Turecký gambit

4-dielny výpravný film prináša mnoho dojmov a postrehov, dobrých, ale aj horších, pre ruskú kinematografiu typických i tých netradičných. Historicko-dobrodružné poňatie obnáša viacero liniek - tá krimi končí klasicky, (pozor nasleduje spolier, bu bu bu) že ''vrahom je záhradník''. Pochvaľoval som si obsadenie, ktoré pri ruských filmoch zvykne pokrivkávať, ale tuto obstálo so cťou, aspoň teda v prípade hlavných postáv. Pre mňa zaujímavý bol historický prínos, pretože Balkán a historické vojny na jeho území sú západnou kinematografiou často obchádzané, čo je na škodu. V historických filmoch sú tiež málo vídané zaujímavé niekdajšie konštrukty, ako napr. šifrovací stroj, parné vozidlo, výzvedný balón či niektoré druhy menej tradičných zbraní. Vôbec nevadila napr. romantická linka a potešila aj akcia, u ktorej vyzdvihujem drsnejšiu a uveriteľnejšiu formu. Napriek tomu, že každá zo štyroch častí má slušné tempo, všetko to išlo skrátiť na prijateľnejšiu stopáž, pretože po každej akcii či dobrodružstve sa primiešavali (typicky ruské) trápnejšie pôsobiace komické scény či dialógy. Ich vyjmutím by som pravdepodobne išiel v hodnotení vyššie. (24.06.2018)

Oba filmy o Erastu Petroviči Fandorinovi, které jsem zatím viděla (Azazel a Turecký gambit) mají společné propojení s obrazem - obrázky a velký důraz na výtvarnou stránku, to zaprvé. V obou je znát ruka autora knih na scénářích, to zadruhé (i když tady si s námi pan autor zahrál pěknou kulišárnu). Kniha ani film s tak sympatickým hlavním hrdinou snad ani špatné být nemohou, to zatřetí. (01.06.2011)

Mohla z toho byť fajnová ruská zmes bondovky, mayovky a verneovky. O to viac zamrzí, ako je to divoko natočené (pri väčšine scén sú tie bláznivé švenky kamerou úplne zbytočné a rušivé, film kvôli nim celkom stráca atmosféru), nekoncepčne zostrihané, herecky prestrelené (je to o vojnových masakroch, ale všetci sa tvária, akoby hrali v komédii), scenáristicky zbytočne komplikované a navyše preplácané digitálnymi srandičkami, ktoré sa k tomu oldschoolovému príbehu zúfalo nehodia. Z novodobých ruských veľkofilmov (1612, Sluga gosudarev, Mongol...) je tento najviac "mimo misu". Škoda. Tretia hviezdička za snahu a za výpravnosť - tie prachy na tom vážne vidno. (01.06.2008)

Stvordielny miniserial historickeho razenia je zainteresovany o vojne medzi Rusmi a Turkami v 19. storoci. Prva cast je len takym rozbehom, kde sa este postavy medzi sebou spoznavaju. Cakal som, ze sa tu aj strhne nejaka mensia bitva, ale v casti boli len nacrtnute nepatrne zablesky na zaciatku filmu v tom slnecnicovom poli, ked unikali ruski vojaci pred tureckymi. Prva cast sa nesie v takom spionaznom duchu a utekom zo zajatia. V druhej casti sa to motalo okolo zamenenej spravy v ruskom tabore. Ktoze je ten tajny clovek co to urobil? A kto je ten zahadny typek, ktoremu len ukazovali rukavicu? V tejto casti sa to nevyriesilo, ale sa to teperilo pomalicky dopredu, bez zbytocneho unahlenia. Dokonca tu aj ukazali prve auto na paru:) Koniec casti bol napinavy, typek s rukavicou sa zakrada s hadom, aby ho strcil tomu typkovi, ktory to vysetruje. Ako to dopadne? V nasledujucej casti sa nic nestalo, pretoze to jedna zenska prekazila a vyrusila ho. Nasledoval vzrusujuci let balonom, z ktoreho odhalili turecke pozicie. Dalej sa konecne strhla nejaka hromadna bitka, aj ked Turkov neukazali. Len delostrelecku palbu, ako likviduje rusku armadu. Bolo sa na co aj divat, pekne urobeny masaker v radoch ruskych vojakov. Dej filmu sa pomalicky odkryva, aj ked vsetko nedopadlo tak, ako si to najprv mysleli, kto je celkovo tym zradcom za tou zmenenou spravou. Dalej ukazali nepatrny suboj s pistolami a hlavne finale prichadza prichodom poslednej casti tejto miniserie. Tu sa konecne odhalilo vsetko, kto bol tym spionom a na moje prekvapenie, som ani v najmensom neocakaval, ze to bol ten typek, ktory sa vydaval za toho mamlasa:) (24.10.2012)

Knížky o detektivu Fandorinovi jsou údajně oblíbené po celém světě a dokonce i já mám doma jeden výtisk. Dvakrát jsem se do něj pustil, dvakrát jsem jej nedočetl, protože mě prostě „nechytl“. U filmové adaptace jsem však dokázal vydržet do konce a místy jsem se upřímně bavil. Musím ovšem přiznat, že jsem v několik momentech nebyl od vypnutí daleko a kdybych měl načtnout graf kvality (a ostatně i zábavnosti) asi by to byla hodně roztřesená sinusoida. Turecký gambit je sice primárně detektivkou, ale odehrává se na pozadí válečného tažení carského Ruska proti Otomanské říši. Zároveň by ale chtěla obsahovat funkční romantickou zápletku, občas by ráda diváky rozesmála, vyděsila a ohromila svou velkolepostí. Nic proti u režiséru Fayzievovi, ale mám za to, že podobnou žánrovou směsku by nedokázal ukočírovat ani mnohem zkušenější a nadanější tvůrce. Ve výsledku tak jakýs takýs způsobem funguje kriminální příběh a romantická linka (díky u Egoru Boreovi a Olze Krasko, kterou si pamatuji z Četnických humoresek) a jediná válečná scéna, kterou film obsahuje, mi vyrazila dech. To je ale vyváženo řadou režíjních přestřelů a smysl řady scén a dialogů (mnohdy důležitých) jsem úplně nepochopil a většinou mě ještě více zmátly. Existuje sice řešení a to podívat se na film ještě jednou, ale více než dvouhodinová stopáž mě od toho odrazuje. (06.02.2012)