Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna ...

Když se na Hop dva tři... dívám, cítím se zvláštně. Samozřejmě se výborně bavím, jinak to s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem ostatně ani nešlo, ovšem zároveň je mi velice smutno. Nemocný Jiří Grossmann vypadá žalostně a mně je tak, tak, tak líto, že vidím jeho poslední vystoupení... No a když do toho Pavel Bobek zazpívá Krajem já šel (se skvělým textem Vladimíra Poštulky), je o smíšené pocity dokonale postaráno. Nicméně Grossmann si především zaslouží veškeré uznání, že stále dovedl dělat legraci a bavit nejen diváky, ale i kolegy. Hlavně na Miloslavu Šimkovi je od začátku znát, jak trpělivě sleduje každé Grossmannovo slovo a zároveň s tím i jeho zdravotní stav, a když ho při Plném pytli problémů Grossmann zaskočí "sejmutím pytle", Šimek se na moment krásně spontánně rozesměje. To je úžasná chvilka. (08.02.2014)

Skvělé představení Šimka a Grossmanna, možná i o něco zábavnější, než většina Návštěvních dnů. Jak Šimek prohlásil: "Nesmí se to zastavit, to musí být fór na fór", tak tady to dodrželi na 100%. Nestárnoucí dialogy Vědecké extempore, Dětské okénko, PPP aneb Plný pytel problémů a především vynikající dialog Květinářka (věnec se stuhou "Spi sladce, Jituško.", to vážně nemá chybu!:) Poslouchám to už víc jak 20 let a stále se u toho řechtám. Nechybí ani tradiční povídky Jak jsem se učil plavat (aneb "čubou do Hamburku") a Jak jsem se učil kouřit "Když se probral, doznal, že v poledne jedl kachnu. Ta ostatně za chvíli byla i mezi námi.":-)) Velká škoda, že ze tří dílů ČT uvolnila pouze dva, z toho poslední natočený pouhý měsíc před Grossmannovým úmrtím, jenž i ve svém posledním pořadu perlil "Ještě se podívám na svoji holku. Pěkná je, ale pyramida to není.":) (20.08.2018)

V dobách jednoho černobílého televizního programu jsem brala divadelní záznamy Semaforských představení jako běžnou zábavu, a teprve dneska doceňuji jejich originalitu a výjimečnost. Ve srovnání se současnou pokleslou a vesměs trapnou televizní zábavou, září tyto archivní záznamy jako perly, i když jejich technická kvalita je nedokonalá a zub času si rovněž vybral svou daň. Na rozdíl od nuceného křečovitého smíchu dnešních bavičů doplněného potleskem najaté klaky, je přátelská atmosféra a milý úsměv na tvářích vystupujících herců a zpěváků dokladem, že se baví i oni sami, protože jsou všichni po celé představení přítomni ve stísněných prostorách jeviště. Vtipný inteligentní humor, příjemná hudba, přirozeně působící improvizace sehraného dua Šimek – Grossmann, tak to mě baví i dnes. (08.02.2014)

Geniální slovní hříčky, které jsou doprovázené kouzelnými písničkami. Taneční kreace vzbuzující pousmání a Šimek s Grossmanem, kteří uměli humor laskavý a něžný jako pohlazení. Povídky bych mohla předříkávat a stejně se při nich tlemím jako kdybych vyhrála milión. Prostě lék na špatnou náladu, který zabere na 100% a prakticky okamžitě. Nesměje se snad jen pitomec Pazderka, kterého otec naučil mlsat rum a je v tuhle chvíli už pod stolem. (17.12.2011)

Jako dítě jsem se z desek naučila nazpamět nejen povídky, ale i dialogy a tak v televizních záznamech každé "jiné slovo" neomylně identifikuji - patřím ke generaci, která na humoru Š+G vyrůstala... a tak, jako některé písničky (a hlavně jejich choreografie) stárnou, jejich humoru se to netýká.... nyní, kdy na ČT Artu dávají postupně všechny díly, je moc smutné sledovat, jak Jiří Grossmann díl od dílu chřadne (24.08.2016)