Loď duchov

recesistický úvod á la romantický film následne prerezaný brutálnou scénou stál za to a bol jediným svetlým okamihom inak nudného a nezaujímavého hororu, pri ktorom by sa nebálo ani malé dieťa. byrne mal asi zlé obdobie, keď bral úlohy ako toto či koniec sveta a tiež ma prekvapila účasť r. zemeckisa a joela silvera ako producentov. čo už, nie každý deň je nedeľa (05.07.2006)

Pseudohovadina o ďáblu a lidské špatnosti, kde všichni "hrdinové" jsou šmejdi bez charakteru, k nimž nelze pocítit jediné sympatie, jejichž chování je naprosto předvídatelné. Vlastně celý tenhle film je odhalitelný už od začátku, jelikož komu nedošlo, že ten nejšpatnější se jeví jako nejslabš í (jak ohrané), tak nevím ... Klišé si vrství nad klišé a ani Gabriel Byrne (doufám, že to natočil jen tak ze srandy nebo kvůli obživě) to nezachrání. Jediné neoriginální plus dávám zpomalené scéně vyvraždění lodě za zvuků nu-pop-metalu a za opravdu nechutný způsob eliminace tanečního parketu. Jinak nuda, která rozhodně nevyděsí a nepřekvapí - a mimochodem (ne)náhodná podobnost s Horizontem události je opravdu bijící do očí?! (03.06.2003)

Jako parodie na žánrová klišé velice výživná záležitost, k plnohodnotné hororové áčkovosti však chybí...no, ehm, vlastně úplně všechno. Vezměte si pět libovolných hororů, jukněte na Dokonalou bouři a dostanete minimálně vše, co dokáže Loď duchů nabídnout... Je mi moc líto Karla Urbana, který si po Pánovi prstenů takhle ošklivě kazí reputaci... (01.02.2003)

Duchařské horory mi už nějak začínají lézt krkem. Loď duchů jsem viděl už dávno, ale moc si ji nepamatoval a tak jsem ji ohodnotil a okomentoval, až nyní, kdy jsem ji shlédl znovu. Naprosto průměrný film, který ničím neurazí, ale ani nenadchne. Dobré je samozřejmě prostředí staré lodi, která bloudí mořem a "hledá" další duše. Vše je pěkně rezavé, vlhké a prohnilé. Když začnou kolem vířit dávno mrtví lidé, přijde mi to už ale, jak špatný vtip. Čekal bych více strachu a emocí. Jde přesně o ten typ filmu, který zasunete mezi ostatní, kde bude ve svém průměru ležet do doby, než dostanete chuť vidět něco staršího, co si moc nepamatujete. (28.09.2011)

Loď duchů může sloužit jako zamyšlení nad tím, jak hodnocení ostatních ovlivňují náš vlastní úsudek, a také nad tím, jak ošidné takové soudy můžou být. Vynikne to zejména ve srovnání s nedávno viděným španělským hororem Rec. Oběma filmům jsem nakonec dal téměř stejné procentuální hodnocení, když Rec měl vynikající ohlasy a oslavné komentáře, které mě vyhecovaly k velkému očekávání, které nebylo nakonec až tak naplněno, kdežto Loď duchů měla velmi kritické jedovaté komentáře, které mé očekávání zchladily na minimum. A nakonec jsem byl příjemně překvapený, jelikož jsem opravdu nic nečekal. Loď duchů pochopitelně není žádné velké umění, to se musí divák poohlédnout jinde, a nepředstavuje v žádném ohledu nijakou žánrovou špičku. Je to jen průměrná rutinně odvedená duchařina, která se může pochlubit několika slušnými scénami, jako je poprava cestujících nebo postupné objevování útrob opuštěného vraku. Je ale taky limitovaná tuctovou režií a scénářem. Oproti Rec má ale slušnější herecké obsazení, zejména takový Gabriel Byrne i v takovémhle snímku předvádí, proč je uznávaným hercem. Nesporně se z toho dalo vytěžit víc a nesporně se ve filmu objevuje řada klišé, jenže ruku na srdce, v Rec jsem jich našel víc. Ostatně prakticky v žádném žánru se nevyskytuje tolik klišé a vykrádaček předchozích filmů jako právě v hororu. Žádný jiný žánr, snad s výjimkou space opery, se nemůže pochlubit tolika pokračováními hororových sérií typu Noční můry z Elm Street, Kukuřičných dětí, Halloweenu atd. atd., které jsou ždímané do absurdity. Oni režiséři a scénáristé ty klišoidní scény používají právě proto, že dobře znají svoje Papenheimské a vědí, že na hororové diváky velmi dobře fungují. Takže suma sumárum, za průměrné, ale místy docela zábavné béčko: 50 % celkového dojmu. (13.05.2009)