Kráska v nesnázích

Ach jo, tak těžký filmový podzim jsem si snad ani nezasloužil :-) Při sledování Krásky jsem si říkal, že vidím klasický "hřebejkojarchovský" film, dobře natočený, s řadou vynikajících scén ("setkání u záchodku," "víno+kola"), dobře vystavěné dialogy, ale jako celek mě to celé zajímalo opravdu postatně míň. Třeba Jiří Schmitzer je dobrý, ale zkrátka vyčňíval až moc. Celý snímek je nedotažený (a nikdo mě nepřesvědčí, že podobné scény třeba v Pupendu byly horší.) Za co tvůrce hodně obdivuju, je opět na prosto perfektní soundtrack a že mě jen při sledování filmu pořádně "praštil přes čumák!" Tohle musíme brát v potaz třeba jako to, že bychom měli znát tu báseň od Roberta Gravese. Protože kdyby byl film jako ta báseň, ohodnotím ho bez debat pěti hvězdami. Krásce uděluju 70% s vědomím, že se to při dalších zhlédnutích s největší pravděpodobností nezmění. Ještě co se týče zobrazení naší současnosti, dovolím si (z hlavy) citovat závěr recenze od Tomáše Baldýnského (snad mi to odpustí :-): "Krademe, podvádíme, lžeme. Ale souložit umíme dobře. Takže toho neúmíme zas tak málo." (02.11.2006)

Hřebejk umí točit dobré filmy. S technickou stránkou si rozumí, herce si dokáže vybrat vždy ty pravé a většinou z nich dokáže vydolovat ty lepší výkony jejich kariér. Má talent na výběr náladotvorných písniček a zvládá na ně skvěle stříhat. Formu má vytříbenou. Vše zmíněné platí i o Krásce. A přesto to není dobrý snímek. Na vinně je jeden aspekt, který zbytečně drží Hřebejka u dna. Ano, jde o scénáristu Jarchovského. Nechci mu křivdit, stále je to machr na jednotlivé scény, především ty konfrontační. Ovšem scénář jako celek neumí. U Pelíšků a Musíme si pomáhat to ještě nebylo tak patrné. Pupendo, Želary, Cestu z města, Horem Pádem a nyní i Krásku v nesnázích však spolehlivě zabíjí. Ovšem je třeba uznat, že napsat takřka dvouhodinový film naprosto o ničem tak, že to není úplně do očí bijící, to již také chce kus talentu. Kráska je krásná na pohled i na poslech. Je perfektně zahraná. A je o ničem. Na jedno podívání příjemné, ale to je pro tvůrce Hřebejkových kvalit příliš málo. (05.12.2007)

Nějaký čas jsem se Krásce vyhýbal, protože jsem neměl sebemenší chuť zjistit, proč přesně se právě po tomhle filmu stal z Jana Hřebejka symbol úpadku českého dramatu. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem nakonec zkusil. Rozumím pokusu o povýšení subžánru "dramatu od stolu", ale zůstává mi hlava stát nad manýrou ve vybrnkávaných ospalých písních. Hřebejk s Jarchovským si natočili film a měli pocit, že tentokrát už skutečně vyprávějí tu pravou současnost. Nepřipisují žádné vtipné figurky, nahlížejí do aktuálního obrazu života a diváci by přece měli jásat, jak scénář bez pardonu vidí národu do duše. A to, že se to nakonec tak úplně nestalo a divácká obec se seřadila od opatrných obdivovatelů až po posmívající se odpůrce, nějak nedokázali překonat. Což z mojí strany není soud, ale reakce na to, jak se Hřebejk bez ohledu na ohlasy diváků začal sám pasovat na blahosklonného mistra žánru, který nám přece dává to, co chceme. Proto dodnes nemůžu zapomenout na rozhovor, ve kterém se režisér vracel právě ke Krásce s argumenty, že ačkoli ji kritika strhala, tak on VÍ, že natočil dobrý film a že stvořit pravou, nefalšovanou a lidskou podívanou se srdcem je přece mnohem náročnější, "než si za obdrženou fůru peněz na počítači množit elfy". A to mě na celých Nesnázích nejvíc zaráží a mrzí. To, že ze sebe pan režisér při prvním náznaku kritiky a něčeho jiného než bezbřehých pelíškovských a pupendovských diváckých ovací stvořil karikaturu bezmála troškovského typu, kterou jsem mu dlouhé roky nedokázal a nechtěl sloupnout a i o dekádu později mi na něj občas probleskne. A proto je tak velké překvapení, když film skončí a při závěrečných titulcích celá ta bublina splaskne. Zůstane obyčejný film, ve kterém právě tenhle patriot tak nenápaditě sází písně Glena Hansarda mezi výstupy co nejabsurdněji nadávajícího Schmitzera a dávky smutně živočišného sexu. Neboli takové pravé čecháčkovské lhaní si do vlastní kapsy, do kterého by se ve svých filmech tak strašně rád strefoval. (15.09.2008)

Po předchozích "úpadkových" snímcích Jana Hřebejka (myslím tím Pupendo a Horem pádem) jsem od Krásky v nesnázích mnoho neočekával, spíše jsem se chtěl jen utvrdit v názoru, že to s duem Hřebejk-Jarchovský jde z kopce. Ale mýlil jsem se. Film samotný není sice nijak objevný, ale příjemně se na něj kouká a příjemně se i poslouchá (nejen hudba). :-) Herce bych tady nijak speciálně nerozebíral, až na jedinou výjimku, a tou je Jiří Schmitzer. Jeho podání Richarda, to je prostě... jedinečné. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak aspoň kvůli němu tento film stojí za koukání. (04.08.2007)

No, nic jsem neočekával a taky jsem nic nedostal. Vzorový důkaz toho, kam se dopracovali tvůrci "Pelíšků" a "Musíme si pomáhat". Připadá mi, jako by to napsali a natočili zcela jiní tvůrci. Nebýt Jirky Schmitzera, který svou obvyklou roli magora zvládl na výbornou, nemá "Kráska v nesnázích" co nabídnout (nahou Aňu Geislerovou uvidíte skoro v každém jejím filmu). Aňe to sluší a určitě nejeden chlap si její celkem odvážnou erotickou scénu ke konci pustil ještě minimálně jednou, ale film se na tom nepostaví. Jo, je to sice lepší, než "Duše jako kaviár", ale to není žádná pochvala. I když "Kráska v nesnázích" má několik kladů a její dokoukání nepůsobí fyzickou bolest, jedná se (vyjma vyvedeného soundtracku, i když ten je na filmu nezávislý) v podstatě o zbytečný film. 35%. (15.09.2008)