Uvnitř tančím

Zííííííív... Ach jo, tady zas někdo vytáhl šablonu a natočil film, který bych vám mohla s velkou přesností převyprávět i před tím, než jsem ho viděla. Jasně, není zrovna med žít, když vám fungují dva prsty a vše od krku nahoru - hlavně jedovatá vyřídilka je v permanenci. Je třeba vykřičet do světa, ať s vámi počítá, že ještě nejste pod drnem, ikdyž bez pomoci tak maximálně rozpohybujete svůj elektrický vozík. Já chápu, co se mi "Uvnitř tančím" snažilo sdělit, ale bylo to nošení briket do uhelného dolu. Přivádí mě k úžasu, jak mohl film bez špetky inovace, bez záblesku překvapení, posbírat tolik cen. Možná je to tím, že mé kamenné srdce je zamčené v nedobytné truhle, ta leží v nedobytné pevnosti a tu střeží nepřekonatelná armáda žen v klimakteriu, leč Rory O'Shea není týpek, co by ve mně vzbudil přílišné sympatie nebo dojetí a totéž v bledězeleném platí pro vytlemence Michaela. Frikulíni mě neberou, ať mají dvě nohy nebo čtyři kolečka. 51% (01.03.2011)

Úžasné.. Tady je cítit, že se opisovalo ze života. Chyběl kousek, který by umocnil emoční dopad snímku a mohlo se tu rýsovat plné hodnocení!! I s kolečky a přiblblými úředníky se dá tak nějak žít, přičemž rebelský mladík břitkých hlášek, ignorujíc jakákoliv pravidla i řád a zároveň i trpějíc uvnitř, nevybíravým způsobem rozpumpuje život jiného chovance (po mozkové obrně) jednoho stereotypního ústavu. Hřejivě sympatický snímeček nám vmete několik pravd, kterak jsou na tom ti kolem nás mnohdy o poznání hůře, ale naopak jak se svému stavu postavili čelem. Svět kolem ústavu je barevný a oba naši hrdinové v něm dokáží být soběstační a čelit svému údělu. Navíc s přispěním fešné pečovatelky (Romola Garai z Pokání), do které nebude tak těžké se zamilovat. Pořád by bylo co rozebírat a chválit, i k nějaké chybce by se člověk propracoval, nicméně si irský režisér Damien O´Donnell spolu se scénáristou zaslouží absolutorium. Na samém vrcholu pak ční dvojice Steven Robertson a skotský klenot James McAvoy (ten má za sebou po filmové stránce navýsost pohádkové období). Prostě nějak takhle se má TEN ŽIVOT žít.. 85%. (21.09.2008)

Upřímně řečeno, Rory O'Shea - onen živel, který vnesl trochu života do žil apatickému, po mozkové obrně na okolí zcela závislému Michaeolvi - mi přišel jako nesnesitelně nesympatický, narcistický hejsek, který své okolí a zejména Michaela i přes svůj vlastní hendikep pouze využíval a zneužíval ve svůj prospěch.. Takový byl můj dojem 3/4 filmu a v závěrečné části bylo jasně vidět, že jeho styl života a pohled na svět není to pravé a není zdaleka ten nejšťastnější - a díky tomu pro mě příběh těchto dvou hendikepovaných mladých lidí, kteří se snaží nějakým způsobem bojovat s nepřízní osudu, neuhnívat v izolaci Carrigmore a prožít něco víc, než jen každodenní rutinu ohraničenou všemožnými "pravidly", díky tomu pro mě tento příběh nabývá na zajímavosti a důležitosti. Rory uvnitř trpí a maskuje to nenuceností a živelností, Michael je navenek bez života, ale uvnitř tančí. Snímek je skvěle napsaný a natočený, ovšem v některých místech dost nepravděpodobný a idealistický. Pochybuju, že by se ve skutečnosti našla nějaká Siobhan... To však filmu neubírá na síle a zejména scénáristicky vyšperkované finále může slabším povahám vehnat do tváře několik krůpějí slz.___ Existuje film s podobným tématem, který bych rád doporučil a který je u nás dosti opomíjený. Na rozdíl od tohoto snímku je to romantický příběh postiženého muže a ženy a na rozdíl od Roryho je mi postava Bruce ve snímku Běsnící měsíc mnohem sympatičtější... (20.07.2008)

Krásný film o jednom rebelujícím handicapovaném, který se rozhodne nebýt závislý na domově pro invalidy a společně s podobně postiženým kamarádem poznat život za zdmi. Hon za "nezávislostí" a svobodou okořeněný břitkým humorem a nepřekonatelným charismatem McAvoye. Není to tak úplně typický doják, protože se alespoň zpočátku nebere až tolik vážně. To je na "Inside I'm Dancing" bezesporu tím největším kladem. Ke konci trochu sklouzne zpátky k zajetým kolejím srdceryvných a ubrečených filmů, ale to se dalo čekat již od přečtení obsahu. Navíc potěšila přítomnost Romoly Garai. (02.03.2011)

X-Men: První třída není jediným snímkem, v němž se James McAvoy objevil v roli sympatického borce na kolečkovém křesle. Před osmi lety si skotský lamač dívčích srdcí střihl roli sobeckého volnomyšlenkáře Roryho O´Shey, jemuž jeho nejbližší kamarádi denodenně pomáhají překonávat fyzické trauma, co otupuje mysl a ničí duši. Počítejte si sami, kolik doma při sledování padne papírových kapesníčků! (07.01.2014)