Korytnačky môžu lietať

,,JE TU NAPSANÉ: "JE KONEC BEZPRÁVÍ, NEŠTĚSTÍ A UTRPENÍ. JSME VAŠI NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ A BRATŘI. UDĚLÁME Z TÉTO ZEMĚ RÁJ. JSME TU, ABYCHOM ODŇALI VÁŠ ZÁRMUTEK…" /// Jak se žilo(?) na irácko-turecký hranici. Co dělaly, na co píčovaly, vo čem uvažovaly… děti, starci – ale hlavně ty děti. Síla příběhů z týdle části světa je neuvěřitelná! Kam voni na to choděj… Aha, voni to maj jednoduchý. Žádný vymejšlení… kurdský děcka prostě místo knoflíkový války… no prostě maj jiný starosti! Možná nemaj knoflíky, zato ta válka je opravdová! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu ukázat, jak si ,,doma“ žijem. 2.) Kdyby nebylo mě, byly by ty děti bez práce… (tož bacha na toho s tou textilkou!). 3.) Thx za titule ,,mironto, Principino“ a ,,Prince“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.10.2014)

Věřím, že tematika filmu dovede diváka zaujmout a vyvolat v něm nějakou emotivní reakci, zvlášť když se jedná o děti, o kterých se raději bojí přemýšlet. Určitě se jedná o problém, o kterém se v širším povědomí nemluví. Jenže se nedovedu zbavit dojmu, že snímek působí prvoplánovitě a a příliš naivně. Želvy mohou létat totiž nenabízí nic víc než neustálé drásavé scény s dětmi zachycující jejich utrpení. Morbidní příběh se nakonec dostává do roviny, kdy se holčička snaží zbavit dalšího dítěte, aby se o něj nemusela starat. Dále se mi ve filmovém příběhu nelíbil fakt, že sotva desetiletá děcka dovedou hlásat rozumy a jejich moralizování nad světem působí jen jako hezká scenáristická hříčka. To si ty děcka opravdu ani na chvili společně nehrajou, nedovedou zapomenout alespoň na chvíli na realitu a prožívat dětství? Příběh je tak chudý, že si tvůrci musí vypomáhat příběhem o chlapci, který vidí budoucnost. Tato vložená rozvíjející se dějová linie mi ve filmu naprosto neseděla a příběh tím ztrácí na tempu, které je ovšem při akčnějších scénách strhující. Navíc ať je to jak chce, dětští představetelé zkrátka nejsou herci, neumí hrát a jejich strojové opakování naučených replik, pohledů a gestikulace mě neustále vytrhávaly z filmového příběhu. Je mi líto, ale podle mě tento snímek nabízí trochu málo a nehodlám tleskat jen proto, že bych kvůli společenské povinnosti asi měl... (24.01.2008)

Magický kurdistánský realismus v klubovém snímku o dětském předákovi, který odněkud pobral mnohem více schopností, než starci ve vesnicích na pustých kopcích plných nášlapných min. Traumata z režimu Saddáma zahlédneme jen okrajově, ale obraz bezútěšného života v nenormální zemi prožijeme i díky podmanivé hudbě a neokoukanému prostředí naplno. Skvělý zážitek. (29.02.2008)

Film není silnej a přitažlivej tím, že hromada dětí z Iráku je v prdeli a místo masturbace tráví čas sbíráním nášlapných min. Hlavní doménou je uvěřitelná lidskost v nelidském prostředí. Režisér záměrně míchá prvky realismu s mystickými předpověďmi budoucnosti, které konvenují s dětskou naivitou. Právě kombinace nevyspělého s vyspělostí pod vlivem okolností je pro film důležitá. Rozhovor s učitelem versus hledání červených ryb. Je těžké být dospělým, když ste ještě díte! S kočkou, co přišla do vesnice si nezapícháte, to dítě není její, ona nechce bejt o deset let starší. (06.10.2010)

Satelit je kluk, který mi velmi rychle začal lézt na nervy. Ale není těžké pochopit, že v daných podmínkách se choval naprosto logicky a pokud chtěl přežít, nemohl se projevovat jako žák nedělní školy. Mezi většinou zmrzačenými dětmi se stal samozvaným vůdcem, kterého ovšem poslouchali i dospělí. Bravurní neherecké výkony a suverénní režie netriviálního příběhu s odskoky mimo běžnou realitu. (18.03.2008)