Harry Potter a Fénixov rád

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)

„Nemusíte ho mí v lásce, ministře, ale musíte uznat, že Brumbál má styl.“ Parádní start - jeden z nejlepších prologů ze všech potterovských filmů: svižný, nekompromisní, jdoucí rovnou k věci. Dobře natočené, obstojně zahrané a prosycené „temně teenagerskou“ atmosférou. Světlem se tady celkově hodně šetří, což atmosféře jenom prospívá. (Pomalu se před námi začíná rýsovat nový subžánr subžánru – teenagerský film noir, viz Zmizení.) Scény z Londýna jsou sympatické snahou o zakomponování prvků urban fantasy, ale pár zrnek ještě netvoří písečnou dunu, čehož mi bylo důkazem následné přehození výhybky a návrat do zajetých kolejí. Srandovní bratři Weasleyovi, jejich potrhlé vynálezy, jejich samaritánská matka a neškodný otec, z knihy otrocky převzaté infantilní vtípky… . Následujících cca devadesát minut se z devadesáti procent odvíjí na bázi „dvě a více postav stojí či někam jdou, mluví a občas si prohlédnou pohyblivou fotografii“. Všechna čest Davidu Yatesovi – ty scény nejsou nudné. Jako autonomní části. Bohužel je nic nedrží pohromadě a brzy jsem přestal řešit, kdo co řeší a zda-li tím něco vyřeší (některé scény skončí jen tak, zatmívačkou, bez nějaké pointy). Nic zajímavého nepředvádějí již z dřívějška známí herci, včetně na svůj standard pouze průměrného Garyho Oldmana a „štěkající“ Heleny Bonham Carter (houpavá kamera při prvním setkání s ní byla chytrým tahem). Knihu již dávno nemám v živé paměti a tak mi pár věcí nebylo zcela jasných. Kdo například před Ronem, Hermionou a dalšími natáhnul bačkory, že mohli vidět testrály a skutečně Harry před svým prvním polibkem pronesl strašlivě profláklé „I Have no Idea“? Na rozdíl od jiných mě to nijak neštvalo, neřešil jsem to, pouze si „zaregistrováváním“ podobných detailů zkracoval čekání na další úžasně zinscenovanou scénu, ve které budou všechny elementy skloubeny do bezchybného výsledného tvaru (ohňostroj, závěrečný „šermířský souboj“). Kvůli uvedeným scénám (plus několika dalším) a kvůli fantastické „one woman show“, kterou málem rozpoutá Imelda Staunton v roli mrchy Dolores Umbridgeové, bych čas strávený sledováním Pottera neoznačoval za promarněný. Přesto mě malinko znepokojuje totožné jméno režiséra u šestého pokračování. Hodnocením prvních dvou, z dnešního hlediska jednoznačně nejslabších epizod jsem na sebe ušil pěknou boudu a tak mi ani nyní nezbývá, než přimhouřit oči a jít nad průměr. 80% Zajímavé komentáře: Marius, tron, Cervenak, novoten, Amarcord_1, Lega, Vitason, Ilicka, Tayen, lilina133, Triple H, crozet, Wendy, honzii (10.05.2008)

Pro mě druhý nejlepší díl celé série. David Yates je velkým příslibem do budoucna a jeho kvalitní režie je ze snímku přímo cítit. Výsledný dojem u mě trochu kazí vyšší stopáž, tak jako to bylo i u předchozích. Chápu, že knižní námět by vydal až na 4 hodinový film ale myslím si, že pár zbytečných scén by se i v tomto díle našlo. Stopáž je ale asi jediná výtka tohoto dílu. Film mě bavil a závěrečný souboj s Harrym a Brumbálem je skutečně excelentně natočen. 90% (29.11.2008)

Jedinou cestou je vzpoura... A to pořádná. David Yates se ukázal býti hrdinou, jako vystřiženým z nejlepších zástupců Brumbálovy armády, když dokázal, navzdory všem výtkám vůči jeho televizním kořenům a posléze televiznímu looku prvních obrázku a teaseru, vytvořit téměř dokonalou potterovskou adaptaci. Stejně jako je v knižní podobě Fénixův řád mým nejmilejším dílem, stalo se tak i na celuloidu. Nový scénárista Goldenberg (pro kterého byl Fénix bohužel jen jedinou potterovskou zkušeností) piplá každou scénu tak, aby se klidně i odklonila od předlohy, ale aby nenarušila jejího ducha. Navíc bradavická atmosféra zhoustla přesně podle mých představ. Yates násobí každý náznak deprese a Umbridgeovou mění z nepříjemné v nesnesitelnou a z nesnesitelné na naprostou nemesis celých Bradavic. Brumbál pak získává auru nejmocnějšího žijícího kouzelníka a jeho finální souboj s Voldemortem bere dech, stejně jako překvapivě přehledně zpracovaná mytologie kolem věštby, propojení obou kouzelnických protipólů a dokonce se dostalo i na mou nejoblíbenější knižní část se Snapeovou vzpomínkou. Těším se na Prince o to víc, že Yates se bude moci rozjet z jistější pozice. Viteály čekají s otevřenou náručí. (15.08.2007)

Scénář: Michael Goldenberg .. Nejen změna scénáristy se vyplatila. Yates nejenže poutavě odvyprávěl ohlodanou kostru příběhu, ale zvládá napětí, gradaci a emoce v takové míře, jako doposud nikdo před ním. Jen škoda, že samotná předloha je už tak dosti (seriálově) ředěná a její zdlouhavá otevřenost je spíše ke škodě. I tak, nejen na první pohled, nejlepší filmový Potter. Mistletoe :-* (15.08.2007)