Harry Potter a Fénixov rád

Yates stejně jako Cuarón pochopil, že dobrá adaptace neznamená přepis knihy slovo od slova a k látce se musí přistupovat nestranně. Navíc silně zapracoval na psychologické stránce, k čemuž mu vděčne dopomáhá samotný Radcliffe, který konečně předvádí skutečný herecký výkon. Střihové sekvence byly rovněž skvělým nápadem, stejně jako výměna scénáristy a dosazení na post skladatele Nicholase Hoopera (hudba je mnohdy dechberoucí). Díky tomu všemu film funguje nejen jako celek, snad poprvé totiž budete mít pocit, že se série někam posunula a někam směřuje. Připočtěme bombastické finále a dostaneme zatím nejlepší potterovku. (20.07.2007)

Po předchozí akční jízdě bez formy, ovšem skvělém vizuálním hávu přichází mnohem mírnější film. David Yates k filmu přistoupil podobně jako Cuarón v připadě třetího dílu. Zhlédnul předchozí díly, nebál se poupravit nevyhovující prvky a zaměřil se na postavy, zde konkrétně přímo na tu hlavní, Harryho. Žánrově děj tentokrát připomíná až politické drama s psychologickými prvky. Harry se stává nevhodným a ministerstvo kouzel je připraveno udělat cokoliv, aby z něj udělalo blázna, který na sebe chce jen svalovat pozornost. Tím hlavním faktem ale je, že i přes nezbytené změny je tu zachováno kouzlo předlohy. Kouzelnický svět, zejména nová místa, mají úžasnou dynamičnost, dokáží okouzlit. Dalším faktem je, že po Cuarónovi je Yates teprve druhým režisérem, který se více soustředí na mudlovský svět, který je s tím kouzelnickým úzce spjat. Z doposavadních dílů tenhle vyhrává na plné čáře zejména díky volbě lokací, nových postav, vykreslení světa a dokonce i kostýmech. Jak už jsem řekl, naprostá většina nových herců skvěle zapadá do svých rolí. Helena Bonham Carter je fascinujícím způsobem okouzlující ale zároveň z ní jde hrůza, její příchod a odchod ze scény jsou efektní záležitosti, Imelda Staunton přesně vystihla řády posedlou Dolores Umbidge, Natalia Tena je rozkošná a do své role opět pasuje, scény s ní jsou naprosto takové, jak jsem si je představoval, tahle herečka na sebe rozhodně umí strhnout pozornost, Evanna Lynch je okouzlující a ač se to většině nezdá rozhodně je skvělou Lunou, zejména díky svému výtečnému a vyspělému hereckému projevu a v neposlední řadě zaujmou mladící hrající mladého Snapea a Jamese. Se starou partou je to už horší, i když tam pár kladů také najdeme. Snape se sice ukáže jen na chvíli, ale jeho role je mnohem lepší než v předchozích dílech, Brumbál se ukazuje jako obrovský kouzelník na momenty jako je obhajoba, příchod na scénu, kde brání vyhazovanou profesorku... se jen tak nezapomíná a také nesmím zapomenout na Hagrida, který sice hraje tak jak jsme si zvykli, ale poprvé se stává poloobrem, přesně takovým, jak je popsán v knize! Zato Harry je opět příšerný, možná horší než kdy dřív, chálu jeho výkonu opravdu nechápu. Nakonec bych rád zmínil hudební doprovod, který je na samostatný poslech nepříliš povedenou záležitostí, ale ve filmu zní opravdu výborně a narozdíl od čtyřky se nejedná o vykradačku Williamse, ale rozšíření kouzelnického světa novým směrem. A k ději skvěle pasuje. David Yates se s velkofilmem popral opravdu výtečně, ale nic jiného jsem ani nečekal. Změny které učinil jsou jen ku prospěchu a momentů kdy váhá je málo. Jeidným problémem je předloha, která sice není špatná, ale z diváckého hlediska se nejedná o tolik vděčný díl, jako ten třetí. Přesto jej však považuji za zatím nejlepší adaptaci románu o chlapci, který přežil. (08.12.2007)

„Nemusíte ho mí v lásce, ministře, ale musíte uznat, že Brumbál má styl.“ Parádní start - jeden z nejlepších prologů ze všech potterovských filmů: svižný, nekompromisní, jdoucí rovnou k věci. Dobře natočené, obstojně zahrané a prosycené „temně teenagerskou“ atmosférou. Světlem se tady celkově hodně šetří, což atmosféře jenom prospívá. (Pomalu se před námi začíná rýsovat nový subžánr subžánru – teenagerský film noir, viz Zmizení.) Scény z Londýna jsou sympatické snahou o zakomponování prvků urban fantasy, ale pár zrnek ještě netvoří písečnou dunu, čehož mi bylo důkazem následné přehození výhybky a návrat do zajetých kolejí. Srandovní bratři Weasleyovi, jejich potrhlé vynálezy, jejich samaritánská matka a neškodný otec, z knihy otrocky převzaté infantilní vtípky… . Následujících cca devadesát minut se z devadesáti procent odvíjí na bázi „dvě a více postav stojí či někam jdou, mluví a občas si prohlédnou pohyblivou fotografii“. Všechna čest Davidu Yatesovi – ty scény nejsou nudné. Jako autonomní části. Bohužel je nic nedrží pohromadě a brzy jsem přestal řešit, kdo co řeší a zda-li tím něco vyřeší (některé scény skončí jen tak, zatmívačkou, bez nějaké pointy). Nic zajímavého nepředvádějí již z dřívějška známí herci, včetně na svůj standard pouze průměrného Garyho Oldmana a „štěkající“ Heleny Bonham Carter (houpavá kamera při prvním setkání s ní byla chytrým tahem). Knihu již dávno nemám v živé paměti a tak mi pár věcí nebylo zcela jasných. Kdo například před Ronem, Hermionou a dalšími natáhnul bačkory, že mohli vidět testrály a skutečně Harry před svým prvním polibkem pronesl strašlivě profláklé „I Have no Idea“? Na rozdíl od jiných mě to nijak neštvalo, neřešil jsem to, pouze si „zaregistrováváním“ podobných detailů zkracoval čekání na další úžasně zinscenovanou scénu, ve které budou všechny elementy skloubeny do bezchybného výsledného tvaru (ohňostroj, závěrečný „šermířský souboj“). Kvůli uvedeným scénám (plus několika dalším) a kvůli fantastické „one woman show“, kterou málem rozpoutá Imelda Staunton v roli mrchy Dolores Umbridgeové, bych čas strávený sledováním Pottera neoznačoval za promarněný. Přesto mě malinko znepokojuje totožné jméno režiséra u šestého pokračování. Hodnocením prvních dvou, z dnešního hlediska jednoznačně nejslabších epizod jsem na sebe ušil pěknou boudu a tak mi ani nyní nezbývá, než přimhouřit oči a jít nad průměr. 80% Zajímavé komentáře: Marius, tron, Cervenak, novoten, Amarcord_1, Lega, Vitason, Ilicka, Tayen, lilina133, Triple H, crozet, Wendy, honzii (10.05.2008)

´Potterovský´ literární fenomén šel vždycky kolem mě (a pravděpodobně půjde i nadále) a jejich filmová zpracování beru jako takovou přehlídku pěkných obrázků a zdařilých triků, které jednou vidět, příjemně strávit a zapomenout. Ovšem to co se nepodařilo ani Mistru Cuarónovi, se povedlo až ´televizákovi´ Davidu Yatesovi - plně mě vtáhnout do děje a probudit zájem o osudy zúčastněných postav. Možná je to i díky předloze, která díl od dílu houstne směrem k lehce hororové atmosféře, což je jen a jen dobře. A Stephen King má pravdu, Dolores Umbridge se svým sladkým a zároveň zlověstným úsměvem je vskutku jednou z nejodpornějších záporaček, co se kdy ve filmu zjevila (sestra Ratched z Formanova ´Přeletu´ by skoro mohla závidět :o) ). PS: Děcka se fakt asi budou nudit, je tu málo stvořeníček a havěti všeho druhu a ani prdáckýho famfprálu se nedočkají. Dobře jim tak. :o) (31.07.2007)

Naprostou většinu stopáže je pátý Harry Potter naprosto fenomenální. Yates má hroznou spoustu nápadů a velkou vizuální představivost (velmi často jsem si říkal, že PŘESNĚ TAKHLE jsem si to představoval). Bohužel, poslední třetina je až příliš zmatkovitá a oproti knižní předloze značně zkratkovitá a v akčním finále je vidět, že zde ještě nemá Yates pevnou půdu od nohama, což se projevuje na značné nepřehlednosti (kontinuální i prostorové) a ani 3D tentokrát nepomáhá, spíše naopak. K tomu spousta nevyužitých postav a téměř totální absence Hedwig's Theme (hudba je ale sama o sobě velmi fajn) nakonec sráží "JEN" na velmi soldní 4 hvězdičky. (31.07.2007)