Psia duša

Lasseho Hallströma tak trochu podezírám, že je zakuklený romatik. Nemá potřebu diváka zabavit, jako spíš rozbrečet. Ty dojemné příběhy jsou ovšem tak líbivé, až jsou na hrně kýče. Rpzdělení do pěti příběhů by mohlo fungovat, ovšem neúměrné délka jednotlivých epizod tento nápad trošku shazuje. Nenabízí žádnou převratnou hloubku. Jako příběh pro deštivé odpoledne to nemusí být špatné, hlavně pro ty, co mají chuť si pobrečet. (16.02.2018)

Haf vrrr haf. Náš hafíček nám zvládne číst myšlenky, jen moc nedokáže pochopit, že se dva milenci při líbání zrovna nepřetahují o žrádlo. Začalo to Baileym, kterému je věnovaný největší prostor. Od štěněte, přes okamžité sblížení s malým chlapcem, až po ztrátu rodinné idyly a úraz, který zhatí mladíkovu fotbalovou kariéru, stipendium na univerzitě i vztah (docela nefunkční část snímku, včetně naroubovaného požáru). Němý přítel zatím stárne a chybí mu radost z pohybu, přesto ho čekají další minidobrodružství v tělech jiných plemen. Někdy je to fajn, jindy vůbec ne, každopádně právě špatné časy ho přivedou zpět tam, kde to před lety začalo. Švédská žánrová legenda Lasse Hallström má s podobnými rodinnými látkami zatraceně hodně zkušeností, ví dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus, kýč a emoce. Nebudu rýpat, proč nemluví i ostatní zvířata (nebo aspoň jiní psi), ani do scénáristických berliček či do nejasností převtělování, dotáhnu to slovy, že půvabná Britt Robertson znovu nezklamala a že já raději zvířata ve filmu ideálně ta lidi pojídající. (01.03.2018)

Nebýt místní sorty učebnicových pokrytců, tak bych se o existenci tohoto filmu nikdy nedozvěděl. Takže ano, rčení, že i negativní reklama je reklama, stále funguje naprosto spolehlivě. Abych vás uvedl do situace; na netu se zjevilo video z natáčení, ve kterém chovatel nutí psa do vody, přestože čokl na to zrovna nemá vůbec náladu, a když se tam konečně odhodlá, tak si zlehka lokne chlorovaného patoku. To byla samozřejmě neopakovatelná příležitost pro všechny přecitlivělé chovatele rybiček, kteří začali film bojkotovat tím, že rozbalili tu roletku vpravo nahoře a zabijácky mu nasolili odpad. Někdo také musel vydatně nachcat do diskuze, protože tam zničehonic vyrašili nagelovaní teplouši s kabelkami a upnutými trikoty s véčkovým výstřihem po kotníky a začali pohoršeně mustrovat na všechny strany, protože oni svoje čivavy šukají vždycky něžně a nemohou se dívat na to, jak někdo nutí nebohého psíka jít do vody! Tfuj tfuj tfuj! Ano, jsou to moc pěkná gesta, gratuluji. Zlí tvůrci jsou za své ošklivé zvířecí martyrium potrestáni a vy jste se ukázali jako stateční hrdinové s ledvinou na pravém místě. Ještě si nezapomeňte na facebooku pietně nahodit psí filtr na ty vaše duté hlavy, abyste své spravedlivé rozhořčení šířili napříč světem. Ony totiž ostatní filmy se zvířaty jsou vždy natáčeny s přihlédnutím na maximální pohodlí všech zvířecích protagonistů, a když se vořech k něčemu nemá, tak se s ním normálně v klidu domluví. „Podívej, Azore, mohl bys tady podlézt vrata, pak vyběhnout na houpačku, skočit z ní dvojitý salto na pískoviště a nakonec před tamtou kamerou zatančit salsu? Jestli se ti teďkom nechce, tak na to peč a v klidu si dej misku Pedigree, uděláme to zítra.“ Samozřejmě to neznamená, že já jsem si u toho videa samou radostí vyhonil, jen si spíš dokážu představit, jak asi musí být natáčení se psy náročné. Navíc nepodléhám lacinému instantnímu soucitu, kdy někde naklikám odpady, psí filtry a duhové profilovky a myslím si, jaký jsem kádr. Jestli chcete tak vehementně bojovat proti týrání papoušků, tak raději přispějte nějakému fondu na ochranu zvířat a přestaňte ze sebe laskavě dělat na internetech kretény, protože moc dobře vím, že jakmile se při natáčení jakéhokoliv jiného filmu zabije nějaký kaskadér, tak si jen flegmaticky přehodíte mastnou patku zleva doprava a licoměrně zahlásíte: „pffff, neměl tam lozit, čurák“. Mě Psí posrání nebavilo, protože je to veskrze průměrná nudná rodinná trapárna, ale kvůli těm prskajícím bukvám jsem ho tuze rád podpořil zakoupením lupenu. Oceňuji, že zdejší admini tentokrát nelenili a ten žluklý projev malosti a pokrytectví promazali. (28.01.2017)

Lasse Hallström opět potvrdil, jak se mu daří točit silné, emotivní a lidské (či zvířecí) filmy. Psí poslání je spolu s Hačikem správnou ždímačkou citů, ale nemohu si pomoct, nepřišlo mi to laciné. Možná je to tím, že psí oči zkrátka fungují lépe než celá řada herců snažících se na plátně vyjádřit emoce. Ke cti tomuto filmu slouží také fakt, že se tu objevují i úsměvné momenty. Ve všech ohledech snímek šlape tak, jak má, tudíž nemám problém mu dát plný počet hvězdiček. (15.05.2017)

Ano, byla to nehorázná citová vydíračka. Na ždímání divákových pocitů prakticky stavěl celý film. O kvalitní filmařině se zas tolik mluvit nedá. Neříkám, že to citové vydírání na mě nefungovalo. Ano, fungovalo, ale jen do jisté míry. Protože k závěru z toho začal být nekonečný, až skoro sci-fi snímek. ---spoiler--- Závěr, v podobě nekonečných vedlejších příběhů psích postav mi přišel hodně přes čáru. Bez toho by se celý film jistojistě obešel. Je krásné, že nám tvůrci chtěli ukázat reinkarnaci psů, ale tohle fakt né, pánové!---konec spoileru--- ___ (Cinestar, Hradec Králové) (23.04.2017)