Nový svet

Navzdory mizernému slovenskému dabingu sa to nakoniec dalo pozerať. Pri tej dĺžke som to zvládla na dvakrát, no do konca filmu som sa nevedela celkom zmieriť s jeho zvláštnym umeleckým poňatím... no oceňujem, že bolo v istom zmysle odvážne netradičné vzhľadom na asi očakávané ambície takéhoto filmu. Celkovo vnímam Nový svet ako film viac atmosférický než dejový. (16.10.2010)

Kto ocakava film plny bojovych scen na styl Mela Gibsona v Statocnom srdci, nech na tento film zabudne. Kto ale chce vidiet romanticku historicku dramu s nadhernou hudbou Jamesa Hornera, s divnym strihom a pre mna velmi nudnym meditativnym vypravanim, nemal by olutovat. 3 hviezdicky uz len za tu nadhernu hudbu, inac by som dal len 2. (09.01.2007)

Akceptovat rukopis Malicka je trochu problém. Vše vsadil na éterickou řeč těla a domýšlení si a namísto striktního tahu směrem z komína vede diváka po obloucích, rozuměje po fasádě. A to doslova, ergo fenomenologicky, neboť ulpívá na povrchu (fasádě) věcí. Stačí říct jen tolik, že Farrell – v civilu snivec i buřič – zde vystupuje jako filozofující zbojník vypadnuvší z Andreje Rubleva razící myšlenku, že poznání ruší víru. (14.12.2007)

Filmy Terrence Malicka není snadné mít rád, ale když k nim jednou najdete cestu, je těžké je nemilovat.___ Nový svět po prvotním zklamání nedokážu vnímat jako klasický film, spíše jako svědectví o světě formou oživlých nástěnných maleb. Nedokážu jej (krom předchozích snímků téhož tvůrce) k ničemu přirovnat. Nedokážu jej pochopit. Nechci jej pochopit. Největší chyba, kterou jsem během prvního sledování Nového světa udělal, byla právě snaha přistupovat k němu racionálně, ale on nemá být chápán, nýbrž prožíván.___ Ve snaze vidět normální film, který míří z bodu A do bodu B vyznívá Nový svět jako zdlouhavá procházka galerií. Sebekrásnější obrázky po čase omrzí. Onen „fígl“ (alespoň v mém případě) paradoxně spočíval v akceptování vršení zmíněných obrázků coby formy vyprávění. Malick vlastně bourá klasickou narativní strukturu, rezignuje na souvislé vyprávění příběhu a nahrazuje jej obsahově nezajímavými fragmenty, z nichž si každý divák musí odvodit to podstatné.___ Takto „vyextrahovaná“ verze známé legendy o indiánské princezně Pocahontas (přirozený půvab Q'Orianky Kilcher jakoby odrážel krásu okolní panenské přírody) nesedne zdaleka každému, ale každý ji dokáže bez problému pochopit. Ač sám profesor filozofie, do svých děl Malick zřídka implantuje nějakou filozofii. Také Nový svět je dílem tuze prostým (nikoliv hloupým), oproštěným od všech výrazových prostředků moderní kinematografie, přes které se musíte k ryzí podstatě obrazu dopracovávat jako poutník bloudící změtí uliček. Teď a tady vidíte tohle a tohle a buď se vám to zalíbí a nějak to na vás zapůsobí, anebo režiséra počastujete nějakým nehezkým invektivem, doufaje, že propříště dá přednost privátní meditaci někde na Aljašce.___ Malick svým postavám jen málokdy umožní dialog tváří v tvář, drtivě převažují dlouhé voiceoverové monology, umístěné mimo obraz, mimo čas a tudíž věčné. Na začátku a na konci použitý, neustále a přitom vůbec gradující motiv z Wagnerova Prstene Nibelungů může být iritující, ale stejně tak může přesně rezonovat s fyzickým stavem, do něhož nás režisér chce ukolébat. Totiž do osvobozujícího transu. ___ Diváky z větší části odmítnutý, kritiky zbožňovaný i odsuzovaný a o patnáct minut zkrácený, takový je Nový svět, jenž si cestu do našich kin hledal celé tři roky. Co mě opravdu mrzí – Malick pravděpodobně natočil přesně to, co natočit chtěl a zase pár let potrvá, než natočí něco dalšího. Je snad příliš troufalé pojmout výpravný velkofilm za 30 milionů dolarů (což, přiznejme si, není žádná suma) jako experiment (ve skutečnosti návrat ke kořenům)? Ano, ale existuje-li něco jako souznění člověka s přírodou skrze film, je tím filmem Nový svět. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Shushika, Marius, Ai.ma, Zóna, curunir, Chrysopras, Dimo (27.03.2008)

Pokud jste viděli Tenkou červenou linii, dosaďte si místo Američanů a Japonců Kolonisty a Indiány a navíc přidejte romantickou linku. Vnitřní monology postav jsou podle mě napsány mnohem lépe. Malick má opravdu mimořádný talent pro zachycení atmosféry a nálady postav pomocí přírodních záběrů. Navíc nádherná hudba (zase ten Wagner jako u Excaliburu) a Q'Orianka Kilcher, která působila neobyčejně sympaticky a vyzrále. Update 11.12.2008: Přidám jednu hvězdu, čistě proto, že dle mého si film zaslouží červenou. (02.03.2007)