Devět písní

V žádném případě nejde o porno (kdo 9 Songs takhle hodnotí, asi porna moc neviděl), na porno velice cudné, citlivé, decentní a proto prožité, zkrátka takhle nějak bych si představoval inteligentní erotiku. Do vkusu se mi trefila i hudba, kapely se mi líbily v podstatě všechny (a to jsem neznal ani jednu :-) ), záběry z Antarktidy byly taky hezké, ale tyhle tři základní složky mi nefungovaly jako celek a pokud se zrovna nesouložilo, nezpívalo nebo neletělo nad Antarktidou, neustále se mi vkrádala do hlavy myšlenka, zda se za civilností dialogů neschovává spíše bezradnost scénáristy. (18.05.2008)

Podivně kontrastní až šmírácký vhled do soukromí jednoho páru. Předehra na koncertě a pak dohra v posteli. Mezi tím pár banálních slov a pohled na Antarktidu - bohužel si mě tato II (interrupted intimacy) kolem prstíčku příliš neomotala, spíš mě stavěla do pozice někoho nepatřičně přítomného (asi správně), většího smyslu v ní příliš nenacházím. Jako originální, bezdějový pokus, to však své osobité kouzlo má. 60% (12.11.2009)

Prečo je súčasná gitarová hudba v totálnej kríze a prečo sa už oplatí počúvať len elektroniku? Odpoveď na to dá zvedavému divákovi tento kúsok. Deväť gitarových skladieb, ako cez kopírák, ani jedna zapamätateľná melódia či hlbšia hudobná myšlienka. Sex ústrednej dvojice celkom zaujímavý, každopádne lepší ako tá hudba. A nie vždy v živote to tak musí byť, že... (17.12.2016)

Je libo kávu nebo spíš sex? Pěkně po ránu? Ona je bezstarostná, spontánní i bláznivá studující Američanka v Londýně. On v něm žije, jeho druhou velkou vášní je led, polární výpravy a Antarktida. Seznámí se na koncertě, vzápětí se milují, pak zase okusí hudební atmosféru, zase na to skočí, zase koncert, zase sex a tak dále, a tak dále. Velmi plodný chlapík (co se tvorby týče) Michael Winterbottom (a také těžko zařaditelný a nepředvídatelný tvůrce) zachytil drobnosti a prožitky v milostném vztahu, který tepe bez jasného scénáře, bez přítomnosti dramaturga, jen s totální autenticitou a bezprostřední atmosférou. Pomáhá jí ruční kamera i naprosto přesvědčiví herci, kteří se toho nebojí. Zvláštní kus pro zvláštní obecenstvo. Tentokrát se mezi něj zařadím. Místy působivé spojení hudby a intimity. Obsah totožný s tvrdou pornografií mi nijak nevadil (snad chápete, jak to myslím). Pocitová retrospektiva a jednoduchý umělecký experiment, který má styl. (30.11.2014)

A tohle mělo být co? ... Dva lidé, kluk a dívka, dlouhodobě nic jinýho nedělají, než že se neustále oddávají vesměs perverznímu sexu, mezi tím užívají drogy a po večerech chodí na koncerty. Regulérní porno scény, v nichž si ústřední dvojice i několik minut vzájemně olizuje a žmoulá v ústech genitálie, se střídají s písněmi z živých koncertů a dokumentárními záběry na Antarktidu. Asi Winterbottom zatoužil, abych u jinak pohodové hudby zvracel, já však raději využil možnosti rychloposuvu a zmenšování okénka přehrávače, aneb více scén na mě bylo prostě moc. Nejvtipnější a nejhorší je, že za touhle absurdní splácaninou můžete najít hlubokomyslný art, tak inteligentně se ten slepenec koncertu a tvrdého porna spolu s několika záběry na ledovou krajinu tváří. Můžete přemýšlet nad tím, jak jsou ti dva mladí v několika obyčejných scénách mimo sex a drogy symptatičtí, zatímco již za pár minut se opět vyžívají v úchylných choutcích. Můžete si v tom skrze voiceover a psaní knihy o Antarktidě najít filozofii života a myšlenky o hledání svého místa na Zemi. Můžete se domnívat, jak originální psychologickou studii vyprázdněného života a vztahu založeném čistě na sexu sledujete. Dokud si neuvědomíte, že by pro poskládání toho filmu stačilo z 90% natočit a splácat poloamatérské fan videa z koncertu, sérii akcí dvou lidí ve jménu tvrdého porna a random záběry z dokumentu o Antarktidě, a že to ani se zbylýma 10% jakžtak dotvářejícíma cosi jako příběh není v ničem příliš propracované. Bez onoho porna by mohlo být Devět písní celkem fajn nezávislou pocitovkou, takhle za to zneužívání dobré hudby a pěkných záběrů k podobným výtvorům neudělím ani tu 1 hvězdu. [15%] (19.05.2024)