Bohémovia

Veľmi pekný hudobný film. Herci hrali aj spievali dokonale. Koniec filmu a hlavne smrť Angela a to spomienkové video, prinútilo moje oči plakať. Pesnička No Day but today sa mi navždy vryje do pamäte. A 525600 minutes bola tiež dobrá. Mohla by som niečo podotknúť, čo bolo zlé, ale nespomínam si na žiadnu chybu. Bravo veľmi pekné. Zasiahlo mi to city. 100% (29.08.2008)

Neznášam, keď si američania myslia, že sú bohovia každého žánru, a všetko sa im zmení v zlato pod rukami, ajkeď je to slabé. Jediné, čo do mňa nalialo trocha života počas celého filmu, bolo úvodné spievanie v jednej rade + ten šialený výstup mliekochlastajúcej divošky :) Ostatné? Nuda, predvídateľnosť, ohranosť. (06.01.2009)

Five-hundred-twenty-five... Kontroverzní muzikál, překvapivě řízený ze stoličky sentimentálně komediálního specialisty Chrise „Harry Potter je Sám doma“ Columbuse, si i přes svoji melodickou jednoduchost získá široké pole nekomerčních diváků, protože právě tady absolutně schází hýřivé exhibice kostýmní stylovosti á la Moulin Rouge a celé to vypadá jako 30 let stará nahrávka ze zaprášeného pultu. Kdekdo z hrdinů z nižších vrstev tu má AIDS (skvělá scéna umírajících v kruhu), nemá na nájem, je homosexuál nebo si pravidelně píchá, především jde ale o lásku a prachobyčejné mezilidské vztahy. Jsme totiž v New Yorku, nikdo z nich nemá peníze a každý to řeší po svém (v tomhle kontextu potěší ohnivá davová scéna z úvodu nebo sexy taneční vystoupení Rosario Dawson – prakticky jediná známá tvář z hereckého ansámblu). Není tu ani ryze hlavní postava, všichni se vzájemně doplňují a proplétají. A i když jsou jejich osudy příběhově prosté, mají co říct. Nemůžu si ale pomoct, že si toho ambiciózní Columbus vzal na svá bedra příliš a viditelně mu to mnohdy dře jako zrezivělý řetěz a emocionálně nezasahuje vždycky tak, jak by si zřejmě přál. Bohémy jsem rád ochutnal, ale příště si dám zase něco jiného!! Budu tentokrát přísnější, takže ***. (04.06.2008)

Vidím to, slyším to, a všechno, co po těch dvou týdnech vím je, že poslouchám soundtrack od Jonathana Larsona pořád dokola v čele se Santa Fe, La Vie Boheme a Light My Candle. Vidím to podruhé, potřetí, a všechny nedostatky filmu nahrazuje hudba. Dříve neoblíbeného herce si zamilovávám, pak zase jiného, a nakonec mi přirostou k srdci všichni. Zjišťuju, že existuje původní muzikál na Broadwayi (poslední představení 7. září 2008!), kde hráli všichni herci z filmu až na Rosariu Dawson a Tracii Thoms. Poslouchám původní nahrávku z divadla, obsahující asi patnáct písní navíc (více Santa Fe motivů!), a to mi musí stačit. Na závěr trocha nejsubjektivnějšího hodnocení: zbožňuju to. Kvůli tématu, kvůli hudbě a vůbec. A ty filmové 4* jsou za to, že toho tolik vynechali a změnili... (10.03.2008)

"Will I lose my Dignity? Will someone cares? Will I wake Tomorrow, form this Nightmare?" Maureenin protest zůstal nepochopený.A zůstalo taky vše ostatní,pro co jsem si zamiloval divadelní verzi.Neskutečné písničky,skvěle napsané a strašlivě chytlavé.Postavy,které si musíte zamilovat.Úžasně přesvědčiví herci.A fantastický pocit po skončení,který jsem po žádném jiném filmu ještě neměl.Některé scény zísskaly s převedením do filmu úplně jinou atmosféru (Take me or Leave me) některé mé oblíbené trochu zklamaly (Tango Maureen),ale jako celek pořád naprosto jedinečná záležitost,která mě dokáže rozplakat jako máloco jiného.A při vzpomínce na závěr a společnou píseň mi snad ukápne slza ještě teď.Kult! 100 % (04.01.2011)