Nový svet

Na tenhle film musí být nálada. Stejně jako Tenká červená linie od stejného režiséra byla hodně rozvláčným a pomalým filmem, i tento snímek si užijí hlavně diváci, kteří nechají jednotlivé záběry pomalu proplouvat svou hlavou. Doma jsem si v sedačce tedy udělal maximální pohodlí a celých 130 minut pro mne bylo velice příjemným zážitkem - dokonalá vizuální slast. Dalo by se říci, že jestliže sledování zelené uklidňuje oči, pak sledování filmů Terrence Malicka uklidňuje duši. Film má skvělou atmosféru, a bezmoc prvních kolonistů Virginie se mi již v prvních minutách zakořenila do podvědomí, jako bych útrapy prožíval spolu s nimi. O chvíli později již začne herecký koncert Colina Farrella a Q´Orianky Kilcher, který prostě nemá chybu. Těžko uvěřit, že hlavní hrdinka ještě ani nebyla plnoletá, protože jak její tělo, tak herectví tomu plně nasvědčují. Trochu více jsem pak čekal od Christiana Balea, ale na druhou stranu: dokonalý snímek jsem nečekal. Nový svět lze tedy doporučit všem mírumilovným povahám anebo alespoň lidem, kteří v sobě dokáží klid na dvě hodiny objevit. Nic pro akční fajnšmekry... (11.05.2009)

Přestože Terrence Malick točí v podstatě stále dokola o tom samém a jediném, jedna věc se změnila, Malick pomalu přestává točit pro diváky a začíná točit jen pro sebe. Je to v principu čirá lyrika, když předtím se jeho filmy daly považovat za vyhraněně lyricko-epické. Malickovy filmy do této doby byly o sdílení i sdělení, nyní tu ovšem zůstalo jen sdílení a opouštění epické složky je zjevnou cestou od diváka. Formálně je v Novém světě stále zřetelný Malickův úchvatný umělecký rukopis, jen se zásadně změnila teplota barev, teplé odstíny předešlých filmů (nejvýrazněji v Nebeských dnech) vystřídaly ty studené, zůstaly typické kamerové jízdy a vlnící se tráva, nádherná hudba, Malick stále promlouvá především silou obrazů než slov, vypráví pomalu, až meditativně a důležitým faktorem je u něj kontemplace. Přibyla ale melancholie a jakási emoční clona pramenící z hlubokého vnitřního smutku. Typickým prvkem je také komentář a vnitřní monology hlavních postav, přičemž přestává být důležité rozdělení na pásmo vypravěče a pásmo postav a vše se trochu slívá. Škoda až přespříliš rozvolněné stopáže a některých pasáží vprostřed snímku, kdy jsem se vysloveně nudil, bez nich bych byl opět fascinován. Fascinován nádherným příběhem o střetu civilizací, lyrickou skladbou o největším z citů, nadčasové a svým dobovým ukotvením tolik symbolické etudě o lásce, filmové milostné lyrice. Ta byla vpravdě nádherná, leč nemohu se zbavit dojmu, že sám autor by měl být trochu uvážlivější při volbě poměru délky a lyričnosti svého filmu... (10.01.2012)

Scénář: Terrence Malick .. Malebná Malickova nuda. Nemám rád jeho skladbu scénáře, režijní styl ani podivný střih - děj působí chaoticky, vůči stopáži nedořečeně a uměle skrývá (nebo spíše nemá) nějaké hlubší poselství. Těžko s něčím porovnat, snad jen s jeho předešlou Thin Red Line, která byla pro mne stejně intenzivním zklamáním. Film je opět silný v hereckém obsazení, které ale nakonec nepředvádí nic světaborného a poetické kameře, díky níž si alespoň vychutnáte krásy panenské příbřežní Ameriky. Hornerova hudba platí také za klad filmu, ale v kombinaci s příšerně pomalým a vcelku fádním dějem působí spíše jako dokonalý uspávací prostředek. Do toho tiché monology hlavních postav, kochajících se neznámým prostředím a oboustranně objevujícím svůj Nový svět .. opravdu měl jsem co dělat, abych vydržel bdělý až do konce. Jako celek velmi nezáživné a bez nějaké katarze. (01.04.2006)

Jejich úkolem je budovat kolonii. Nepřijeli loupit a plenit. Vše vypadalo dobře. Do prvního výstřelu......, ale o to tady vůbec nejde!!!!!!! Tady jde o lásku! A ono koukat celej film na zamilovanou dvojici není dvakrát velkej odvaz. Pokud nechodíte rádi za křena. Po slibně se vyvíjecím úvodu, rozmanitosti a nápaditosti VŠEHO (kamera, ale hlavně zvuky lesa, rákosí.... jen tak bez hudby), přišlo postupné, ale úplné vystřízlivění. Nekoná se dobývání světa, ale lidského srdce. A takovéto věci raději prožívám. (13.12.2006)

Nejvíce asi zaujme nádherná vizuální stránka filmu a zvláštní atmosféra. Celkově má snímek tolik úžasných scén, že mi až tak nevadila ani dlouhá stopáž, ovšem při jednoduchosti příběhu by to mohlo být trochu kratší. Hudba James Hornera je opět jednou zase silně vykrádající jeho předchozí díla - nejčastěji jsem slyšel náběh ke Statečnému srdci nebo k Legendě o vášni a působilo to na mě spíše rušivě. (11.10.2009)