Les Vampires

Plnohodnotné vychutnanie si poklesnutej kriminálnej zábavy so všetkými záhadnými listami, odkazmi, tajnými dverami, špehovaním a únosmi hrdinov sa dá v prvých štyroch epizódach. Majú znesiteľnú dĺžku (okolo 30 - 40 minút), nestihne sa opozerať scenár, neskôr už len rôzne variovaný. Novinár, jeho smiešny zachránca Mazamette odkrývajú úskočné ťahy Vampírov, žízniacich po majetku. Banda zlosynov a zlodcér postupne síce vystrieda troch vodcov, spojivom medzi nimi ale ostáva Irma Vep, kráľovná zločinu, herecky tiež dominujúca najmä v prvých epizódach filmu/ seriálu. Postupne sa diely predlžujú, dejovo opakujú, obsahujú zbytočne dlhé zábery - len aby v tam niečo bolo. Celkove to ku koncu stráca šťavu. No na trojhviezdový dojazd to ako-tak postačí, najmä vďaka energii úvodu. (17.01.2014)

Ronald Knox by z tohoto seriálu příliš odvázaný nebyl. Je totiž natočen podle toho nejbrakovějšího námětu. Jenže je natočen velmi zručně, s láskou k filmu a mimořádnou invencí. Už jen střídání barevných filtrů jako znak jednotlivých prostředí, na svoji dobu mimořádně civilní herecké výkony, dynamika střihu, to vše odlišuje tento seriál od svých vrstevníků. (31.08.2014)

Vlastně to ani není film, ale filmová verze pokleslého, dobrodružného čtiva, které vycházelo na pokračování v dlouhých řadách (jako u nás kdysi sešitky s dobrodružstvími Léona Cliftona či Nicka Cartera). Jsou tu všechny podstatné rysy - nepravděpodobný a jen nahozený děj (který se při pečlivějším pohledu zcela rozpadá) ,senzačnost, náhlé zvraty, postavy, které jsou vlastně jen šablony, bizarní rekvizity vypůjčené z gotických románů. Dohromady to však nějak funguje. Na soudobého diváka již působí i kouzlo starobylosti a jisté naivnosti. Film je z doby I. světové války a prý byl velice oblíben u navrátilců z fronty. Musidora se stala první filmovou sex-bombou. No, po pekle zákopové války byli Vampíři jistě zábavnou oddechovkou. (08.08.2010)

Po štyroch častiach musím konštatovať, že sa jedná o jeden z najzábavnejších a dejovo najnabitejších seriálov, aké som kedy videl. A to je asi ten vôbec prvý v histórii. Každá časť má svoj dej, ktorý je ale súčasťou celku. Zmes kriminálky, akcie, trileru a mierneho komediálneho nadhľadu vás núti si pustiť za sebou ďalšiu a ďalšiu časť. Čiže seriál má charakter tých kvalitnejších súčasných, pri ktorých ste tiež ochotný stráviť celú péenku. Uvidíme, ako sa to vyvinie a či nebude kvalita jednotlivých epizód klesať, zatiaľ je tomu presne naopak. Aj po všetkých desiatich epizódach musím skonštatovať, že Les Vampires je v mnohých ohľadoch zábavnejší, ako väčšina súčasných high-tech sýto farebných, ale monotónnych krimi seriálov. Feuillade vytvára sympatie medzi divákom a hlavnou vyšetrovacou dvojkou, z ktorej mi pomaly začal liezť mierne na nervy funesovský Mazamette, dávajúci najavo svoje dojmy pohľadmi do kamery. Seriálu dominuje Irma Verp, ktorá ako jediná dokáže prežiť útoky na Vampírov a tak sa prejavuje ako najsilnejšia z nich. Dnes už budú mnohým prekážať logické nedostatky, jednotlivé strany strácajú výhodu lacnými chybami a asi sa zamyslíte nad tým, čo robila celý čas polícia. Vyvažujú to ale atletické výkony, predovšetkým vo vertikálnej rovine a kamerové nápady typu rezopohľadov cez dva byty. Dočkáme sa mnohých prestreliek a mŕtvol, častoktát aj ženského pohlavia. Vampírov som videl na dvakrát, čomu by som pred ich vzhliadnutím nikdy neveril. Tvorcovia týmto seriálom možno nevedomky stanovili princípy diváckej závislosti na obľúbenom seriáli. (21.02.2013)

Upíři jsou doslova symbolem rané seriálové tvorby a laik si z nich udělá naprosto překvapivý názor na počátky filmů s narativní linkou. Seriál je nedocenitelný hlavně v tom, jak zachycuje vývoj filmové řeči - první díly jsou statické, poměrně rozvleklé a s minimem napětí, zatímco druhá polovina objevuje paralelní akce, filmový detail jako zdroj napětí, složité zápletky a zvraty, dynamicky nasnímané honičky a do hry vstupuje i komický element v neodolatelném podání Marcela Lévesquea. Tudíž toto neustálé zdokonalování fakticky vrhá na první díly neodmyslitelný stín a vzniká tak poněkud nevyvážený celek, z nějž lze hodnotit plným počtem tak poslední čtyři díly. Navíc mě trochu zklamala samotná Musidora, od níž jsem čekal ztělesnění démoničnosti a zákeřnosti (viz plakát) a dočkal jsem se poněkud nevýrazné a nepříliš hezké herečky s kypřejšími tvary, jejíž kouzlo pro mě vyniklo jen v několika momentech (slídění v přiléhavém obleku, její anabáze z ostrovního vězení), přesto my však bylo líto jejího konce a uvízla mi v hlavě. Navíc je zde strana zákona vykreslená jako ne příliš schopná, tudíž vynalézavější a nápaditější upíři si zákonitě získávají větší sympatie, čímž může leckoho naštvat konec s melodramatickým dovětkem. I přes zmíněné vady jsou Upíři odzbrojujícím počinem z nějž přímo dýchá atmosféra nastupující moderny a jež nabízí řadu fantazijních podnětů, čehož se posléze chopili surrealisté, vzdávající poctu tomuto a obdobným dílů ve své tvorbě. (09.12.2010)