Cejch zabijáka

Tohle je jasné - jeden z nejlepších akčních filmů všech dob a nevysychající studna inspirace pro Suzukiho kolegy, kterým nebyl dopřán dostatek vlastní invence (chtělo by se říci - protože už příroda všechnu vyplýtvala na něj), navíc Jo Shishido jako by se pro roli narodil. Množství v budoucnu vykradených scén ani nelze dopočítat (nejen ta s umyvadlem, ale také scéna s autem a provazem, závěrečná scéna ad. ad.). Kdysi jsem sem v prvotním nadšení napsal obsáhlou recenzi, která se mi však patrně neodeslala a znovu tolik slov o jednom filmu chrlit nebudu - prostě si tu představte hromadu superlativů;) (26.05.2010)

Kdybych měl rozdávat "ebertovské palce", směřoval by rozhodně nahoru. Nepřekousl jsem jen tu ( jak píše dezorz ) "japonskou ulítlost" ( chování postav ), jinak zkratkovitost ve vyprávění ( inspirace pro Chan-Wook Parka je evidentní ), kamera, hudební stránka i celkový pocit je kladný. Těžko argumentovat, musí se vidět. A je to určitě film zralý na více skouknutí, ( chystám se ) napodruhé se "nepřekousnutelná jinakost" smývá, člověk ví do čeho jde. Uvidím, co se mnou udělá o něco málo starší Suzukiho Tokyo Drifter, také inspirace pro Parka i Tarantina pro Kill Bill 1. (24.10.2006)

Krátce po uvedení byl tento film označen šéfem Nikkatsu, tedy filmové společnosti pod jejíž hlavičkou byl natočen, jako příliš nesrozumitelný a režisér Seijun Suzuki byl vyhozen s doporučením změny povolání na prodejce nudlí. Ona slavná "nesrozumitelnost" se s Branded to Kill táhne až dodnes. Stojí za tvrzením hlavy Nikkatsu aspoň trocha pravdy nebo šlo skutečně jen jak se později ukázalo o falešné obvinění a hledání obětního beránka z důvodu finančních problémů? I když Branded to Kill není možná úplně snadno stravitelný, do nesrozumitelnosti má daleko. Dalo by se říct, že Seijun Suzuki vzal všechny ingredience, které dělají film-noir filmem-noir a předtím než je slepil jednu za druhou jak tomu bývá běžné u (nejen) amerických film-noir klasik třeba s Bogartem, tak s těmito ingredienci lehce zatřepal... tu a tam jednu nafoukl, jednu trochu upustil a třetí zlehka prostříhl. Výsledná slepenice není možná tím na co jsme zvyklý, ale základní recept je pořád nezměněn. Vzhledem ke zvolené technice výpravy se však může zdát, že tato kostra se schovává za matným sklem, kdy její konkrétní detaily jsou sice rozmazané ale o podobě jejího celkového obrysu nemůže být pochyb. To kdo vyhrál následující soudní proces a na čí straně stáli filmoví fanoušci nebo kritici (s odstupem času) bohužel nemění nic na tom, že po vyhazovu Suzuki skončil na 10 let na černé listině, což je nesmírná škoda. Branded to Kill je totiž špičkovým a nadčasovým snímkem s neuvěřitelným a těžko popsatelným kouzlem. (27.07.2011)

S.Suzuki je Godard japonskej gangsterky a Branded To Kill je najznamejsim a, snad aj jeho najlepsim filmom. Japonsky uletena a europsky artova kriminalka, ktora neskor inspirovala mnohych inych, od tarantina az po jarmuscha. (znama scena vrazdy skr odpadove potrubie umyvadla z Ghost Doga pochadza prave z tohto filmu - a podobne uletenych scien je tu, samozrejme, viac. Na Branded to Kill pred par rokmi S.Suzuki naviazal remakeom/reworkom Pistol Opera. (08.06.2005)

Prvních 20 minut, se zcestně ulítlým chováním jednoho z protagonistů a se zmateným střihem bylo skoro k nevydržení. Pak se z toho stala naštěstí pěkně atmosférická, kamerově nápaditá podívaná … a opět se zmateným střihem. Člověk u toho ze zvědavosti sedí a snaží se pochopit, co na tom Refn a Tarantino vidí a proč to vzal pod svá křídla Criterion, ale prostě mě to nevtáhlo mě do děje, tyhle rozhárané "godardovinky" zkrátka nedávám. Tokyo Drifter, který se mi líbil přeci jenom o chlup víc, kouzlí vizuálně stejně, s hudbou nakládá podobně invenčně, ale je dějově nachlup stejně primitivní a v návaznosti scén zcela nesourodý. Suzuki asi nebude moje krevní skupina. (20.02.2019)