Réžia:
Susanne BierScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Connie Nielsen, Ulrich Thomsen, Nikolaj Lie Kaas, Sarah Juel Werner, Rebecca Løgstrup Soltau, Bent Mejding, Solbjørg Højfeldt, Niels Olsen, Paw Henriksen (viac)Obsahy(1)
Michael a Jannik jsou bratři. Michael si vybudoval slušnou kariéru v armádě, má hezkou ženu, dvě roztomilé dcerky. Jannik je černá ovce. Vrací se z vězení, právě když jeho bratr odjíždí do Afganistánu. Michael záhy padne do zajetí. Po čase je osvobozen a vrací se domů. Má však tajemství, se kterým se nedokáže vyrovnat a kvůli kterému se promění k nepoznání. (lenuse)
(viac)Videá (1)
Recenzie (138)
Melodráma s uveriteľnými emóciami postáv. Ukážka dopadu vojny na psychiku vojaka, resp. jednotlivca, jej zhubný vplyv na rodinu, ako základ západného civilizovaného sveta a rodinné a spoločenské vzťahy všeobecne. Bratia vyvolávajú podprahovo mnoho otázok, ktorých jedinou odpoveďou je iba nezmyselnosť vojny. Dve hodiny sú trochu moc, pričom skutočné emócie sa začnú prejavovať až v tej druhej. Ak má nejaký zámer amerického štúdia natočiť remake skutočné opodstatnenie, tak to bol určite tento prípad. ()
Realistický vzhled napomáhá především emocionálně vypjatým scénám. Budete zděšeni u brutálního zmlácení vojáka, budete cítit nenávist i soucit zároveň u vyšinutého maniakálního výstupu Thomsena, zamrazí vás při scéně švagra a švagrové, kteří jsou jen pár centimetrů od sebe a chtějí, ale také nechtějí se políbit. Takové "srdíčko" americké verzi, která je bohužel celkem zapomenutelná, chybělo. Po dánských Bratrech prostě nejde jen tak vypnout a tvářit se, že všechno je v pořádku. ()
„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. ()
silná, trocha sentimentálna dráma o výčitkách svedomia o tom čo urobiť aby som prežil, aby som sa mohol vrátiť k tým čo milujem. Takých príbehov (zážitkov) je viacej a nie je to novinka len z vojen na blízkom východe. Pud sebazáchový je silný, nikto nevie, ako by sa zachoval v danej situacii. Najdôležitejšie je ale nedržať to v sebe.Jo a Nielsenová je sympatická herečka. :) ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (6)
- Ačkoliv je Connie Nielsen dánská rodačka, Bratři se stali jejím prvním filmem natočeným na domácí půdě. (Olík)
- Když Sarah (Connie Nielsen) volá o pomoc, v ruce drží Nokii 3310. (Lucas87)
- Susanne Bier herce požádala, aby používali co nejmíň make-upu. (akisha)
Dánská filmová scéna již několik let rozhodně patří mezi nejzajímavější filmové trhy v Evropě. Člověk si poté snadno vzpomene na známého provokatéra Larse von Triera, tvůrce Honu či Chlastu Thomase Vinterberga či tvůrce nedávných povedených Rytířů spravedlnosti Anderse Thomase Jensene. Šikovných tvůrců z Dánska se najde opravdu hodně, člověk si přitom snadno vzpomene i na režisérku Susanne Bier. I když tomu její poslední filmy jako Serena či Bird Box nenapovídají, Bier nemá pověst jedné z nejzajímavějších ženských režisérek současnosti náhodou. Právě i díky snímku Bratři, který jí v roce 2004 dveře do Hollywoodu prakticky otevřel. Ani Bratři se později nestali výjimkou a po vzoru několika evropských hitů se v roce 2009 dočkali americké předělávky od Jima Sheridan s Jakem Gyllenhaalem, Tobey Maguirem a Natalie Portman v hlavních rolích. A po vzoru mnoha předělávek evropských hitů se americká verze snadno nabízí jako ta vděčnější, byla by ovšem jednoduše ohromná škoda původní Bratry ignorovat. A to nejen kvůli tomu, že byli zdrojovým materiálem právě k americké předělávce, ale i kvůli tomu, že jde jednoduše o skvělý film, který se u nás bohužel klasické distribuce nedočkal a musel se spokojit s nadšenými ohlasy na festivalech. Právě Bratři v roce 2004 předvedli, že někdy se naším kinům skutečně vyhnou fenomenální záležitosti. Komorní drama ke kterému napsal scénář zmíněný Anders Thomas Jensen tehdy zpracovalo návrat z Afghánského pekla aktuální záležitost a z příběhů dvou bratrů vytěžilo opravdu moc. Bratři jsou emocionálně neskutečně silnou záležitostí, která snadno zboří mýty o tom, že chlapi nepláčou. Bratři se nedrží zkrátka. Jde o drsný film, který se nedrží zkrátka a spouští skutečně silný emocionální masakr, který v divákovi něco zanechá. Něco, co se mu v hlavě bude sumírovat ještě dlouho poté a dost možná se zamyslí nad stavem svého světa, aby si uvědomil, že ten jeho svět v porovnání s jinejma zase tak zkurvenej není. Bratři nemají černobílé postavy. Ulrich Thomsen, Nikolaj Lie Kaas i Connie Nielsen dávají do svých výkonů všechno, zároveň se jejich postavy nedají popsat tak snadno. V sledu událostí se černá ovce rodiny začíná zbavovat svého statusu, nečekaný navrátilec se naopak začíná vybarvovat v nových barvách. Ruční (téměř až dokumentární) kamera Mortena Söberga ve velkém funguje v tom ohledu, že zcela prodává bezvýchodnost aktuálního stavu postav, jejich svět se jim rozpadá pod rukami a vše jednoduše spěje k nešťastnému bezvýchodnému konci, kdy rozhodně nehrozí pohádkový happy end. Přitom všem se dá snadno argumentovat, že by Bratrům prospěli lepší production values a s tím spojený vyšší rozpočet, o ten se ostatně o 5 let později mohla opřít americká předělávka. právě ona nevyloženě krásná a spíše špinavá vizuální stránka ovšem také dělá svoje. Celé to navíc má skutečně daleko k povrchnosti, kýčovitosti a směšnosti. Bratři diváka k něčemu skutečně donutí. Zamyslet se nad láskou, radostmi ze života i vlastními lidskými faktory. Bez kdovíjak komplikované počáteční expozice zvládne Bier filmovou řečí říct naprosto všechno a ještě víc. Bratři jsou naprosto úžasnou záležitostí, která naprostým právem v roce 2005 vyhrála Cenu diváků na festivalu v Sundance. Naprostým právem otevřela Bier dveře do Hollywoodu (i když těžko říct, zda zrovna tohle Bier využila tím nejlepším způsobem, protože její lepší věci nadále vznikají v rodném Dánsku) a především dokázala, že i přehlížená festivalová záležitost se u nás může rychle ujmout díky síle šeptandy. Bratři možná nejsou po psychické stránce ideálním filmem ro každého, jde ovšem rozhodně o jeden z nejlepších dánských filmů všech dob..... () (menej) (viac)