Mariňák

Zábavná a svojským spôsobom veľmi cool vojnová výpoveď bez mrazivých a vojnových scén? Ano! Sam Mendes je nad vecou, originálnym spôsobom vytvára hustú atmosféru púšte a bez sentimentu a emocionálnych výkyvov dokumentuje depresie mariňákov, ktorí sa tu miesto naplnených americko-chlapčenských snov dočkali iba životných strát. Pozoruhodne pohodový film o nepohodových veciach. (14.01.2006)

Válečné filmy moc rád nemám, válečné filmy, které jdou více do hloubky jsou mi sympatičtější, ale kdyby se o válce točilo jen takovým stylem, rochnil bych blahem a válečné snímky by byly moje nejoblíbenější. Tomuhle filmu zkrátka nic nechybí, ani zde nic nepřečnívá. Méně je totiž někdy více, jak zní staré dobré pravdivé přísloví. "Nuda" ve filmu - pro diváka absolutní spokojenost. A pro mě dvojnásobná, protože předchozí film Sama Mendese se mi líbil o dost míň. (20.11.2006)

JARHEAD – slangově mariňák. Mariňákova hlava je jako džbán – prázdná nádoba. Je mu 20 a byl tak blbej, že to podepsal. A protože není zase tak blbej, bude odstřelovač, což je nejlepší práce. Dril, tedy výcvik, přesun do válečné zóny a ...... . Napsat, že atmosféra filmu je výborná, se rovná u Mendese nošení písku do pouště. Počínající šílenství (máte deprese), spalování latrín (cítíte ten smrad), strach ( ). J. Gyllenhaal podává výborný výkon, ale to se vlastně dá napsat o všech zůčastněných. Kamera, zvuk. Každá válka je jiná. Armáda změní nejen váš vzhled, ale také vaši duši. Není to Vietnam, nejsou to obyčejní ,,bigoši“. Jsou to MARIŇÁCI ! Nejtvrdší a nejbrutálnější zmrdi na celým světě! Každá válka je jiná.... tohle je moje puška. je mnoho takových pušek, ale tahle je moje. bez svojí pušky nejsem nic. beze mně není moje puška nic. (24.08.2006)

Po dlouhé předlouhé době zase jeden nekorektní a pořádně odvázaný nářez, který si nehraje na přílišnou uměleckost (Tenká červená linie), ani se nesnaží diváka ohromit svou naturalističností bojových sekvencí (Ryan). Mariňák je cool válečná jízda, ve které jsou mistrovsky rozmixované všechny potřebné filmové ingredience (úchvatný vizuál, výteční herci, lehce filozofie a pořádně depresivní válečná atmosféra) přesně tak, jak si je lehce náročnější divák přeje. Některé scény jsou bezvadně inscenované, některé vtipné, některé šokující. Celek je však vynikající a poprvé jde o snímek od Mendese, ve kterém se divákovi nesnaží vnutit, že on je ten skvělý režisér, která točí jen a pouze umělecká díla (ať už je to pravda, či nikoli). Mariňák je fér záležitost, která dostane a není před ní uniku. (09.08.2006)

Skupinku elitních sniperů sledujeme od příjezdu do výcvikového kempu za zvuků Don’t Worry Be Happy přes krušné chvilky na buzerplace až k nemilosrdnému vystřízlivění uprostřed zoufale vyschlé kuvajtské pouště. Tohle není válka mariňáků, nýbrž satelitních družic a neviditelných bombardérů. Přesvědčí se o tom i dvacetiletý Anthony Swofford (Jake Gylenhaal), jenž by rád potěšil svou brzy nejvěrnější přítelkyni „em čtyřicítku“. Jak se však zdá, čas strávený v Kuvajtu nezužitkuje k o moc bohulibější činnosti, než k hraní rugby v protichemické kombinéze, k debatování o rozdílech mezi Mexikánci a Kubánci, k masturbaci nebo k odstraňování pozůstatků četných návštěv provizorní latríny. Slunce sadisticky žhne, zelené mozky měknou a dokonce i seržant Sykes (Jamie Foxx) přestává doufat že si vystřelí do živého cíle. Vytrénovali si mašiny na zabíjení a teď pro ně nemají (duševní) potravu – to nevěstí nic dobrého. Mariňák je hlavně o životních možnostech mladého Američana a pak taky o tom, že války se nemusíte přímo zúčastnit, aby vás nadosmrti poznamenala. Tohle všechno nám Mendes vypráví celkem nezaujatě, očima k politice lhostejného, poměrně inteligentního vojáka. Ten se obrní Olověnou vestou, stane se součástí Čety a bude si připadat jako Lovec jelenů čekající na Apokalypsu. Snad teprve když mezi hořícími vrty střetne zmateného koně, uvědomí si, že už není nač čekat. Mendes symbolické výjevy dávkuje velmi střídmě a víc sází na vývoj odehrávající se uvnitř Swoffordova mozku. Co prožívá voják tak vzdálený od domova a podezřívající svou dívku z nevěry? Jak na něj zapůsobí „rendezvous“ s ohořelou mrtvolou „kdysi taky člověka“? Celkem prostými prostředky se postupně dovídáme odpovědi. Jde především o efekt. Skoro hodinu a půl jsem měl pocit, že je to o ničem. Ani mě nenapadlo začít se nudit, ale bavil jsem se podobným nezaujatým způsobem, jako se bavíte při sledování VyVolených, čili party dementů, jejichž životní osudy jsou vám ukradené. Lidštější rozměry nabývají silnějších kontur až v téměř surreálné pasáži s „plačící Zemi“ a hlavně pak ve zbytečně přecitlivělém závěru. Je to škoda, protože skvělí herci dávají do svých rolí skutečné maximum. Hlavně mladická nedozrálost a naivita z Gylenhaala přímo sálá a zelenění jeho mozku vám brzy ani nepřijde jako handicap. Rovněž technická stránka dokonale naplňuje šablonu malého filmu s velkým rozpočtem a dynamický soundtrack zas pomůže, kde režisér nemůže. To díky Mendesovým schopnostem není až tak často. Jen kdyby zvolené téma zpracoval odvážněji a ne tak prvoplánově. Stále však platí dvě pravdy. Ta první – Mariňák o hlavu převyšuje většinu současně zámořské produkce. A ta druhá – Stanley Kubrick něco podobného natočil před téměř dvaceti lety mnohem lépe. A nejen on. 75% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Fr, Hopper, Honza dAve (21.03.2006)