Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna ...

Společný komentář k Návštěvnímu dnu (stačí jeden a platí pro všechny, mělo by to tu asi být jako „seriál“) a k představení Hop dva tři: Svého času pro mě byli Šimek s Grossmannem hlavní studnicí zábavy. Návštěvní den a Hop dva tři jsem znal především z poslechu desek nazpaměť. Dokonce jsem si většinu replik a všechny jejich povídky přepisoval do sešitu. V té době ještě nevyšly knižně. Až po dlouhé době jsem viděl i televizní záznam a tam už mi to nepřišlo tak skvělé. Možná proto, že se to živému vystoupení jen těžko vyrovná, nebo i proto, že jsem všechno znal už slovo od slova a nedokázalo mě nic nového pobavit. Přesto Šimka s Grossmannem rád každému doporučím v jakékoli podobě. Pro mě budou nejlepší vždy na poslech z původních desek, jestli je ještě někdy dokáži sehnat a přehrát… (22.12.2020)

Á dva tři ... tihle dva to opravdu uměli a je zajímavé, že z tehdejší sestavy jsou vlastně jen oni po smrti. Jirka Korn se v televizi tehdy objevil snad vůbec poprvé, Franta Ringo Čech zběsile mlátil do bicích, Naďa Urbánková neměla ještě brýle a Miluška Voborníková byla prostě krásná. Šou dva tři ... (26.12.2008)

Jako dítě jsem se z desek naučila nazpamět nejen povídky, ale i dialogy a tak v televizních záznamech každé "jiné slovo" neomylně identifikuji - patřím ke generaci, která na humoru Š+G vyrůstala... a tak, jako některé písničky (a hlavně jejich choreografie) stárnou, jejich humoru se to netýká.... nyní, kdy na ČT Artu dávají postupně všechny díly, je moc smutné sledovat, jak Jiří Grossmann díl od dílu chřadne (24.08.2016)

3* Vystoupení Šimka a Grossmanna znám dlouhou dobu z audio nahrávek a tak jsem neváhal se podívat kromě Návštěvních dnů i na jejich poslední zaznamenaný pořad Hop dva tři. Určitě stálo za to je vidět, ale žádnou přidanou hodnotu mi to nepřineslo a víceméně se moc neliší od jejich dřívějších pořadů. Sice je delší a pestřejší než jmenované, ale přesto to byl slabší odvar původních divadelních vystoupení v Semaforu. Rozhodně mě víc bavili samotné scénky a povídky bez hudebních vložek, a proto tentokrát jen 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.12.2019)

Když se na Hop dva tři... dívám, cítím se zvláštně. Samozřejmě se výborně bavím, jinak to s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem ostatně ani nešlo, ovšem zároveň je mi velice smutno. Nemocný Jiří Grossmann vypadá žalostně a mně je tak, tak, tak líto, že vidím jeho poslední vystoupení... No a když do toho Pavel Bobek zazpívá Krajem já šel (se skvělým textem Vladimíra Poštulky), je o smíšené pocity dokonale postaráno. Nicméně Grossmann si především zaslouží veškeré uznání, že stále dovedl dělat legraci a bavit nejen diváky, ale i kolegy. Hlavně na Miloslavu Šimkovi je od začátku znát, jak trpělivě sleduje každé Grossmannovo slovo a zároveň s tím i jeho zdravotní stav, a když ho při Plném pytli problémů Grossmann zaskočí "sejmutím pytle", Šimek se na moment krásně spontánně rozesměje. To je úžasná chvilka. (08.02.2014)