Psia duša

O filmu jsem se dozvěděla díky stěžovatelům, kterým se nelíbily praktiky při natáčení. Předem jsem nezjišťovala, o čem přesně snímek je. Ale jméno režiséra mi zaručovalo, že se mi to asi bude líbit, a tak jsem šla do toho. A dobře jsem udělala. Příjemný, příjemně dlouhý film, doják, některé linky mě bavily více, některé méně, sem tam skoro slzičky, sem tam smích... No, užila jsem si to, ač nejsem pejskař, a jsem ráda za konec. (14.05.2017)

Jak jsem pochopil z internetů, tvůrci si vysloužili klatbu od všech lunetiků, co mají zvěř raději, než vlastní druh. No tak tu kritizovanou krutost na zablešencích, tu jsem musel vidět, zajisté rozumíte, že? A je tam! Vždycky vezmou nevinné štěňátko, kterému během pár minut urychlí vývoj a pak jej bezskrupulozmě utratí. Ba co více, vkládají jim do mordy lidská slova a do mozkovny člověčí pohnutky - to je masakr, děs, rozčvaňhaná střeva, prokopnuté hrudní koše, kulky ve štípačkách! Hm. Když tedy pominu zklamání z faktu, že jde o film tak rodinný, až unylý, tak děti to ba a pesové jsou při svém poslání ňuňu k zesrání. (29.10.2017)

Všední až méně vkusné výjevy o tom jak jsou pejsci rozkošní, jak se mají s lidmi rádi, apod. Sama jsem jednoho psa měla a měla jsem ho moc ráda. Nicméně tento film hraje prvoplánově na city, je to spíše pro děti a neplnoleté. Mně osobně toho tato rodinná komedie mnoho nepřinesla. Až na to "překvapivé zjištění", že štěňátka jsou roztomilá a podobné světové objevy. Filmy by měly vzbuzovat emoce, nebýt chladné, ale ani nemají diváka lacině citově vydírat. Neříkám, že se nad tím filmem nedá místy laskavě usmát nebo uronit slzu. Lze to brát jako oddechovku, když není po ruce nic lepšího, nicméně těch současných 81% co film má, mě poněkud zaráží. Příběhy jsou skutečně slabé, rozmýšlela jsem se zda nedat ještě nižší hodnocení. (05.07.2017)

Mám-li si vybrat mezi kočkou a psem, vždycky volím psa. Je sice trochu hloupý, že v Psím poslání psi představující hlavnéího hrdinu hrajou lépe než lidi, taky mezi nimi není známější jméno vyjma Dennise Quaida - který má roky největší slávy dávno za sebou -, ke škodě je až moc dlouhá stopáž, ale jinak nemám námitek. Režisér udržel humorné vložky na uzdě stejně jako dojímavé scény. Ne tedy, že by se divák nedojímal, to ani náhodou, ale Psí poslání nesklouzává k patosu, na tento typ filmu si počíná poměrně střízlivě. Hrozně mě bavily hrátky s časem, zobrazení 60. i 80. let, jak nenásilně, bez nějakého tlačení, jen v náznacích příběh časově posouvají dál. Jo, Psí poslání je jen hezkou pohádkou, vale pohádkou veskrze pěknou, naplněnou optimismem, vkusně, citlivě a opatrně natočenou pro celou rodinu. Byla by hloupost po takovém filmu chtít víc. Já se bavil i dojímal a v závěru si utíral slzy. (02.03.2018)

Velmi hezký příběh o psím pánovi Baileym. Ono je důležité říci, že celý příběh je založen na tom, že u psů funguje reinkarnace, tudíž když umřou, tak se znovu narodí. A proto Bailey prožil několik životů. První příběh se mi líbil nejvíce, tam do té rodiny mi Bailey seděl nejvíc. Ale tam mě naštval ten blbej kluk, jak zničil Ethanovi kariéru a vlastně celý život tou blbou petardou. Další životy byly také zajímavé, ale jsem rád za ten poslední, tvůrci to hezky vymysleli a příběh na sebe krásně navázal. (19.06.2018)