Bohémovia

Hodně netradiční, v dobrém slova smyslu muzikál, z prostředí New Yorské lůzy. Netradiční zejména z důvodu postav. Kde jinde by jste mohli najít lesbičky, gaye, trancky nebo H.I.V. feťáky v hlavních rolích!? Krásný je především kontrast stylu hudby s tragickými osudy hrdinů. Songy zní tak optimisticky a jsou překypující energií navzdory tomu, že o lásce právě zpívá H.I.V. pozitivní pár. V oblasti muzikálů, jeden z nejvýraznějších zážitků. (04.05.2012)

Chtěla jsem se tu rozepsat o tom, jak mě Bohémové uchvátili, co všechno se mě na nich hluboce dotklo a proč jsem se do nich zamilovala na první pohled a poslech. Taky jsem měla v plánu začít rozebírat, v čem jsou si podobní s Vlasy nebo bohémskou myšlenkou Moulin Rouge, chtěla jsem říct, proč jsem si zamilovala Idinu Menzel a její Maureen. (Jestli si myslíte, že jediná žena, kvůli níž se ve filmu tančí tango plné vášně, žárlivosti a lásky je Roxanne z jistého pařížského kabaretu, seznamte se s Tangem: Maureen a Idinou Menzel. Poznáte, že tomu tak zdaleka není). Taky je zajímavé, jak jsem se k Bohémům vůbec dostala (bylo to, věřte nevěřte, díky Glee). A chtěla jsem se svěřit, jak strašně ráda bych Bohémy viděla naživo a stala se pravověrným, Broadwayským Rent-headem. Ale tohle všechno není podstatné. Podstatné je, že tenhle muzikál tu je, a stojí za to mu dát alespoň šanci. Nikdy mě totiž nenapadlo, že uvidím Anděly v Americe zpívat. A přesto v tomhle snímku to možné je. (28.03.2010)

Máme tam i Havla a jinak je to naprosto perfektní muzikál s méně známými herci, což mu jen prospívá, a s parádními songy a dějem. Líbilo se mi to od začátku do konce, jen to mohlo být krapet kratší. Přes dvě hodinky, přece jen na mě už bylo moc. Jak tu mnozí píši, i mě si už hned na začátku získala úvodní píseň Seasons of love a potom se mi ještě moc, opravdu hrozně moc líbila La vie bohéme. Jinak samozřejmě, aby tento muzikál měl nějakou hloubku, tak bohužel tam museli i někteří umřít, někteří skoro, jiní utéct atd... to abych zase mohla smáčet kapesník totiž. Takže krásné 4,5* a určitě si to dám někdy znovu. (20.10.2013)

Five-hundred-twenty-five... Kontroverzní muzikál, překvapivě řízený ze stoličky sentimentálně komediálního specialisty Chrise „Harry Potter je Sám doma“ Columbuse, si i přes svoji melodickou jednoduchost získá široké pole nekomerčních diváků, protože právě tady absolutně schází hýřivé exhibice kostýmní stylovosti á la Moulin Rouge a celé to vypadá jako 30 let stará nahrávka ze zaprášeného pultu. Kdekdo z hrdinů z nižších vrstev tu má AIDS (skvělá scéna umírajících v kruhu), nemá na nájem, je homosexuál nebo si pravidelně píchá, především jde ale o lásku a prachobyčejné mezilidské vztahy. Jsme totiž v New Yorku, nikdo z nich nemá peníze a každý to řeší po svém (v tomhle kontextu potěší ohnivá davová scéna z úvodu nebo sexy taneční vystoupení Rosario Dawson – prakticky jediná známá tvář z hereckého ansámblu). Není tu ani ryze hlavní postava, všichni se vzájemně doplňují a proplétají. A i když jsou jejich osudy příběhově prosté, mají co říct. Nemůžu si ale pomoct, že si toho ambiciózní Columbus vzal na svá bedra příliš a viditelně mu to mnohdy dře jako zrezivělý řetěz a emocionálně nezasahuje vždycky tak, jak by si zřejmě přál. Bohémy jsem rád ochutnal, ale příště si dám zase něco jiného!! Budu tentokrát přísnější, takže ***. (04.06.2008)

"Will I lose my Dignity? Will someone cares? Will I wake Tomorrow, form this Nightmare?" Maureenin protest zůstal nepochopený.A zůstalo taky vše ostatní,pro co jsem si zamiloval divadelní verzi.Neskutečné písničky,skvěle napsané a strašlivě chytlavé.Postavy,které si musíte zamilovat.Úžasně přesvědčiví herci.A fantastický pocit po skončení,který jsem po žádném jiném filmu ještě neměl.Některé scény zísskaly s převedením do filmu úplně jinou atmosféru (Take me or Leave me) některé mé oblíbené trochu zklamaly (Tango Maureen),ale jako celek pořád naprosto jedinečná záležitost,která mě dokáže rozplakat jako máloco jiného.A při vzpomínce na závěr a společnou píseň mi snad ukápne slza ještě teď.Kult! 100 % (04.01.2011)