Policajt

Tenhle Melvillův počin neoslní na první pohled. Sama jsem ho docenila až časem. Chladné barvy, mnohaminutové scény bez jediného slova, minimalistické a perfekcionisticky vybroušené dialogy, postavy, hrající především očima, odtažitá kamera a napětí, vybudované bez využití tradičních prostředků. Zkrátka Melville. A pořád nevím, jestli postavu transvestity hrála žena nebo muž. P.S.: původní znění nutné. (více zde) (21.03.2011)

Poslední Melvillův film je jména svého tvůrce nedůstojný. Nikoli kvalitou, ale technickým zpracováním. Těžko říci, zda byly nějaké problémy s financováním, ale každopádně je nevhodné, aby většinu interiérů suplovaly laciné papundeklové kulisy (v lepším případě) či neumětelsky domalovávaná pozadí (v horším případě), aby film jehož podstatná část se odehrává v autech, měl tak amatérské zadní projekce a aby se akční scény ochcávaly dětskými umělohmotnými modely. Nic z toho nedokáže sice film potopit, ale pozornost to na sebe bohužel strhává; což zamrzí dvojnásob u filmu, který stojí a padá pouze na tom, zda podlehnete jeho specifické atmosféře... Jinak je to klasická melvillovka se vším všudy; pomalu a (pře)pečlivě budovaná, zarytě zamlklá, chlapácky chladná a nepředstíraně stylová. (06.05.2013)

Kolem nás je spousta paralelních světu, se kterýmji se dostáváme do kontaktu jen zřídka a sporadicky, i když jsme si dobře vědomi jejich existence; svět matematiků, nadnárodnch korporací, politiků, policajtů a zločinců... S politiky třeba jen při volebních kampaních (Babiš rozdával knihu a perníčky) nebo když zjistíte, že nemáte kde si zapálit doutník a plácnout holku přes zadek je trestné. A krádeže žebříků, krytiny ze stodoly, a zeleniny na zahradě, zřejmě nepatří do domény zločinu stíhaného policií. Každopádně film o tom by mohl být zajímavější, než tento chladně vykalkulovaný příběh o podivných lidech s maskou na tváři. Pozn.: Moji oblíbení (ti, kteří se mi zobrazují vpředu na šedém pozadí) dávají v průměru 95% - připadá mi to zajímavější než celý film. (30.10.2017)

Za začátek a konec bych klidně dal pět hvězd, a za chvíli vysvětlím proč, ale ten zpackaně natočený přepad vlaku ze vzduchu za pomocí modýlků letadla a vlaku, ten je na přesdržku a velmi, ale velmi ubere na autentičnosti. Melville tenhle film postavil na poetice všedního dne, vlastně večera a noci (nejenom policajta), kdy nevidíme žádné upřesňující ani explicitní obrazy (třeba výslechu jednoho ze zadržených, aby pustil zbývající dvě jména) , ale jde o ten řekněme kolorit kolem, impresi, pocit. Čímž se dostávám k tomu podstatnému - celý film je koncipován jako a podle převážně impresionistických obrazů francouzských malířů, k čemuž odkazuje v každé chvíli i obrazy na zdech bytů a setkáním v galerii, které začne detailním záběrem na obraz u nás méně známého Vlamincka. Všechna ta nádraží, vlaky, noční pařížské ulice s bary, všechno jsou to impresionistické obrazy, jen rozpohybované. Navíc u tohoto filmu miluju začátek - kdo nezažil letoviska Španělska a Francie po sezóně, těžko uvěří, jaké zvláštní pocity tahle města duchů v té době nabízejí. A u mne je to navíc spojeno s jednou slečnou, kde ten vztah také nedopadl. Takže ten závěr svým způsobem rovněž jinak prožívám. Pokud tedy bereme film z tohoto úhlu pohledu, a nečekáme akci za akcí, jde o malý klenot, a je jen škoda, že za něj Melville sklidil takovou kritiku, až ji nakonec nepřežil. (30.11.2023)

"Lidé budou dělat špatné věci vždycky.." To jistě budou.. Zvláště ve snímcích Jean-Pierra Melvilla, který zkrátka nezná kladných hrdinů.. Zásadní potíž skvostných Melvillových snímků vlastně spočívá ve špatné optice diváka, potažmo v jejich nepřesném diváckém chápání, ačkoliv přiznávám, že právě tento výjimečný zástupce drsné francouzské filmové školy nepatří právě zrovna mezi tvůrce snadno stravitelných filmů, když sice skládá zřejmou poctu americkým gangsterkám a samozřejmě i noiru, mísí však leckteré jejich typické formální aspekty do mozaiky plné kontrastů právě s francouzskými reáliemi.. Navíc kupříkladu ony hitchcockovské, převážně diváky nenáviděné, nekonečně dlouhé záběry vlastně s šílenou urputností sobě vlastní dovádí až na hranici únosnosti.. Jeden, třeba já, slintá blahem při pasáži, kdy se Crenna převléká ve vlaku, při pasáži tak nervózně napínavé, kterou však zkrátka většina vůbec nedokáže docenit.. Stejně tak nevděčně vyznívá i samotné Melvillovo (ne)uchopení klasického vyprávěcího schématu, které pro něj není vůbec podstatné, on se zaměřuje na ty nevyhnutelně tragické osudy svých hrdinů plných pesimismu, melancholie a bezvýchodnosti, kterou v divákovi ještě posiluje ten kovově modrý filtr.. Melville zkrátka jen divákovi ukazuje ten nešťastný, strohý a tíživý vesmír svých hrdinů, u něhož nemá žádný smysl mluvit o nějakém začátku a konci.. A tak lze vlastně Policajtovi s famózním Delonem vytknout jen jednu jedinou zásadní věc, že se totiž bohužel jedná o Melvillův úplně poslední film.. Skvostná podívaná.. (13.09.2015)