Desať Božích prikázaní

Na svoju dobu úžasná, fantastická, dych berúca výprava, a to aj vrátane masových scén. Je vidno, že sa tu absolútne na ničom nešetrilo a všetko sa bralo vo veľkom. Vo svojej dobe to musela byť neskutočná veľkofilmárska pecka. To samé platí aj o kamere, ktorá podľa môjho názoru predstihla celú jednu generáciu, vôbec mi to neprišlo, že sa pozerám na 60-ročný film, v tomto smere to bolo naozaj geniálne zvládnuté filmárske remeslo. Z môjho pohľadu sa tam však až moc všetko blyšťalo a bolo idylicky krásne. Vôbec to nezachytilo zúfalstvo a atmosféru tej doby, ktoré tam malo byť, hlavne čo sa týka otrokov a ich driny. A na záver sa tam primiešalo už dosť patetizmu a naivity. Obaja herci však hrali ako z veľkej knihy, takže to nebolo až také hrozné. Môj obľúbenec je síce Heston, ale Yul Brynner sa mu svojou charizmou a výkonom minimálne vyrovnal. Celkovo slušný nadpriemer, hlavne vďaka vynikajúco zvládnutému filmárskemu remeslu a skvelému tandemu Heston-Brynner. 80/100 (20.12.2016)

Dvě poznámky: Desatero samozřejmě vznikalo desítky let předtím, než do filmu vtrhly realistické digitální triky. Obří davové scény se točily tak, že se postavily gigantické dekorace (mnohdy následně použité ještě v dalších filmech) a před nimi pobíhali statisté v tisícových počtech. Říkám to proto, že tyto scény vypadají i po desítkách let často LÉPE, než epické kamerové přelety přes záplavy CGI klonů. No a pak jsou tu triky, nad nimiž se musí každý filmařinou oblouzněný nadšenec rozplývat - přestože už dnes nemají moc společného s přesvědčivostí, je na každé jejich sekundě vidět, jak bylo náročné je vyrobit a nakolik pečlivě jsou implementovány do scény. Zásadní scéna Desatera, kdy se rozestupuje moře, je monumentální a působivá dosud. (18.12.2014)

Tyhle výpravné historické spektákly ze 60. let prostě miluju. Desatero přikázání (považte, remake stejnojmenného filmu z první poloviny 20. století) má všechno, co tenhle žánr chce: atraktivní téma, charismatické herce v čele s nesmrtelným Charltonem Hestonem, typickou hudbu. Paráda. Pamatuju, jak mě dostala scéna, kdy se rozevřelo moře :))) (10.01.2006)

DeMille sice natočil remake svého vlastního filmu, ale tyto dva filmy jsou každý úplně jiný, zatímco stará verze je rozdělená na dvě části, jedna ze starého Egypta a druhá ze "současnosti", kdežto verze z roku 1956 je jen o životě a skutcích Mojžíše. Musím uznat, že tento film se mi líbil, byl celkem zajímavě natočený a po formální stránce bych ani nevěděl co vytknout, Hestona mám rád jako herce(když pominu to co sem viděl v Bowling for Columbine) a nepamatuju si, že by mne jeho herecký výkon kdy zklamal. Ale tím, jak se DeMille soustředil na svoje monumentální scény s mnoha a mnoha komparzisty, snažil se oslnit zdobností, místy už přeplácaností, tak se film prakticky odcizil lidským emocím a zůstala z něho jen pompézní, vychloubačná slupka, jež se snaží diváka za každou cenu ohromit. Emoce, které postavy projevovaly, mi připadaly místy projevované příliš nepřirozeně, nevěrohodně. Celé to působí jako oživlá ilustrace Bible, obsahující pár věcí, jež by mi k Bibli neseděly. Především počáteční část, kdy se Mojžíš považuje za Egypťana a je zamilovaný do princezny. Mnohem lepší historický film je Ben Hur Williama Wylera. ten je takový mnohem lidštější, našel sem v něm emoce, jímž se DeMille tady odcizil, a celkově chování postav působí logicky a ne tak nesmyslně. Přes všechny možné zápory Desatera, ho považuji za kvalitní podívanou, protože biblické náměty se těžko zpracovávají tak, aby to pro obyčejného nevěřícího jako sem já bylo aspoň trochu zajímavé, což se DeMillovi podařilo. Edit: 16. 1. 2021 - taky se bavíte tím, jaké jste byli před 14 lety naivní jelito? Dneska v tom filmu vidím něco trochu jiného - ta nevěrohodnost a absence emocí tam stále je, ale nedocházelo mi, v jaké míře DeMillův film cílí na obeznámeného, věřícího diváka. Namísto civilního vyprávění sledujeme sérii symboly nahuštěných oživlých a patosem oplývajících tableaux ze života starozákonního proroka - co scéna, to pregnantní ilustrace původního příběhu z Bible. A pří vší té monumentálnosti a epičnosti film postrádá možnost, jak se jednoduše napojit na jednající postavy, kterým chybí prokreslené psychologická hloubka a motivace a celé vyprávění vyvolává podobným dojem jako série obrazů křížové cesty Ježíše Krista. Tak znovu nashle za 14 let. (14.01.2007)

Pekne sa na túto biblickú epiku pozeralo. Kategória „celovečerný film“ je úplne na mieste, keď si naňho vyhradíte 4-hodinový večer. Oproti iným TOP hollywoodskym eposom (Ben Hur, Lawrence z Arábie) tu však chýbajú veľké akčné scény. Je to tak statické, nakrúcané v štúdiových kulisách, ale stále príjemné pozeranie, mnohé širokouhlé kompozície uhranú a pozitívnym prekvapením je, že zadné projekcie ani špeciálne efekty dodnes nepôsobia smiešne. Naopak, finálne rozostúpenie mora je vizuálne zaujímavé aj dnes. (02.06.2022)