Klub Winx

Myslím, že "tohleto" mělo nahradit Totally Spies, nebo W.I.T.C.H. Uznávám, že i tohle byly trochu blbosti, ale aspoň s nějakým dějem. Teda jako já špionky a witch jako malá milovala... Nicméně mi tento seriál přijde moc promixovaný --> míň je někdy víc...ale pro určenou věkovou skupinu, si myslím, proč ne... Stejně mi tam pořád ještě něco vadí...! (02.06.2013)

Podívejte... jakmile přijmete tu představu, že je to seriál pro holčičky deset až dvanáct let, je to vlastně docela dobré. Hlavní hrdinky jsou sice trochu moc stereotypizované a hloupé, ovšem záporáci jsou v drtivé většině případů skvělí. Vlastně jediné, z čeho můžete mít fakt osypky (ale jestli je máte, měli byste si asi uvědomit, že už vám tenhle žánr fakt nesedí) je fakt, že naprosto jakákoliv postava ženského pohlaví ve věku nad čtrnáct let má nohy jako žirafa, vosí pas, zkrátka dokonalou figuru, kterou v reálném světě nemají ani top modelky Victoria Secret. Ale jak říkám, je to pohádka pro malé holčičky, které díky tomu věří, že budou jednou taky tak krásné (čeká je pak menší zklamání, ovšem to jim spíše pomůže pochopit svět, než že by škodilo). Ano, je trochu otravné, že většina těch "hrozně nebezpečných" situací by se dala vyřešit buď faktem, že mají křídla, tudíž mohou létat (podle mě na to zapomínají víc, než je zdrávo), nebo některým z kouzel, které Winx předvedl v dřívejších epizodách (například ta Laylina magická stěna, která na každý útok odpoví dvojnásobný protiúderem byla přehlížená). Také mi vadí, že ti "specialisté" ač mají hezké zbraně a v běžné bitce někde na Zemi by s přehledem zvítězili, jejich skvělí učitelé se je po všech těch letech nenaučili bojovat s kouzly a magickými nestvůrami. je to až patetické, ale celá ta jejich škola je vlastně úplně zbytečná, pokud samozřejmě nepočítáme sutečnost, že by pak krásné víly z Alfey neměly s kým randit. Ale vzato kolem a kolem, je to na daný žánr a cílenou věkovou i genderovou skupinu vlastně docela slušný nadprůměr a tak nedospělý člověk, jako jsem já se na podobnou "hloupost" rád jednou za čas podívá. (PS: Ale přiznávám, že ty pořád dokola se opakující animace vílích přeměn jsem začala po prvních pár dílech přetáčet, protože hlavně od nástupu Charmixu a dalších "levelů" už začaly být otravně dlouhé a stále stejné) (15.11.2020)

Jeden z mála dětských seriálů ze zahraničí, které jsem jako malá sledovala. Pamatuji si, že to byl hit v naší školce i v první třídě. Cílová skupina byla na maximum nadšena, to mohu dosvědčit. Celé zpracování je nádherné. Barvy jsou pěkné, postavy mají zajímavou stylizaci, dialogy pro malé diváky akorátní. Baví mě to že je tam vyobrazeno mnoho podstatných věcí. Hl. hrdinky se vzájemně podporují, pomáhají si a když si udělají nějakou křivdu, omluví se a jedou dál. Hezké představení malým holčičkám. Každá postava má svůj charakter, čímž si myslím, že otevře nevidomky další obzor dětem, že někdo je manekýna (Stella), někdo namyšlený (Riven), ale každý je nějaký. Neodsuzují se mezi sebou, ale berou se takové jaké jsou a to je dobře. Je to z těch postav cítit. No a že chodí nakupovat? Nebo se jim líbí kluci (specialisti)? To je snad normální...  Nicméně tu ten odraz z motivu Harryho Pottera je znát. (17.02.2024)

Seriál na mě natolik zapůsobil, že se mi propašoval i do snu. Dne 20. srpna 2019 jsem na webu shlédnul několik epizod Winx Club. Následujícího dne odpoledne jsem usnul a zdálo se mi, že jsem se ocitl v čarodějnické škole. Pomyslel jsem si (v tom snu), jestli jsem se náhodou nedostal do nějakého pohádkového barda, zatímco mé mrtvé tělo je zhroucené u počítače. Ale cítím, že ne, je to jenom sen, byť jaksi divný. Od doby, v níž se odehrával děj seriálu, se v Magixu dost věcí změnilo. Kupříkladu akademie pro víly a škola pro čarodějnice se sloučily v jeden vzdělávací ústav, kde obě skupiny studují společně. Koukám po studentkách, jsou to vesměs samé čarodějnice. Všechny postavy mají šmrnc kresleného filmu, jenom já jsem tam (nebo se tak aspoň vidím) ve své současné podobě a věku, a co hůře, ve své současné zdravotní kondici, ba dokonce ještě v mnohem horší formě než ve skutečnosti. Můj statut je nejasný, zřejmě tam nějak vypomáhám. Hlavně vařím polévku pro draka, lépe řečeno pro dráčka, jelikož drak, o kterého se starám, je sotva čtvrtmetrová ještěrka, ale překrásně pohádkového zjevu. Dračí polévka se připravuje z několika druhů zeleniny, z nichž některé se musí vařit a jiné se na závěr přidají syrové, načež se polévka ochutí dračím kořením. Je to poměrně snadný úkol, ale není snadné na něj nezapomenout. Samozřejmě jsem zase zapomněl. Dráček na sebe vezme podobu dítěte a připomene mi, že má hlad. Napadne mě, že když má teď ruce, tak by si polévku mohl uvařit sám. Uvědomím si však, že v lidské podobě dokáže zůstat jen chvilku. Dobře ví, že kdyby se kolem mne motal v dračí podobě sebevíc, tak mě myšlenka, že je třeba ho nakrmit, nenapadne. Jdu vařit. Někde mám připravené ingredience: jedna menší cibule, půl salátové okurky atd. Kam jsem je jenom dal? Ploužím se objektem a hledám. Konečně jsem všechno našel. Bylo to v jednom šuplíku. Tak teď musím nakrájet zeleninu, což je docela fuška. Přitočí se ke mně Noira – v kresleném provedení vypadá fakt originálně – a nabídne se, že by mi pomohla s krájením cibule. (12.01.2022)