Veľká úzkosť

Podařená parodie na perly z dílny mistra Hitchcocka. Ale naštěstí nejen na ně. High Anxiety drží pohromadě sám o sobě a pobaví i diváky kteří mají o citovaných dílech jen letmou představu. Mě nejvíc rozesmály vtipy které Mel Brooks přidal navíc (auto Louis Vuitton, chlípný telefonát, kamerové průlety). To hlavní co mě uchvátilo byla ovšem Madeline Kahn. Má přesně ten správný mix krásy, osudovosti, zajímavosti a potrhlosti aby působila maximálně přirozeně a přitom směšně. (12.04.2012)

Mell Brooks jakožto autor komedií/parodií pro mě zůstal zcela nepochopen. Jeho filmy mi prostě nepřišly moc vtipné a tak mi nezbývalo nic jiného než se soustředit aspoň na děj a ten upřímně také není nic extra. Co se týče hereckých výkonu,tak tady není co hodnotit. V parodiích se prostě musí trošku přehrávat. No a co se týká konkrétně tohoto filmu,tak musím prohlásit,že je to nejslabší dílo,které jsem zatím od Mela viděl a jedna z nejhorších parodií vůbec. Zasmál jsem se jednou a to jen když ten řidič zvedal to zavazadlo. Scény parodující Hitchcockovi Ptaký a Psycho mě teda do kolen nesrazily a nevykouzlily ani sebemenší úsměv. (20.05.2014)

Po podceňovaných Drákulovinách se jedná o moji druhou komedii v režii Mela Brookse a i zde musím uznat neuvěřitelný autorův cit pro detail. Když něco paroduje, činí tak s co nejhlubší znalostí daného oboru, a platilo to i v tomto případě, kdy si Brooks vzal na mušku Alfreda Hitchcocka. Nečekejte komedii postavenou na elementárních narážkách typu sprchová scéna (byť i on k tomu sáhl a mimochodem musím uznat, že ji ze všech využil asi nejnápaditěji), i přes hojný výskyt narážek na kvartet Vertigo - North by Northwest - Psycho - Ptáci je zde citována až polovina Hitchovy filmografie (pravda, měl jsem občas problém s odkazy na díla, která jsem neviděl, nicméně jsem se chytal i u citování méně známějších filmů - např. Spellbound či Frenzy) a odkazuje se zde i na jeho režisérské postupy (zadní projekce při přistávání letadla...) či jeho dvorního skladatele Bernarda Herrmanna. S ohledem na tuto promyšlenost jsem ani neměl problém s občasnou explicitností (přednáška v kongresovém sále), která je také jedním z prvků Brooksovy tvorby, ač by mi v jiném podání možná vadila. Když snímek shlédl sám Alfred Hitchcock, byl tak nadšen, že zaslal panu režisérovi láhev červeného vína. Já vás, pane Brooksi, sice podobným materiálním darem poctít nemohu, ale dovolte, abych aspoň tento váš počin ohodnotil maximálním počtem bodů. "Poslouchej, setkáme se za půl hodiny severně od severozápadního rohu..." (06.07.2010)

Tento film bohužel trpí čímsi, co bych nazval "vtipová inflace" - Mel Brooks tu vrství jeden fórek na druhý, bez ohledu na jejich kvalitu. (Obdobně je tomu ale i v řadě jiných filmů podobného ražení: stačí si vzpomenout na krimi parodie s Leslie Nielsonem z cyklu Bláznivá střela.) Hlavním problémem většiny gagů je však jejich otrocká doslovnost, spočívající v pouhém přesazování scén, záběrů a postav z Hitchcockových filmů do jiných (absurdních) souvislostí - a tak se je režisér snaží učinit vtipnými, což je bohužel někdy až příliš znát a tak úsměv na rtech, který vyloudíme, je většinou spíš křečovitý. Mel Brooks skutečně natočil lepší filmy. (22.02.2006)

Předně nesouhlasím s Exvizitorem: Brooks svoje hitchcockovské citace filtruje do komické absurdnosti ještě před tím, než je zasadí do relativně všedního kontextu, ne naopak. Přiznávám, že zejména v první půlce film trochu dojíždí na herecké pitvoření a odfláklou realizaci té fyzičtější komiky, nicméně nikdo bez „gulí“ a bránice nemůže neocenit vichr, který do druhé půlky vnáší Madeline Kahn s unikátním mixem sex-appealu a (vtipně) afektovaného výrazu. Navíc Brooks třeba v nádherně subtilním sinatrovském čísle nebo při vertigovské pointě dokazuje, že pokud netlačil příliš na pilu, byl jedním z čelních komediografů druhé poloviny minulého století. (13.10.2006)