Réžia:
Julian SchnabelScenár:
Ronald HarwoodKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Paul CantelonHrajú:
Mathieu Amalric, Emmanuelle Seigner, Marie-Josée Croze, Anne Consigny, Patrick Chesnais, Niels Arestrup, Jean-Pierre Cassel, Marina Hands, Max von Sydow (viac)Obsahy(2)
Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (337)
Scénář: Ronald Harwood .. _ E - S - A - R - I - N - T - U - L - O - M - D - P - C - F - B - V - H - G - J - Q - Z - Y - X - K - W ____ Ústředním strůjcem kvalit Le Scaphandre et le papillon není ani režisér, ani scenárista (byť oba odvádí skvělou práci), ale kameramanský cit umocněný střihem. Janusz Kaminski se dočista vyřádil a poměrně intimně, ale pořád sugestivně vytvořil obraz světa viděného pouze jedním mrkajícím okem. Scénář dále postupně rozkrývá celkový stav pacienta, několik retrospektiv a vtipně doplňuje děj glosujícími monology nasáklými cynismem. Julian Schnabel občas lehce neodhadne míru a po motýlích křídlech nás zapustí do světa po mrtvici postiženého Jean-Dominiqua. Z vedlejších hereckých postav bych vyzdvihl hlavně trpělivou logopedku v podání výtečné Marie-Josée Croze. ()
Jsem dalek toho stěžovat si, ale tohle mě opravdu mrzí. Le Scaphandre et le papillon měla být hora, na kterou se leze velmi těžko. Hora plná emocí, jejíž náročný výstup, divákův výstup, měl být odměněn nádherným procitnutím, chválou a katarzí. Úvod tomu rozhodně napovídal (řadím se k těm, kteří prožívali každou Jeanovu bolest, neschopnost provést ten či ten úkon), ale jak už to tak bývá- méně je někdy více. Já byl trpělivý. Čekal jsem na závěr, který mi měl vytesat do mozku něco jako znamení toho vnitřního boje a schopnosti být Baubymu nápomocen. Bohužel, došly mi síly. Ale nebylo to tou emotivní vlnou, prostě jsem usnul... ()
překvapení od francouzských filmařů, jež jsem nečekala. Výborným způsobem zpracovaný skutečný příběh, který je ve své podstatě tak děsivý, že vlastně nelze jeho tragický konec považovat za tragický, nýbrž vysvobozující. Velmi příjemně mě překvapila kamera, ačkoli vždy dávám ve filmu přednost příběhu, scénáři, Zde si nešlo nevšimnout, jak kamera trefně napomohla divákovi vnímat dění očima hlavního hrdiny. Poselství je jasné a trochu klišé, ale vzhledem k tomu, že tento příběh se opravdu takto stal, nutno jej přijmout a opravdu nad ním zapřemýšlet. Filmařsky skutečně povedený snímek a divák si jasně uvědomí, že i tyto neuvěřitelné věci se stávají, jeden den jsi plný života, zdravý a života si plnými doušky užívající,nebo ho marnící a druhý den se z tebe stane jen monitorující mozek v těle, které neovládáš, necítíš, nemůžeš pohladit vlastní děti a jsi vydán na pospas třeba televizní znělce, když ji někdo zapomene před odchodem z pokoje vypnout. Neskutečné muselo být trpělivé učení nové komunikace, díky níž se nakonec povedlo napsat knihu. Osobně si vůbec nedokážu představit, že bych vydržela donekonečna poslouchat a soustředit se na opakující se abecední řadu. Ale co taky jiného v takové situaci dělat, pokud člověk úplně nerezignuje a chce ještě něco světu sdělit. Pokud chcete, sdělte to raději teď, případně se podívejte na tento film, ať víte, jak obtížné může být říci někomu mám tě rád, když se vám přihodí malér. ()
Hrôza pomyslieť, že by mal človek prežiť to, čo tento statočný chlapík. Plný života, bohatstva a skvelej kariéry no zrazu je tu jedna osudná sekunda a človek nemá nič... len jedno oko a mrknutia. Príšerný, ale príšerný osud byť väzňom vlastného tela... Dejová linka síce miestami strácala tempo a topila sa v nepodstatných veciach, no potešila ma kamera a výborní herci. A záver so sebou priniesol aj peknú melodrámu. Vlastne sa to dá chápať aj ako taká metafora o motýľovi - konečne voľnosť... Spokojnosť, nadpriemer. 75/100 ()
Poctivý a deprimujúci snímok, ktorý vám na radosti nepridá, ale celkove podanie filmu si zaslúži obdiv. Mám rád filmy, v ktorých hlavný hrdina vo vnútorných monológoch hodnotí svoj život a v tomto prípade i jeho súčasnú, nezávidenia hodnú situáciu. V jednej z menších úloh možno vydieť Max von Sydowa, ktorý hraje otca hlavného hrdinu. V dojímavom telefonáte, ktoré sa nezaobíde bez sprostredkovateľky, synovi povie aj zaujímavú vetu, ktorá vystihuje ich situáciu. " Obidvaja sme uväznení. Ja som väzňom svojho bytu a ty svojho tela". Zdĺhavé dorozumievanie s postihnutým hlavných hrdinom pomocou abecedy, ktorý odpovedá iba klipnutím oka, je vo filme používané často, ale nie je to abeceda v podobe akej ju poznáme, ale začína pravdepodobne najpoužívanejšimi písmenami. M.Amalrica na vozíčku s pokriveným výrazom tváre a okuliarmi len veľmi ťažko spoznať, no našťastie sa spomienkami a flasbackmi často vraciame do doby pred tragickým dňom, takže jeho výrazných tmavých očí si užijete. Naposledy nimi gúľal opustený v púšťi s fľašou oleja, kde ho nechal James Bond....80% ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (11)
- Režisér Julian Schnabel vzdal hold Truffautovmu filmu Nikdo mne nemá rád (1959), keď počas jazdy novým autom naprieč Parížom znie hudba Jeana Constantina. Jazda autom je prejavom voľnosti, ktorá skončí uväznením vo vlastnom tele. Cesta uväzneného Antoina aj Jean-Dominiqua Baubyho končí pri mori. (Biopler)
- Režisér Julian Schnabel se kvůli filmu naučil francouzsky. (HellFire)
- Mrkání oka hlavní postavy bylo simulováno tak, že přímo před kamerou se dělaly nůžky. Myšleno pohyb znázorňující nůžky ve hře "kámen-nůžky-papír". (DaViD´82)
Reklama