Silent Hill

Tak mi zase nezbývá, než jít hlavou proti obecným ohlasům, ale mé svědomí mi nedovolí jinak. Nevím, jestli je to tím, že jsem měl u Tichého kopce silný pocit dejavu. Každopádně se začínám obrňovat proti z Japonska pocházejícím hororům, protože je to všechno tak nějak na jedno černovlasé děvče. Tomu se kdysi stala nějaká nepravost a tak do sebe nechalo vstoupit zlo. Ať je to Kruh, ať je to Temná voda, všude je to stejná variace se záhadou, kdy nešťastná matinka bojuje za záchranu svého děťátka a nevědomky se tak scénáristicky dosti svévolně dostává na stopu dávné události. K filmu samému. Nejdřív pár pozitiv. Audiovizuálně je to vymakané, zvláště kamera. Ze začátku docela funguje atmosféra, vzdor několika nelogičnostem v zápletce (je náměsíčnost choroba, kvůli které se vydáte kamsi do horní dolní) a především v chování Rose (proč před tou policajtkou vlastně ujížděla). Ještě když zahoukala poprvé siréna, bylo to docela napínavé, bohužel pak tento prvek ve filmu úplně zdevalvuje. Jak se nitky příběhu rozplétaly, bylo čím dál víc jasné, že je to zas to samé, co už bylo jinde. Navíc film všechno detailně ukazuje, takže po prvním předvedení všech těch oblůdek a s celkem zřejmou předtuchou, jak se to bude ubírat dál, není moc čeho se bát. A to je pro horor dost špatné. Ozvláštněním je skupina fanatiků, ale vzhledem k jejich masakrálnímu konci jaksi mizí smysl existence celého Silent Hillu. Samotný závěr "doma" prozměnu opisuje Ty druhé a Šestý smysl, existence manželovy dějové linie je nakonec vlastně jen zcela zbytečnou vsuvkou a voděním za nos, takže kol a kolem scénáristicky nedotažená variace na již viděné okořeněná hardcore výjevy a jednou náboženskou fanatičkou. Film se nemůže rozhodnout, jestli chce být akční nebo záhadný a není nakonec ani jedno. Hororům s japonskou předlohou se napříště vyhýbám obloukem a ne proto, že bych se bál :)) (08.07.2006)

Hlavne v prvej polovici vizuálne úchvatný horor. Všetku silu čerpá z pôsobivej výpravy, zvuku a solídneho herectva. Ale čím viacej skrytého napokon odkrýva, tým viac sa stáva obsahovo predvídateľnejším, stavaným iba na efekt. Medzi hernými adaptáciami ako Resident Evil alebo Doom však jasný víťaz. Napokon, ide o solídnu áčkovú produkciu. (20.10.2006)

Rád vyhledávám nové lokality pro trávení dovolené, ale Silent Hill v tomto směru jednoznačně neuspělo. Počasí nic moc, žádné moře na dohled, obchody bez zboží a ani ti bubáci se svým bububu a huhly huhly nejsou kdovíjakou atrakcí. Nemohu s klidným svědomím napsat, že jsem se tam nudil, protože ty dvě hoďby uběhly celkem svižně, ale mě moc nebaví zamotávání lidí do ostnatého drátu ani upalování čarodějnic a když to srovnám s tím výletem na Kokořín ... (06.10.2013)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Můj první opravdový horor, který jsem vlastně strachy málem ani nedokoukal. Ne třeba dodávat, že jsem ještě v té době nebyl zcela zocelen, ale i tak Silent Hill považuji za jeden z nejlepších strašidelných hororů všech dob. Námět je skvělý a napětí by se dalo krájet. Ještě několik týdnů po shlédnutí mne siréna vyvedla z mé komfortní zóny i v reálném světě. (29.01.2021)