Psia duša

Všední až méně vkusné výjevy o tom jak jsou pejsci rozkošní, jak se mají s lidmi rádi, apod. Sama jsem jednoho psa měla a měla jsem ho moc ráda. Nicméně tento film hraje prvoplánově na city, je to spíše pro děti a neplnoleté. Mně osobně toho tato rodinná komedie mnoho nepřinesla. Až na to "překvapivé zjištění", že štěňátka jsou roztomilá a podobné světové objevy. Filmy by měly vzbuzovat emoce, nebýt chladné, ale ani nemají diváka lacině citově vydírat. Neříkám, že se nad tím filmem nedá místy laskavě usmát nebo uronit slzu. Lze to brát jako oddechovku, když není po ruce nic lepšího, nicméně těch současných 81% co film má, mě poněkud zaráží. Příběhy jsou skutečně slabé, rozmýšlela jsem se zda nedat ještě nižší hodnocení. (05.07.2017)

Pustiť sa do filmu, kde psí život komentuje zo svojho pohľadu samotný pes, chce odo mňa veľkú odvahu. Napriek tomu musím priznať, že sa mi tento príbeh páčil a jeho spracovanie bolo na slušnej úrovni. Teda, pokiaľ neprišla polovica filmu, kde sa dej zastavil a začal odznova s iným psom... Dramaturgická blamáž bola na svete, všetko sa totiž podriadilo podivne nastavenej myšlienke reinkarnácii ďalších psov v príbehu. Záver síce vracia film k "prvej" poviedke, je však ušitý veľmi horúcou ihlou. Pritom vôbec nejde o zlý snímok, Lasse Hallström je síce dojič sĺz ale prácu s emóciami zvláda dokonale, hlavne že neprekračuje únosnú mieru. Mnoho ľudí však bude hodnotiť film nie ako film ale ako svoju oddanosť k psíkom, čo hodnotenie skresľuje. (01.08.2018)

Môj najobľúbenejší film so zvieratami v hlavnej úlohe. Hravý, milý, vtipný, roztomilý, hrejivý, oslnivý, pekný, dojemný a bez zbytočného pátosu, s určitou dávkou predvídateľnosti, ktorá však vôbec nevadí, ba naopak ešte viac zmocňuje celkové pocity z filmu. Uvedomil som si taktiež, že sa k filmu strašne rád vraciam a zakaždým si ho dokážem užiť naplno, akoby som ho videl zase prvýkrát. A zakaždým plačem dojatím. Čo asi svedčí o tom, ako veľmi dôležitý pre mňa je. Ani neviem, čo ešte tak dlho rozpisujem, je to prosto a jednoducho krásny film. (12.11.2021)

„Pripravený!“ Ak je Hačikó váš milovaný film a vyhľadávate snímky o psoch, nemali by ste si túto pozrieť, pretože hlavný psí hrdina v nej zomrie niekoľkokrát, čo je pre fanúšikov psích filmov skutočne príšerná trauma, pretože obvykle sa dva týždne spamätávajú z filmu, v ktorom pes zomrie „len“ raz. Psia duša je pre fanúšikov psích filmov povinná záležitosť. V strede pôsobí skratkovito, uponáhľane, WTF (sorry, ale vážne si nemyslím, že ak polícia hľadá unesené dievča, dá psovi privoňať k jej oblečeniu a potom ho VOZÍ V AUTE po celom meste, pes má hlavu vystrčenú z okna a ŇUCHÁ!!!) a zrejme sa dosť strihalo (niečo mi hovorí, že von išiel minimálne ešte jeden pes, ale môžem sa mýliť). No silný úvod a akceptovateľný stred vytvoria sľubnú pôdu pre dojemný koniec. Mozaikový scenár umožňuje tvorcom v jednom filme divákovi ponúknuť nielen smútok a plač, ale i radosť, hravosť, vtip, šarm a zábavu. Len mi nie je jasné, prečo starý Ethan skúsil na túlavého psa práve ten fígeľ so skokom po chrbte. Ale OK, nechám to tak. Knižka má tiež svoje chyby, ale ako film, i ona je ako celok pôvabná a pre psíčkarov povinná jazda. Sú v nej veci, ktoré by ste vo filme hľadali zbytočne a naopak, vo filme sú veci, ktoré by ste zbytočne hľadali v knihe. V knihe je napr. drastický koniec, ktorý sa vo filme vôbec nevyskytuje. (21.06.2017)

Nebýt místní sorty učebnicových pokrytců, tak bych se o existenci tohoto filmu nikdy nedozvěděl. Takže ano, rčení, že i negativní reklama je reklama, stále funguje naprosto spolehlivě. Abych vás uvedl do situace; na netu se zjevilo video z natáčení, ve kterém chovatel nutí psa do vody, přestože čokl na to zrovna nemá vůbec náladu, a když se tam konečně odhodlá, tak si zlehka lokne chlorovaného patoku. To byla samozřejmě neopakovatelná příležitost pro všechny přecitlivělé chovatele rybiček, kteří začali film bojkotovat tím, že rozbalili tu roletku vpravo nahoře a zabijácky mu nasolili odpad. Někdo také musel vydatně nachcat do diskuze, protože tam zničehonic vyrašili nagelovaní teplouši s kabelkami a upnutými trikoty s véčkovým výstřihem po kotníky a začali pohoršeně mustrovat na všechny strany, protože oni svoje čivavy šukají vždycky něžně a nemohou se dívat na to, jak někdo nutí nebohého psíka jít do vody! Tfuj tfuj tfuj! Ano, jsou to moc pěkná gesta, gratuluji. Zlí tvůrci jsou za své ošklivé zvířecí martyrium potrestáni a vy jste se ukázali jako stateční hrdinové s ledvinou na pravém místě. Ještě si nezapomeňte na facebooku pietně nahodit psí filtr na ty vaše duté hlavy, abyste své spravedlivé rozhořčení šířili napříč světem. Ony totiž ostatní filmy se zvířaty jsou vždy natáčeny s přihlédnutím na maximální pohodlí všech zvířecích protagonistů, a když se vořech k něčemu nemá, tak se s ním normálně v klidu domluví. „Podívej, Azore, mohl bys tady podlézt vrata, pak vyběhnout na houpačku, skočit z ní dvojitý salto na pískoviště a nakonec před tamtou kamerou zatančit salsu? Jestli se ti teďkom nechce, tak na to peč a v klidu si dej misku Pedigree, uděláme to zítra.“ Samozřejmě to neznamená, že já jsem si u toho videa samou radostí vyhonil, jen si spíš dokážu představit, jak asi musí být natáčení se psy náročné. Navíc nepodléhám lacinému instantnímu soucitu, kdy někde naklikám odpady, psí filtry a duhové profilovky a myslím si, jaký jsem kádr. Jestli chcete tak vehementně bojovat proti týrání papoušků, tak raději přispějte nějakému fondu na ochranu zvířat a přestaňte ze sebe laskavě dělat na internetech kretény, protože moc dobře vím, že jakmile se při natáčení jakéhokoliv jiného filmu zabije nějaký kaskadér, tak si jen flegmaticky přehodíte mastnou patku zleva doprava a licoměrně zahlásíte: „pffff, neměl tam lozit, čurák“. Mě Psí posrání nebavilo, protože je to veskrze průměrná nudná rodinná trapárna, ale kvůli těm prskajícím bukvám jsem ho tuze rád podpořil zakoupením lupenu. Oceňuji, že zdejší admini tentokrát nelenili a ten žluklý projev malosti a pokrytectví promazali. (28.01.2017)