Zbohom, Sabata

Jeden z těch spaghetti westernů s vyšším rozpočtem a díky tomu zároveň asi i nejlepší film, kde se objevuje jméno Sabaty. Dean Reed se do své role hodil, ale Brynner je neskutečný dřevo a Sabatu raději neměl vůbec hrát. Jako ruský emigrant nesnášel Reeda, který byl silně kritický vůči západnímu bloku a později emigroval do východního Německa. Nejenže s ním mimo záběr odmítal jakkoliv komunikovat a ve své roli je viditelně otrávený, ale ještě si vymanil, že v každé scéně s Reedem musí vypadat minimálně stejně vysoký jako Reed, který byl ve skutečnosti vyšší než Brynner! Arogance některých lidí zřejmě nemá hranic. Produkční hodnota naštěstí vytahuje western do lepších vod, režie je zvládnutá a vidět je spousta komparsu, velké scény i originální záporák. Děj, jak bylo tehdy v kurzu, se točí kolem ukrytého zlata. (21.02.2015)

Scénář k filmu patrně dodalo mexické ministerstvo kultury, oddělení morbidních pohádek, neb se to v něm mexickým vlastenectvím, mrtvolami a rakušáckým padouctvím jen hemžilo. Yul Brynner se taky moc nevytáhl, snažil se sice o tvrďáctví a charisma, ale moc mu to nešlo. Jednak z příčin subjektivních, jednak objektivních. Já půl filmu dumal, koho mi v obličeji připomíná? Až jsem na to přišel... Gretu (ne Garbo). A Greta s kulometem vypadá dost legračně, už proto, že jako správný ochránce přírody by spíš používala bezemisní vzduchovku. (04.08.2023)

Třetí díl sabatovské série. Odehrála se tu podstatná změna: Lee Van Cleefa nahradil Yul Brynner. Těžko říci, kdo byl lepší, vychází to asi na remízu. Yul je o dost lepším hercem, ale s Van Cleefem možná bylo více srandy. Každopádně z předchozích dvou dílů bylo převzato tak 80% - příběh o honbě za hromadou zlata, Sabatův nespolehlivý "kamarád", šílený zloduch, s nímž se Sabata vypořádá klasickým způsobem. Něco se ale změnilo - film má o dost propracovanější a především uchopitelnější příběh, hudba je uměřená, prostředí je klasicky spaghetti - westernové; snímek se tak rozloučil se starým Sabatou a stal se klasickým a nadprůměrným zástupcem italo-westernu. (01.08.2006)

Tohle mi nějak unikalo, takže do třetice...všeho zlého. Překvapivě nejméně důležitou mi tu přijde ústřední postava třásnatého Indio Blacka (tedy Sabata Yul opětovně mučený Soukupem), Sanchez ve víru podivně zapletené revoluce už přímo vybízí k zabití a jeho málomluvní přátelé (tanečník flamenga a Sal Borgese s fetišem z hodinek plus mnozí jiní) doplňují ansámbl. Kdyby však byla zdánlivě málo sranda, tvůrci se rozhodli za záporáků udělat Rakušany (nic vtipnějšího, než německy nadávající záporáci v čele s aktivním Brunem Corazzarim a pasivním Gérardem Herterem zřejmě být nemůže) a hlavní postavu Blonďáka z Deana Reeda. Jeho vymydlený frajer nad věcí, jemuž dabing a zjev dodává nádech jisté přiteplalosti a který diváka po celý film nutí doufat, aby mu už někdo naládoval broky do zadku, je zkrátka otřes. Sabata se nijak neprojeví, záporáků bude v průběhu tohoto díla bez určitelného děje dle náročných Paroliniho nároků rozmetáno na stovky, Dean dopadne dle tradiční Sabatovské šablony, jinak ucházejícně ztmelená hudba se nějak vytratí a ze všeho jsou cejtit prachy na sto honů. Až teď zjišťuji, jaký že to byl první Sartana majstrštyk a prvního Sabatu zřejmě za pana Kramera točil nějaký osvícenec. A ten Reedův deník, to musely být zápisky... (26.02.2013)

Odnož legendy o Sabatovi podaná pro změnu s nadsázkou – proč ne? Těch smrtelně vážných westernů je přece na světě víc než dost. Brynnerův pistolník v černém má sice už o pár let navíc, ale upgradovaný design (třásně, rozhalenka, houpavý krok a kouzelná puška :) a sarkasmus mu sluší. Kluzký týpek Ballantine v podání kluzkého Deana Reeda je sice z čeledi obtížně snesitelných, ale takový nejspíš má být, akční scény jsou patřičně akční a soundtrack příjemný. (09.05.2012)