Epitaf

Seriály z produkční stáje HBO jsou až na menší výkyvy stálicí na poli kvalitní podívané. Argentinská sekce dala sbohem stereotypu o natvrdlých telenovelách a vyrukovala s temnou kriminálkou, jíž jí mohou závidět široko daleko. Není to svým způsobem žádné terno, výrazové prostředky jsou totiž víceméně odkoukané od severoamerických kolegů, ale v tomhle případě je primárním prostředkem, jak diváka zaujmout, chytlavý děj. Vrah s pečlivě promyšleným plánem, policisté vinni vlastním svědomím a tíživá hutná atmosféra všude kolem, která je načichlá cigaretovým kouřem a uklidňována antidepresivy. Nikdo z přítomných vlastně není bez viny, ale sympatie si získají. Od unaveného Renza, přes nekompromisní blonďatou drsňačku Marinu, až po mrazivě se usmívajícího Bruna. Neměl jsem potřebu sjet to za dvě noci, ale přemýšlení na téma ‚co a jak?‘ jsem mezi jednotlivými díly věnoval času docela hodně. (13.07.2010)

Everyone is guilty. Nejlepší (mini)série k nám pravidelně přicházejí zpoza velké louže ze stáje HBO. Stará známá pravda. Tentokrát to však není z "jůesej", ale z argentinské odnože HBO, což mile překvapí. Ovšem, že se tak uděje v takovém stylu, tak toho bych se nikdy nenadál. Všechna kladná nej co vás napadnou tu jsou, žádné podstatné neabsentuje. A to by jeden řekl, že žánr psycho thilleru o vrahovi, který si rád zahrává s policií, již nemá od boomu v devadesátých letech co nabídnout. Chyba lávky. Něco tak syrového, skvostně zahraného, každou větou plně sloužící celku, napínavého (pravda, někdy za cenu ignorování logického postupu vyšetřování, ale to k tomu tak nějak patří) a atmosférického, aby jeden pohledal. Navíc jde o nejzahulenější pohyblivé obrázky co znám. Vůbec bych se nedivil, kdyby naprostá většina rozpočtu padla pouze na cigarety. Těch kartonů co se v každé epizodě spotřebuje, to muselo s ovzduším v Buenos Aires řádně zamávat. Ovšem ty postavy chápu. Sám jsem byl většinu epizod tak napjatej a vyklepanej, že bych si na uklidnění i já (ze své pozice zásadového nekuřáka) nejraději jednu zapálil. Jediné mínus celého seriálu je znatelný úbytek kvality v druhé polovině (úbytek kvality = z toho nejlepšího široko daleko na "pouze" sakra kvalitní). Chování postav je již hodně na pováženou, policejní logika si někdy bere dlouhou dovolenou a ani se už moc nekouří. Ovšem poslední dvě epizody to s jistotou navrací díky promyšlenosti a vyhrocenosti (něco takového nikde jinde neuvidíte) na původní pětihvězdičkovou stezku. (04.08.2008)

Já, jakožto filmový milovník bezbřehého a nesmyslného násilí jsem si tuto kriminální argentinskou telenovelu užil a doporučuji jí všem, kteří mají rádi velké množství filmového kečupu, protože ve dvou sériích se seznámíme se dvěma sympatickými sériovými vrahy, kteří nenosí žádné poťouchlé masky, ale jsou to doslova obyčejní lidé na kterých byste jejich obsesi nepoznali. Mrtvoly jsem nepočítal, ale v každé epizodě na nás minimálně jedna krvavá potvůrka vyskočila a to potěší každého diváka, kterému dělá dobře utrpení jiných. Jo, holt někdo sbírá známky, někdo má svou sbírku motýlů a někdo si našel zálibu v zabíjení lidí. No prostě, každej jsme jinej, někdo je makovej, někdo je tvarohovej a někdo je marmeládovej. Přiznám se, že toho moc o Argentině nevím, samozřejmě znám pár ukňouraných nekonečných romantických telenovel, rád se zakousnu do šťavnatého argentinského bifteku, zazpívám si pár dojemných songů s nesmrtelně krákající Evitou a po deseti točených vyzvu nějakou Dorotu, aby si se mnou zapařila argentinské tango. Co se týče těchto dvou kriminálních případů, tak jsem byl celkem překvapen originalitou a prováděním vražd, ale hlavně následným vyšetřováním neschopné policie a přehlížením důležitých stěžejních důkazů, protože to co tady předváděla argentinská policie mi hlava nepobrala, protože policejní sbor dělal botu za botou a to včele s argentinským opáleným Belmondem, kterýmu bylo hned všechno jasný a díky tomu občas umírali i lidé, kteří by normálně neumírali a to hlavně v jeho okolí. To samé jeho nová blonďatá kolegyně, která mi zase svým vzhledem připomínala Brutální Nikitu a která to v hlavě neměla rovněž v pořádku. Při přijímání k policii tam asi nedělají psychotesty, protože tyto dvě neřízené střely podělali na co šáhli a bylo to občas i zábavné, ale občas i nudné, že měl člověk pocit jako by se zastavil čas, přesně jak to bývá v nudných nekonečných jihoamerických telenovelách. U obou případů bylo vše vysvětleno a mně nezbývá než pochválit tvůrce za příjemnou zábavu a také, že jsem se tam nemusel dívat na nějaké teploidní bukvice, takže můj zadek zůstal po celou dobu sledování tohoto televizního počinu v klidu. Je pravdou, že se tam párkrát objevila lesboidní eskapáda, ale nic tak drastického po čem bych nemohl usnout. Takže si zazpívejme Don't Cry For Me Argentina a pak společně ohodnoťme tento seriál minimálně 70%. (13.03.2022)

I love that you smoke, Renzo. Skrytá perla mezi seriály. Argentinská temná pecka, která ani na okamžik nepoleví. Důmyslně vystavěný hon na vraha, který se pyšní precizně napsanými postavami, charismatickým záporákem a jedinečným finálním vypointováním. Samotná atmosféra a oblaka kouře, která sevřou i díváka, jsou natolik hutné, že by se sakra daly krájet. Nemám, co bych vytknul. (17.08.2007)

Argentinci se pod křídly HBO opravdu vytáhli! Hlavně první série nabízí špičkovou krimi, kde nechybí nic. Na jedné straně slizký zabiják, který si libuje v brutalitě a na cestě za pomstou tvoří svým obětem jeden náhrobek za druhým. Na straně druhé charismatický policista Renzo, jehož náhrobek už je také připraven. A když později přibyde i svérázná policistka Marina se zálibou v ruské ruletě, vše začne směřovat ke skvělému finále, ve kterém není vítězů a kdy mráz přebíhá po těle. Druhá série je bohužel o poznání slabší. Renzo s Marinou se potýkají s dalším sériovým vrahem, do toho však řeší i každý své problémy a děj trochu ztrácí spád. Navíc do vyšetřování vstupují těžko uvěřitelné postavy, jako je jasnovidec odhalující příští oběti, nebo policista s nadměrně vyvinutým čichem. Hodnocení: 1.série 95%, 2.série 70 % (24.04.2018)