Bohémovia

Keď som v roku 2011 videl na ČT 2 záznam z posledného (behom 12. rokov bolo cca 4000 repríz) predstavenia kultového muzikálu Rent, bol to pre mňa obrovský zážitok. V tom megapríbehu bolo všetko, bol v ňom život. Svoje urobilo aj to, že šlo o záznam z derniéry, takže o to silnejší bol napr. neuveriteľný záver "525 tisíc minút". Potom život išiel ďalej, roky utekali a ja som so šokom zistil, že tú pecku v roku 2005 nakrútil Chris Columbus (Sám doma) ako normálny hraný celovečerák. Okamžite sa mi začali triasť ruky, zohnal som si ho... a bol som rozčarovaný. Miestami dokonca znechutený. Napriek rovnakým postavám, scénám a pesničkám to nemalo nič z toho skvelého záznamu, ktorý som v roku 2011 videl. Miestami bolo vôbec problém dopozerať to. Príšerne ma to iritovalo. Neviem prečo. Dal by som 20%, ale pridávam symbolických 20 navyše za výnimočnú predlohu. (07.09.2017)

Muzikály a hudobné filmy sa mi vo všeobecnosti veľmi páčia ale Rent bol výnimkou. Okrem úvodného vystúpenia ma ani jedna pesnička neoslovila a pôsobilo to na mňa dosť jednotvárne, prípadne zmätene. V podstate od začiatku som už len čakal, kedy to konečne skončí, a že to bolo dlhé, väčšinou nudné čakanie... Ešte scéna s protestom v uliciach a na balkónoch s "ohňovou šou" bola celkom slušná, ale to bolo asi tak všetko. (30.03.2012)

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme! (02.03.2011)

Máme tam i Havla a jinak je to naprosto perfektní muzikál s méně známými herci, což mu jen prospívá, a s parádními songy a dějem. Líbilo se mi to od začátku do konce, jen to mohlo být krapet kratší. Přes dvě hodinky, přece jen na mě už bylo moc. Jak tu mnozí píši, i mě si už hned na začátku získala úvodní píseň Seasons of love a potom se mi ještě moc, opravdu hrozně moc líbila La vie bohéme. Jinak samozřejmě, aby tento muzikál měl nějakou hloubku, tak bohužel tam museli i někteří umřít, někteří skoro, jiní utéct atd... to abych zase mohla smáčet kapesník totiž. Takže krásné 4,5* a určitě si to dám někdy znovu. (20.10.2013)

Five-hundred-twenty-five... Kontroverzní muzikál, překvapivě řízený ze stoličky sentimentálně komediálního specialisty Chrise „Harry Potter je Sám doma“ Columbuse, si i přes svoji melodickou jednoduchost získá široké pole nekomerčních diváků, protože právě tady absolutně schází hýřivé exhibice kostýmní stylovosti á la Moulin Rouge a celé to vypadá jako 30 let stará nahrávka ze zaprášeného pultu. Kdekdo z hrdinů z nižších vrstev tu má AIDS (skvělá scéna umírajících v kruhu), nemá na nájem, je homosexuál nebo si pravidelně píchá, především jde ale o lásku a prachobyčejné mezilidské vztahy. Jsme totiž v New Yorku, nikdo z nich nemá peníze a každý to řeší po svém (v tomhle kontextu potěší ohnivá davová scéna z úvodu nebo sexy taneční vystoupení Rosario Dawson – prakticky jediná známá tvář z hereckého ansámblu). Není tu ani ryze hlavní postava, všichni se vzájemně doplňují a proplétají. A i když jsou jejich osudy příběhově prosté, mají co říct. Nemůžu si ale pomoct, že si toho ambiciózní Columbus vzal na svá bedra příliš a viditelně mu to mnohdy dře jako zrezivělý řetěz a emocionálně nezasahuje vždycky tak, jak by si zřejmě přál. Bohémy jsem rád ochutnal, ale příště si dám zase něco jiného!! Budu tentokrát přísnější, takže ***. (04.06.2008)