Policajt

Tenhle Melvillův počin neoslní na první pohled. Sama jsem ho docenila až časem. Chladné barvy, mnohaminutové scény bez jediného slova, minimalistické a perfekcionisticky vybroušené dialogy, postavy, hrající především očima, odtažitá kamera a napětí, vybudované bez využití tradičních prostředků. Zkrátka Melville. A pořád nevím, jestli postavu transvestity hrála žena nebo muž. P.S.: původní znění nutné. (více zde) (21.03.2011)

Francouzská drsná škola ve svý době přinesla plno podobnejch kriminálek, ve kterejch se většinou točili Delon, Belmondo, Gabin či Ventura. Tahle mezi nima nijak nevyčnívá, na druhou stranu ani nezapadne. A v porovnání s tím, co ze země Galskýho kohouta přichází nyní, je to přímo lahůdka, připomínka dob, kdy se ještě politicky nekorektnilo. Na pomezí 3 a 4. (09.07.2011)

Od Melvilla, ktorý nemá nič spoločné s Bielou veľrybou, som videl Osudový kruh a Armádu stínů. Obom som dal po tri hviezdičky a Policajtovi tiež i keď sa mi z nich páčil najviac. Ponurá atmosféra, málo dialógov, slušným tempom sa posúvajúci dej a ďalšie charakteristiky francúzskych kriminálok ma vždy vedia dostať. Ako problém som videl množstvo zbytočných chýb pri realizácii, ktoré zrazili výsledný dojem. Delon už zahral viacero policajtov, ale tento nebol ani približnou kópiou predošlých postáv. Pri takýchto filmoch je mi opätovne ľúto, že v ČSFD nefunguje desaťbodové hodnotenie, lebo sedmička by lepšie vyjadrovala môj dojem, než tri hviezdičky. (20.09.2015)

"Lidé budou dělat špatné věci vždycky.." To jistě budou.. Zvláště ve snímcích Jean-Pierra Melvilla, který zkrátka nezná kladných hrdinů.. Zásadní potíž skvostných Melvillových snímků vlastně spočívá ve špatné optice diváka, potažmo v jejich nepřesném diváckém chápání, ačkoliv přiznávám, že právě tento výjimečný zástupce drsné francouzské filmové školy nepatří právě zrovna mezi tvůrce snadno stravitelných filmů, když sice skládá zřejmou poctu americkým gangsterkám a samozřejmě i noiru, mísí však leckteré jejich typické formální aspekty do mozaiky plné kontrastů právě s francouzskými reáliemi.. Navíc kupříkladu ony hitchcockovské, převážně diváky nenáviděné, nekonečně dlouhé záběry vlastně s šílenou urputností sobě vlastní dovádí až na hranici únosnosti.. Jeden, třeba já, slintá blahem při pasáži, kdy se Crenna převléká ve vlaku, při pasáži tak nervózně napínavé, kterou však zkrátka většina vůbec nedokáže docenit.. Stejně tak nevděčně vyznívá i samotné Melvillovo (ne)uchopení klasického vyprávěcího schématu, které pro něj není vůbec podstatné, on se zaměřuje na ty nevyhnutelně tragické osudy svých hrdinů plných pesimismu, melancholie a bezvýchodnosti, kterou v divákovi ještě posiluje ten kovově modrý filtr.. Melville zkrátka jen divákovi ukazuje ten nešťastný, strohý a tíživý vesmír svých hrdinů, u něhož nemá žádný smysl mluvit o nějakém začátku a konci.. A tak lze vlastně Policajtovi s famózním Delonem vytknout jen jednu jedinou zásadní věc, že se totiž bohužel jedná o Melvillův úplně poslední film.. Skvostná podívaná.. (13.09.2015)

Pro mě první setkání s režisérem, který má v příjmení uvedené Melville. Zároveň ale jeho poslední film před smrtí. Od té doby ale už tak nějak zhruba vím, co od klasické Francie sedmdesátých a osmdesátých let čekat. Tady jsem ale i tak byl dost překvapen. Byl jsem překvapen dlouhými bezeslovnými scénami, ale i depresivními postavami, ke kterým jsem si ani do skončení filmu nedokázal udělat vztah. Závěr pak naprosto upřímný, důrazný a průrazný. Tak, jak to zvládá jen Francie. Vymáčkla ze mě všechno a pak mě odhodila jak mokrej hadr...a já ji ještě poděkoval za dobře zvládnutou práci. (04.06.2014)