywoodské muzikálové tradici. Neonacistický muzikál Jaro pro Hitlera s ultrazženštilým homosexuálem v hlavní roli je ostatně příkladným pro všechy zmíněné kategorie. Hudební čísla jsou do detailu propracovaná, choreograficky originální (bíle natřená kancelář, účtárna, pochod babiček), s velmi dobrými texty (časté opakovaní elementárních struktur, slovní hříčky). Celý film se vnímat jako sarkastický pohled na chod showbyznysu i jako parodii typických prvků daného žánru. Především je to ale „rozesmívající“ dílo, jehož ztřeštěným fyzikálním zákonům se krásně podléhá. (27.03.2006)

Určitě jsem ovlivněná tím, že jsem neviděla ani divadelní inscenaci ani původní filmovou adaptaci. Proto musím říct, že po poněkud rozpačitém začátku jsem se královsky bavila. Nacistický autor Will Ferrell, teploušská suita kolem režiséra Garyho Beache, tančící (!?) švédská subreta Uma Thurman, to všechno mě nadchlo. Až uvidím jiné zpracování, třeba změním názor, ale zatím dobré. (17.03.2008)