Wolf Creek

Tradícia vraždiacich maniakov, žijúcich kdesi v šírošírej pustine vznikla pôvodne v USA, kde osamotene stojace farmy s najbližším susedom na hony vzdialeným, nie sú žiadnou zriedkavosťou. Ak sa k spoločensky málo výživnému životu pridruží úplné osamotenie, k čudáctvu, alebo v horšom prípade k zatemneniu rozumu nie je nikdy ďaleko. Krajinou s podobne vyľudnenými priestormi je aj Austrália, kde tvorcovia filmu zasadili príbeh mladej trojice. Túžiaci zažiť dobrodružstvo, aspoň na čas ich vzďaľujúce od spútavajúcej prítomnosti civilizácie, vydávajú sa dve slečny a ich kamarát autom poznávať nehostinné vnútrozemie. Prvé kontakty s drsniackymi vidiečanmi a poznanie zvláštneho prírodného úkazu však čoskoro vystrieda až desivo reálna nočná mora. Vierohodný dej, zachytávajúci často skratkovité konanie človeka v život ohrozujúcej situácii, sympatická snaha aktívne konať s cieľom uniknúť, nevypovedané tajomstvá zostávajúce ako príjemne vzrušujúce otázniky po skončení (napr. skutočnosť, nakoľko celý dej zodpovedal skutočne prežitému a nakoľko bol fabuláciou jedinej preživšej osoby alebo čo bolo príčinou záhadného zastavenia hodiniek a znefunkčnenia motora auta). V tunajších komentároch toľko kritizovaná úvodná časť a následný zlom v deji, sa mne osobne páčil. Zaujímavo ukázal ako sa pohodové mladícke dobrodružstvo môže zvrtnúť doslova z hodiny na hodinu v príšerné jatky a ako všetka rozvíjajúca sa vzťahová interakcia, určujúca charakter prvej tretiny filmu, stráca akýkoľvek zmysel pri prostej snahe uchrániť si holý život. (18.04.2007)

Dávejte si pozor, psychopatů, kteří vám nabídnou zdánlivě nezištnou pomoc, chodí po světě spousta a bydlí-li dokonce v jižních australských pustinách, kde se pomoci nedovoláte, zaděláváte si určitě na malér... Sympatický zástupce ze země, kde vzniká hororů jako šafránu a určitě jeden z těch lepších Texas Chainsaw Massacre klonů. Sice je představování charakterů třech hlavních představitelů vzhledem k průběhu filmu zbytečné, protože s nimi režisér ve druhé půli dále nepracuje a skutečnost, jestli "ten má rád tu a ta jeho" je dost nepodstatná, ale budu asi jeden z mála, komu dlouhá "seznamovací" první půle nevadila. Nechal jsem se ukolébat idylou, kterou vystřídalo tušení něčeho zlého (což začalo už přítomností místních obyvatel se správně buranským výrazem), aby mně pak režisér nečekaným a nečekaně brutálním vývojem děje pořádně chytil pod krkem. Ze čtyřhvězdičkového hodnocení sráží tenhle film několik snad až příliš efektních scén a poněkud omšelá hra s divákem v podobě prezentace filmu coby příběhu "podle skutečné události". To ani omylem. Pro příznivce filmové brutality je ale tenhle kousek jistým zářezem do topůrka zakrvavené sekyry. (26.02.2006)

K filmům „podle skutečných událostí“ jsem se již naučil přistupovat s jistou opatrností. Je velký rozdíl mezi takovým Pádem do ticha a Texaským masakrem motorovou pilou, ač se oba pyšní zmíněným titulkem. První danou situaci celkem věrohodně rekonstruuje na základě výpovědí dvou přeživších horolezců, druhý si z reality vypůjčil jenom postavu masového vraha, který si z lidské kůže šil slušivé oblečky, a na tomto faktu vystavěl co nejefektivnější podívanou. Wolf Creek leží někde mezi těmito dvěma přístupy. Má sice zdlouhavý úvod, ostatně jako všechny novodobé horory, ale já se u něj bavil od samého počátku. Vůbec mi nevadilo, že tvůrci neměli odvahu ani finance na devadesáti, nýbrž jenom na čtyřicetiminutová jatka. Prvních padesát minut je i tak napěchováno napětím. Tušil jsem, co přijde, že to nebude nic pěkného, ale netušil jsem kdy, proto ve mně i běžné zastavení u odlehlé pumpy vzbuzovalo touhu zařvat ať nevcházejí dovnitř, ať natankují a zdrhnou do civilizovanějších končin. Hlavní hrdinové mi na rozdíl od zmíněného TMMP (resp. jeho remaku) nebyli úplně šumák. Nejenže se nechovali jako naprostí primitivové, ale v těch nejkrizovějších momentech dokázali sebrat rozum (a usekané končetiny) do hrsti a jednat přibližně (přibližně!) tak, jak by jednal rozumný člověk v podobné situaci. Těžko říct do jaké míry to scénáristé udělali z úcty k obětem a do jaké míry se drželi reality, Wolf Creek je každopádně jedním z nejreálněji působících hororů posledních let. Prospívá mu natáčení HD kamerou, prospívá mu lidská zrůda z masa a kostí, prospívá mu i necenzurovaná porce násilí. 80% Zajímavé komentáře: choze, Radko, anderson (31.08.2006)

Austrálsky masaker flintou na klokany ;-). Solídny thriller/horor so snahou o maximálne realistický prístup, takže bez ľakačiek, s presvedčivo hysterickými reakciami, bez kľúčikov v zapaľovaní a chvíľami extrémne brutálny. Pobavia narážky na austrálske filmové klasiky ako Mad Max či Krokodíl Dundee ("Toto nie je nôž. TOTO je nôž!"). (16.04.2007)

Wolf Creek je rozhodně překvapivým hororovým počinem natočeným za minimální rozpočet v Austrálii. Začíná vcelku klidně, seznamovací rovinou, která sice není nesnesitelně nudná, ale jako zbytečná se rozhodně jeví. Autoři se nijak neobtěžují vytvářením charakterů k jednotlivým hrdinům a ani je nezajímá, jestli si je divák oblíbí nebo ne. V zásadě nám jen oznamují, že se jedná o mladé buřiče, který stejnak slouží jen k tomu, aby byli později povražděni. Podle toho vypadá i scénář, není sice kostrbatý, ale ani se s ničím nepáře, prostě jde přímočaře rovnou na věc. Prvních 45 minut se tak nakonec jeví jen jako způsob k prodloužení stopáže, která by jinak rapidně klesla. Když však dojde na věc, jsou konečně autoři ve svých vodách. K navození patřičné atmosféry režisér používá žánrová klišé, to mi ovšem nikdy nečinilo problém, takže jsem měl radost, že se po plytkém úvodu konečně něco děje. Brutalita, kterou během krátkého okamžiku nastolí ovšem zmizí stejně rychle jako se objevila. Nesvůj jsem se cítil zejména na začátku, když jsem ještě netušil, jakým směrem se bude příběh dále ubírat, jenže jakmile se hlavní hrdinka probere a vydá se na průzkum, tak všechno napětí zmizí. Může za to zejména přehrávání a scény, které jsou tu zejména jen na efekt, aniž by měly nějaký vnitřní potenciál. Zabiják je sice sympatický chlapík, ale nad průměr Wolf Creek nezvedá ani on, zejména způsob, jakým odpravuje své oběti a jak si s nimi pohrává ho likviduje. Ještě bych se rád zmínil o kameře: Exteriérové scény jsou boží, myslím zejména malebné záběry na krásy Austrálie, ale jakmile se tam zjeví naši hrdinové, tak svou krásu ztrácí. Selhání je hlavně citelné v detailech a polodetailech, které jsou ''fakt divné''. 60% (19.05.2006)