Da Vinciho kód

Pominu-li argumentační pomýlenost tvrzení některých kritiků, že "film je dobrý, protože vše, co je na něm špatné, bylo už v knize," musím s nimi navíc nesouhlasit. Snímek se vůči knize stylisticky i narativně vymezuje a jakákoliv podobnost vychází spíše z povrchního srovnání příběhů. Nadsazený akcent předlohy totiž nahradil akcent mysticizující, což radikálně mění vyznění a žánrový příběh je reprezentován bezmála jako náboženský obřad, v němž není primární informace samotná, ale proces jejich zdánlivého podávání. __ Jakkoliv je literární předloha z mnoha důvodů výrazně problematická (= blbá), je evidentně psaná s jistým hyperbolickým nádechem. Inscenuje tak velká konspirativní odhalení či (pseudo)seriózní setkání odborníků stejně okázale jako žánrově determinované scény bičování, neustálých úniků, rituálních vražd nebo řešení zašifrovaných zpráv. Střídání těchto dvou diskurzů tvoří společně s atraktivním vnímáním historie feministickou optikou tvoří formální dominantu knihy… __ Příznačné pro obměnu narace a stylu je už úvodní sekvence, v níž postava A honí po Louvru s pistolí postavu B, aby z ní dostala nějaké informace a pak ji zabila. V knize je situace inscenována jako žánrová a narativně ustavující. Subjektivní popisy pocitů a myšlenek postavy B tvoří klíčová čtenářská vodítka pro uchopení následujícího děje. Filmová podoba týž scény je natočena hlavně prostřednictvím dlouhých detailů na obrazy na zdech, které jakoby nezúčastněně (a s nimi i divák) shlížely na anonymní muže pod sebou. Finále scény film nakonec rozmělní v nesmyslné a kontraproduktivní paralelní montáži se scénou následující. __ Nahrazení žánrovosti a narativity falešným mysticizmem nakonec filmu umožňuje pod rouškou transcedence ohladit všechny ideologické hrany předlohy, takže v něm nejsou velká tajemství, zásadní konspirativní odhalení, proticírkevní pasáže, feministické čtení minulosti a ve výsledku ani žádné postavy, tvořeny v knize především reprezentací výše zmíněného. Vznešená inscenace ničeho zpomaluje čas, postavy mluví pomalu, šifry samotné jsou ve výsledku marginální a ačkoliv hrdiny neustále někdo honí, vždycky je dost času na dlouhý dialog (např. scéna, v níž padouch ve stínu počká, než si dopovídají, a teprve potom zaútočí). __ Nejpodivnější "vyprazdňující" modifikací však prošlo trojí finále, jež v knize vychází z řady vodítek v předchozích pasážích. Ty však snímek postrádá a inscenuje "první" finále jako moment zásadní spirituální katarze, kdy kamera ve spirálách za doprovodu burácivé hudby oblétá hrdinu, před nímž z prostoru nesmyslně vystupují digitální objekty (ačkoliv implicitně jde o prostou logickou dedukci). Podobný model pak film aplikuje v posledních minutách, kde je ještě intenzivnější, protože musí zakrýt absurditu celé scény, když hrdina největší tajemství odhalí náhodou při holení. Výsledkem je hvězdně obsazený hollywoodský blockbuster, který tradiční narativní model (už sám o sobě v knize hrozně nefunkčně uchopený) zcela vyprázdnil a nahradil falešnou mystikou (korelující s otravně "sugestivní" hudbou). (31.08.2010) (menej) (viac)

Nejočekávanější film tohoto Roku. Nebudu zakrývat velké Zklamání. Knihu sem nečet, takže sem nevěděl jaké dějové zvraty a „Pravdivá“ „Historická“ „Fakta“ (rozuměj „Geniálně Ulítlé“ „Rádobypodložené“ „Kecy“) mne čekají, a musím uznat, že kdybych na film šel pod Vlivem "Něčeho", pravděpodobně bych se valnou část filmu docela nahlas řehtal. I takhle sem se několikrát Blbě (podotýkám, že HODNĚ BLBĚ uchechtnul) Po řemeslné Stránce filmu není co vytknout. Je zvládnut velice zručně, byť místy naprosto nevýrazně a bez jakéhokoliv rukopisu. Scény jsou především v první půlce dost tmavé, možná až nezdravě, občas mžouráte a snažíte se postřehnout, co se vlastně na plátně děje, ale to se zas tak moc často nestává. Vizuální forma často zachraňuje, co se dá, zvlášť u scény otevírání te malilinkaté skříňky, kdy Tom Hanks Stojí, kouká do Blba, kolem lítak Planetky a vy si říkáte: „Jé..To je krásný.. To je moc krásný.. a vo co tu kurva vlastně de?“ Herci se celkem snaží, byť Andrey Tautou má především vypadat krásně (taky že vypadá), Paul Bettany se má především tvářit Zle (s čímž nemá nejmenší problém) a Jean Reno má bejt přesně takovej, jakého ho známe v rolích samotářských komisařů (Film je vůbec hodně podobnej Druhým Purpurovým Řekám, ale je samozřejmě mnohem lepší) a Alfred Molina má jen minimum prostoru. Tom Hanks podává velice vágní výkon, troufám si říci, že jeden z jeho „Nejstandardnějších“ a Největším Plusem po herecké stránce tedy zůstává Ian McKellen, který je prostě famózní. Co se scénáře týče, film bude asi velice věrnou kopií knihy, byť v tomto směru nemohu hodnotit. Vadilo mi neustále vysvětlovaní a objasňování (navíc se kolikrát vlastně nic neobjasnilo ani nevysvětlilo), a jak sem byl pravil, celá ta teorie o tom, CO vlastně je ten Svatý Grál mě opravdu hodně pobavila. Až po tud je to tedy tak na slabé 3 hvězdičky. Jsou tu ovšem eště 3 Věci, které filmy vyzdvihují z těžkého průměru na lehký nadprůměr. 1) AUTA! Ano.. Auta Všechny záběry, ve kterých jsou Auta jsou jakýmsi podivným způsobem úžasně dynamické, je z nic cítít napětí, akce, a sou natočeny naprosto fantasticky, byť se jedná třeba jen o jednoduché záběry, typu „5 Peugeotů přijíždí na prostranství před menší rezidenci“ a scéna, v níž Sophie, sedíc ve SMARTíku, velice umně kličkuje po zadu ucpanou Pařížskou dopravou, je výborná. 2) HUDBA! Hans Zimmer složil opět něco úžasného a především v poslední části filmu jeho hudba skutečně vynikne v celé své síle, čímžto se dostáváme k bodu 3)a to že tyto POSLEDNÍ 3 MINUTY jsou skutečným vrcholem, ke kterému film celou dobu, byť pomalu, místy lehce nudně, a velice Polopaticky směřuje. Tyto poslední 3 minuty jsou naprosto FANTASTICKÉ, a už jenom kvůli nim stojí za to na Šifru Mistra Leonarda zajít, protože takové mrazení v zádech v kině jen tak nezažijete. Ve výsledku se tedy jedná o docela slušný dobrodružný Trihller, který ovšem nemůžete brát vážně, protože to už za vás udělali Tvůrci filmu, i jeho knižní předlohy. Od Největší Bomby tohoto roku, od letošního Nejočekávanějšího titulu jsem ovšem čekal Mnohem MNOHEM víc, než jen slabší 4 hvězičky. Škoda (18.05.2006) (menej) (viac)