Les Vampires

Upíři jsou doslova symbolem rané seriálové tvorby a laik si z nich udělá naprosto překvapivý názor na počátky filmů s narativní linkou. Seriál je nedocenitelný hlavně v tom, jak zachycuje vývoj filmové řeči - první díly jsou statické, poměrně rozvleklé a s minimem napětí, zatímco druhá polovina objevuje paralelní akce, filmový detail jako zdroj napětí, složité zápletky a zvraty, dynamicky nasnímané honičky a do hry vstupuje i komický element v neodolatelném podání Marcela Lévesquea. Tudíž toto neustálé zdokonalování fakticky vrhá na první díly neodmyslitelný stín a vzniká tak poněkud nevyvážený celek, z nějž lze hodnotit plným počtem tak poslední čtyři díly. Navíc mě trochu zklamala samotná Musidora, od níž jsem čekal ztělesnění démoničnosti a zákeřnosti (viz plakát) a dočkal jsem se poněkud nevýrazné a nepříliš hezké herečky s kypřejšími tvary, jejíž kouzlo pro mě vyniklo jen v několika momentech (slídění v přiléhavém obleku, její anabáze z ostrovního vězení), přesto my však bylo líto jejího konce a uvízla mi v hlavě. Navíc je zde strana zákona vykreslená jako ne příliš schopná, tudíž vynalézavější a nápaditější upíři si zákonitě získávají větší sympatie, čímž může leckoho naštvat konec s melodramatickým dovětkem. I přes zmíněné vady jsou Upíři odzbrojujícím počinem z nějž přímo dýchá atmosféra nastupující moderny a jež nabízí řadu fantazijních podnětů, čehož se posléze chopili surrealisté, vzdávající poctu tomuto a obdobným dílů ve své tvorbě. (09.12.2010)

Vlastně to ani není film, ale filmová verze pokleslého, dobrodružného čtiva, které vycházelo na pokračování v dlouhých řadách (jako u nás kdysi sešitky s dobrodružstvími Léona Cliftona či Nicka Cartera). Jsou tu všechny podstatné rysy - nepravděpodobný a jen nahozený děj (který se při pečlivějším pohledu zcela rozpadá) ,senzačnost, náhlé zvraty, postavy, které jsou vlastně jen šablony, bizarní rekvizity vypůjčené z gotických románů. Dohromady to však nějak funguje. Na soudobého diváka již působí i kouzlo starobylosti a jisté naivnosti. Film je z doby I. světové války a prý byl velice oblíben u navrátilců z fronty. Musidora se stala první filmovou sex-bombou. No, po pekle zákopové války byli Vampíři jistě zábavnou oddechovkou. (08.08.2010)

Bezpochyby veľká klasika francúzskeho nemého filmu, ktorá si zaslúži úctu hlavne za svoje priekopnícke zásluhy nielen v oblasti žánru, ale aj za rozvoj filmu ako takého. Moje hodnotenie vyjadruje vždy iba a len to, ako sa mi film momentálne páčil. Treba ho brať v tomto kontexte. Zaujímavý príbeh a prepracovanosť diela núti človeka sa ku “Les Vampires“ obratom vracať, pretože objavovať je stále dosť. Na ten prvý krát je ťažko vstrebať všetky detaily, zvraty a situácie plnohodnotne. Minutáž naznačuje, že ich je sakra veľa. Dĺžka snímku môže byť ale aj problémom. Nie je totiž jednoduché si vyčleniť zhruba 6 a pol hodiny pre film hocikedy. Zatiaľ sa mi to podarilo 2 krát. Čo sa týka ale konkrétne filmu “Les Vampires“, ten býva v niektorých kruhoch označovaný za filmový seriál. Pravda, resp. môj pocit je niekde uprostred. “Les Vampires“ ako celok tvorí samozrejme jeden veľký zamotaný príbeh z prostredia parížskeho podsvetia, je však celkom šikovne rozdelený na 10 “samostatných“ kapitol, z ktorých každá je ukončená nejakým čiastočným vyvrcholením danej časti príbehu. Tým pádom je možnosť výberu, či film pozerať v kuse (na to je ale potrebný deň voľna) alebo každý deň jednu kapitolu. Ako kto zvládze. Vyskúšal som si obe varianty. Záverom komentáru aby nedošlo k omylu a zbytočnému sklamaniu by som chcel zdôrazniť jednu základnú informáciu - Louis Feuillade svojich Vampírov nepojal ako nemŕtvych, ktorí cicajú ľudskú krv parížskej smotánke, ale ako gang kriminálnikov, ktorí sa pod týmto označením snažia spoločnosť „vysať“ (t.j. pripraviť ju o čo najviac cenností, vplyvu, ...) a zaujať tak postupne dominantné a neohrozené postavenie ako mafia operujúca vo vlastnej bunke štátneho zriadenia. FINE. (13.11.2007)

Plnohodnotné vychutnanie si poklesnutej kriminálnej zábavy so všetkými záhadnými listami, odkazmi, tajnými dverami, špehovaním a únosmi hrdinov sa dá v prvých štyroch epizódach. Majú znesiteľnú dĺžku (okolo 30 - 40 minút), nestihne sa opozerať scenár, neskôr už len rôzne variovaný. Novinár, jeho smiešny zachránca Mazamette odkrývajú úskočné ťahy Vampírov, žízniacich po majetku. Banda zlosynov a zlodcér postupne síce vystrieda troch vodcov, spojivom medzi nimi ale ostáva Irma Vep, kráľovná zločinu, herecky tiež dominujúca najmä v prvých epizódach filmu/ seriálu. Postupne sa diely predlžujú, dejovo opakujú, obsahujú zbytočne dlhé zábery - len aby v tam niečo bolo. Celkove to ku koncu stráca šťavu. No na trojhviezdový dojazd to ako-tak postačí, najmä vďaka energii úvodu. (17.01.2014)

Ronald Knox by z tohoto seriálu příliš odvázaný nebyl. Je totiž natočen podle toho nejbrakovějšího námětu. Jenže je natočen velmi zručně, s láskou k filmu a mimořádnou invencí. Už jen střídání barevných filtrů jako znak jednotlivých prostředí, na svoji dobu mimořádně civilní herecké výkony, dynamika střihu, to vše odlišuje tento seriál od svých vrstevníků. (31.08.2014)