Réžia:
Ivan RajmontKamera:
Vratislav DamborskýHudba:
Miki JelínekHrajú:
Miroslav Donutil, Karel Pospíšil, Jana Janěková ml., Petr Pelzer, Vilém Udatný, Miluše Šplechtová, Alexej Pyško, Jan Novotný, Hana Igonda Ševčíková (viac)Obsahy(2)
Miroslav Donutil v hlavní roli Goldoniho komedie o tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná. Jedno z nejpopulárnějších představení Národního divadla. Děj se odehrává v Benátkách, kam přijíždí Beatrice v převlečení za svého mrtvého bratra. Hodlá ve městě najít svého snoubence Florinda, který naneštěstí v souboji jejího bratra zabil a musel uprchnout. Beatricin sluha Truffaldino se ve městě potká s Florindem, o jehož totožnosti nemá ponětí, a dá se z vypočítavosti do jeho služeb, protože dva platy jsou víc než jeden. A záměny, převleky, komické střety a gagy mohou začít… Premiéra dnes už legendární inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů se konala v Národním divadle v roce 1994 a hrála se s velkým úspěchem přes dvacet let. Titulní roli mazaného a vychytralého sluhy Truffaldina tehdy vytvořil Miroslav Donutil. V průběhu času se hit proměnil ve stálici a v rekordmana v dějinách Národního divadla. A zatímco v mnoha rolích se už změnilo obsazení, Truffaldino byl stále týž. Když Miroslav Donutil se svým Truffaldinem začínal, bylo mu 43, a když po šedesátce končil, stále ho jeho trochu zmatený a trochu vypočítavý sluha nepřestal bavit. Stejně jako diváky. Slavné a divácky veleúspěšné představení skončilo šestistou reprízou v prosinci 2016. V České televizi jej měli diváci možnost poprvé vidět 15. 12. 2001. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (342)
Předestírám, že nemám rád Donutila jako persónu. Přijde mi nějak namyšleně slizký a slizce namyšlený. Což nic nemění na mém respektu vůči jeho talentu. Příkladem pánova nadání budiž toto zpracování Goldoniho legrácky. Hrají zde i jiní herci a herky, a evidentně ne špatně. Ovšem Donutil nás všechny donutil vnímat představení jako absolutní exhibici jednoho muže, pročež umění ostatních aktérů spočívá především v tom, aby mu moc nepřekáželi. Čítám že co představení, to kilo dolů, neb tam lítá jak pionýr, hází pupikem bez záduchy a ještě k tomu sem tam jebne do prostoru vtípek z improvizace vzešlý, pročež můžeme sledovat velevážené herce, an nenápadně hýkají smíchy a předstírají akutní záchvat černého kašle. Nenávidím moment, kdy se den chýlí k večeru, z koupelny zní staccato všemožných sprejů a kulm, či svistot štětců nanášejících na madam snesitelný obličej. V takové chvíli se totiž musím nasoukat do pohřebního, což obnáší mimojiné vtahování rostoucí vany a přiškrcování motýlkem, a vyrazit do dividla. Fakt to nerad. No a u tohoto kousku jsem sám způsobil návštěvu dvojitou, plus jsem si ho s radostí zopáknul v tv. Takže tak. Dejte si pudlik a nenechte si to ujít. ()
Moc pěkné divadelní představení, které si určitě zaslouží být doporučeno. Miroslav Donutil opět září, a to dost intenzivně. Ovšem není zdaleka jediný. Tentokrát září v roli sluhy, který to hraje tak trochu na obě strany. Situační komedie v tom nejlepším světle. Goldoniho předlohu jsem nečetl a ani se na ni nechystám, takže vám ji nemohu doporučit či nedoporučit. Na tom ovšem vůbec nezáleží a ani nevím proč to sem pletu. Tohle představení však doporučuji vřele. 4* ()
Za mě nejlepší divadelní komedie vůbec a to jsem celkem divadelně znalá. Když jsem to viděla poprvé, tak jsem koukala s otevřenou pusou. Děj diváka vtáhne a už jej nepustí. I přes délku se divák nezačne nudit. Donutilovo herectví je jedna z věcí, kvůli kterým by měl tuto komedii každý vidět aspoň jednou. ()
Viděl jsem v ND ještě v době, kdy páně Donutil byl slavný hlavně díky jeho na kazetách vydávaných vzpomínek Pořád se něco děje (které jsem coby nucený posluchač na pokoji na intru nesnášel) a Nikoly Šuhaje, kterého jsem zbožňoval. Herecký výkon Donutila byl opravdu skvělý. Je škoda, že se toto stalo pomyslným odrazovým můstkem k budoucímu totálnímu zahlcení jednoho kanálu veřejnoprávní televize jeho osobou... To už si ale nechá říkat mistr... Tři pudinky. * * * ()
Se Sluhou dvou pánu mám v zásadě pouze dva problémy; styl a představitele hlavní role. Co se týče stylu, tak jde o ukázkového představitele commedie dell'arte. Spousta slovních hříček, záměn postav, vyznání lásky, situačního humoru a samozřejmě znaku nejtypičtějšího v podobě vychcaného sluhy v roli intrikánské šedé myšky v pozadí. V této inscenaci, pravda, spíše v popředí. Doslova. Všechny komedie tohoto stylu jsou na "jedno brdo". Viděli jste jednu? Tak jste viděli všechny. A k tomu Donutilovi. Není zlý, ve své podstatě je opravdu vtipný, ale... Je estrádní, a to nemyslím nikterak pejorativně. Jde o one-man show, která zabíjí a zbytečně upozaďuje ostatní postavy tím, že veškerou pozornost strhává pouze a jen na sebe. Což je špatně. Pokud nevěříte, tak zkuste adaptaci stejné hry v podání jiného souboru či i nějakou jinou od Goldoniho. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (3)
- Premiéra se uskutečnila 22.9.1994, s úspěchem se hraje dodnes a představení se stalo nejúspěšnějším v historii Národního divadla v Praze s více než 500. reprízami. (kosticka7)
- V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. (kosticka7)
Reklama