Na Pražském hradě

Pokus hezký, ale příliš dlouhý (s paradoxně příliš krátkými záběry, resp. krátkými zaměřeními na jednotlivé detaily) a osobně mi hudba do zrovna zobrazovaného ne vždy seděla. Od Hackenschmieda mám mnohem radši jeho pozdní tvorbu s Mayou Deren nebo Bezúčelnou procházku, kde je avantgarda poznat víc. Tohle je takové, že pokud to člověk předem neví, nejspíš to tam ani hledat nebude... Slabé 3* (05.12.2023)

Obrazově úchvatná kompozice hradní architektury, propojená funkčním hudebním doprovodem, je jedním z prvních vrcholných děl kameramana Alexandera Hackenschmieda, který se později s úspěchem prosadil i ve Spojených státech. (21.03.2010)

Práve včera som sa bol na hrade pozrieť. Chodievam tam vždy, keď mám cestu okolo a čo i len chvíľu času... - vlastne i keď nemám – a hlavne si ho nechám málokedy ujsť za výnimočnej atmosféry. Je nádherný za hocijakého počasia a v každom ročnom období, rovnako ako výhľad z neho. Včera brutálne snežilo, tak ako už v tomto storočí nezvykne, mrzlo, tvorili sa záveje a nikde nebolo ani nohy. Dýchalo to tam fantastickým tajomstvom vekov. Nebyť pruhov svetla z lámp, dalo by sa uveriť, že som v stredoveku. Kontrastné tiene a tance snehových vločiek v ožiarenom priestore na pozadí veľkolepej architektúry ten pocit ešte umocňovali. Zhodou okolností som mal so sebou kameru a tak som ju vytiahol a skúsil urobiť aspoň zopár záberov a roztrasených jázd, kým mi úplne neskrehli prsty. Neboli bohviečo, rozhodne nie také, aké by si toto miesto zasluhovalo a už vôbec nie také, aké by som si predstavoval hýrivou fantáziou, prejemnelým okom a dokonalými digitálnymi obrazmi, ktorými je naša doba preplnená. I tak si však trúfam povedať, že nie sú o nič horšie ako tie Hackenschmiedove o 80 rokov staršie. Očakával som ďaleko viac od svetoznámeho filmára než kĺzanie pohľadom po fasádach a občasné uľpenie na náhodnom detaile. Z toľkého bohatstva prostredia i možností techniky a kompozície vyťažiť tak málo ! Nemôžem to akceptovať ani z hľadiska fotografického štýlu jeho novej vecnosti ani z hodnoty dobovej fotografie, Pražský hrad sa za ten čas, čo delí naše pokusy s kamerou, zase až tak nezmenil... a každý môj vlastný letmý pohľad naň ma uspokojuje neporovnateľne viac než tento dôkladne nenápaditý kus, provokujúci iba závratnou fádnosťou - alebo fádnou závratnosťou ? Nuž, v jeho dobe to možno bola avantgarda... (11.02.2012)

Poněkud obyčejné, strohé, plné statických záběrů a o „životnost“ se starají víceméně stálé stejně prováděné jízdy kamery kolem dokola. Nevím, nenašel jsem v tom žádnou architektonickou oslavu či něco jiného (ale považuju se za laika, tak tomu možná vůbec nerozumím a neumím to docenit). Každopádně na hladině průměru snímek drží pouze hudební doprovod. (02.10.2013)

Vizuálna symfónia Pražského hradu. Turistická reklama na návštevu pražských pamiatok. Syntéza viacerých filmových prístupov snímania architektonického diela. Možno to chcelo na oživenie aspoň sekundový záber na človeka, alebo nejaký nečakaný akcent. (30.09.2014)