Domino

Scottův epileptický střih a kamerové filtry mám velmi rád. Svým způsobem bych ho dokonce nazval průkopníkem v daném oboru. Ovšem Domino je obsahově natolik neatraktivní, neodpovídající, odtažité a studené, že jsem mu bohužel nepřišel na chuť. Keira Knightley může být sebedrsnější, vizuálně to může být sebevětší divočina a stejně mi to přijde jako nepřehledná povídačka na dobrou noc. Akce je minimum a když, tak je formálně přehypovaná do takových rozměrů, že je sice nesmírně cool, ovšem vyčíst z ní cokoliv je nadmíru těžké. Hudba se jednoznačně opakuje z Man On Fire a kdo to nezaregistroval/neslyšel nechť si nechá profouknout uši. Příběh lovkyně lidí jednoduše dějově nemá tu potřebnou šťávu, ač je to vizuální divočina a prvotřídní surová, neučesaná, nespoutaná řezničina. (17.12.2006)

Já mít rodiče, který mě dají pojmenovat bezpohlavním jménem DOMINO, tak bych pak asi udělal něco moc zlýho. Z tohoto důvodu mám obrovský pochopení , že z Dominy / krásné skloňování co ? :) / Harvey se nestala domina , ale lovkyně lidí. Dále je mi zcela jasné, že lov lidí trénovala Domina na svých rodičích, pokaždé když se koukla do svého rodného listu a jelikož jí ten lov šel velmi dobře, trénovala na nich asi často. No ono se zdá, že celej hereckej ansábl hodně trénoval na své role, protože hlavně Mickeyho jsem žral s náramnou chutí. A Keira, Keiřička ? To je tak, film jsem si dal v období mé platonické zamilovanosti do této krásné herečky na které, při pohledu na její postavu, se jistě dá hodně penízků ušetřit za jídlo, nicméně ta její tvář a ty oči, to je prostě první liga. Navíc tady má roli holky, která tancuje v černém sexy prádélku na klíně tlustýho negra, rozbije držku kdekomu a používá úžasnej make up. Zkrátka takhle si představuji moderní emancipovanou dívku 21. století. Radost z filmu mi trošku kazil střihač. Za 127 minut musí být každému jasné, že je to případ pro psychiatrii. Je to škoda, protože jinak by Domino mohl, mohlo, mohla v klidu dominovat na poli akčních filmů. MÉ PŮVODNÍ HODNOCENÍ Z 22.9. 2006 - ***. Původní komentář z 22.9. 06 stál za hovno a tak jsem ho nahradil novým, který sice taky stojí za hovno, ale je delší. (03.04.2008)

Mám (väčšinou...) rád epileptický strih Tonyho Scotta a žena ako akčná hrdinka mi problémy nerobí. Ale keď som na tomto žánrami a štýlmi premixovanom čude sedel v kine, už po prvých minútach som bol ako ovalený. A to ma čakali ešte dve hodiny. Ohučaný som bol už zo scény pred titulkami, ale postupne som si v tomto svojráznom filme zopár vecí našiel (Ian Ziernig, Brian Austin Green, Mickey Rourke a jeho deväť prstov, Keirine prsia resp. prsia Keirinej dablérky). Príbeh šialený, takže ma vôbec neprekvapilo, že údajne vznikol podľa skutočných udalostí. (13.04.2006)

Každá avantgarda skôr alebo neskôr skončí v záplave produktov väčšinovej kultúry, ktorá už nemá naliehavosť a vypovedaciu hodnotu pôvodných experimentov, naopak, dokonale slúži uchovaniu status quo. V minulosti sa napr. prelomové filmy Brucea Connera stali (nepriznanou) inšpiráciou pre tisíce videoklipov MTV. Podobný osud postihol neskoršie novátorsky hravé krátke filmy, pracujúce so zbesilo rýchlym strihom, rôzne poprehadzovaným radením záberov, surovým zvukom alebo farebnosťou. Poslúžili výrobe technicky dokonalých, no v podstate zúfalo neobjavných zlátanín, akou je napríklad Domino Tonyho Scotta. V súčasnosti letí: všetko je možné a nič nie je sväté, hlavne nech je toho veľa, s maximalizujúcou slovnou omáčkou a pôsobí to efektno nezrozumiteľne. Prečo by nakoniec modelka nemohla byť drsnou lovkyňou zločincov, že ? Kiera je pekná, a podľa mňa jej práve táto úloha sedí. Seriál Beverly Hills považovaný za demódé dostane cez papuľu: momentálne sú na vrchole sofistikovanejšie série (ha-ha-ha). Zarasteno spotení svalniaci perlia múdra podľa požiadaviek kultu hláškovitosti: "drsnovtipné" obsahovo ničnehovoriace frázy. Zjaví sa aj spevák trpkých jazzovo-bluesových balád Tom Waits (veď zdanie intelektuálnosti musí ostať zachované, a pre tieto kruhy je Waits modlou), v miniroli jurodivého proroka, náhle sa zjaviaceho uprostred púšte. Dej je primitívne jednoduchý, napriek snahe o jeho maximálne skomplikovanie formou. Sociálno-humanitárne vyznenie, nepriamo vyzýva na pomoc hladujúcim a chorým deťom, v mene uchovania rodinných hodnôt (podporených záverečnou selankovitou scénou matky s rebelantskou dcérou), je dokonale príznačnou bodkou. Bodkou, apelujúcou na pokračovanie podpory systému dokonale neadresnej občianskej spoluzodpovednosti za neutešený stav sveta, zasielaním šekov na "humanitárne" kontá. (15.04.2007)