Putovanie tučniakov

Tučňáččí (no není ta tučňáččina roztomilé?) upovídaná (vidím, že styl "lidského" rozprávění někomu nesedne, ale je funkční a dětem se to líbí) rodinka a hodně sousedů v komparsu. Přestože všichni ve fraku, dávají nám jasně najevo, že ten jejich život není žádná slast. Život je jim jedinou hodnotou, nic jiného nemají, takže se podle toho k němu i chovají. A to člověka, jenž hodnotu života tak často tragicky uzurpuje hodnotami umělými, chtě nechtě musí dojmout a chytit za srdce. Věřím tomu, že mraky zde sejmutých screenshotů zaujmou čestná místa u postýlek nejedné holčičky. Ale upřímně, neznám snad nikoho, komu by se tato stvoření nelíbila (ti ptáci, ne holčičky). K průzračně čistému prožitku možná jen něco chybí, a to použití pouze instrumentální hudby, bez slov, ale to už tady kolem zaznělo. Například v Atlantisu Luca Bessona to s operním zpěvem fungovalo, ale taky to ozvučení Ericu Serrovi trvalo několik let, než byli všichni spokojeni. Zde jde více o obrázky a skvělou kameru, než o dokonalou souhru všeho. Ach jo, stejně jsem si na tom něco našel. Ale i tak je to za pět. Za roztomilost. Kupodivu...ehm. (22.10.2005)

Tučňáci jsou má nejoblíbenější zvířata. Nicméně v tomto dokumentu musím přiznat, že jsem se místy docela nudil. Stáhnout stopáž na polovinu by určitě prospělo. Je trochu smutné, že dokument z natáčení tohoto filmu je zábavnější než samotný film. A to navzdory naprosto katastrofálním titulkům na DVD. (11.08.2010)

My, tučniaci, tu držíme stráž. Toto je sága nášho rodu. –––– Tento romanticko-poetický pohľad na život tučniakov mi akosi nesadol. Pritom takmer rovnaký film s rovnakými zábermi a príhodami som už videl, ale vtedy bol s normálnym nedetinským komentárom. Tu viacero dôležitých udalostí chýba a aj bez toho sa z citových vyznaní divák veľa nedozvie. (25.12.2018)

Pri sledovaní hyperdrsných podmienok, v ktorých tučniaky žijú a ich až absurdne náročného rozmnožovania som si hovoril, že je vôbec zázrak, že sa dožili dneška. Úctyhodné dielo o úctyhodných tvoroch s čarokrásnou hudbou, skazený trochu poetickými monológmi a možno trochu nudiaci nehostinnou jednotvárnosťou prostredia. (23.04.2014)

Jsou to takové směšné černobílé soudky s malinkou hlavou, ale když vidíte, v jakých podmínkách přežívají, musíte je obdivovat. Čtyři měsíce hladovění v ledové pustině a zahřívání vajíčka, kterému stačí pár vteřin na mrazu a bude navždy mrtvé. Dlouhé putování k oceánu a zase zpátky, aby mládě (které v té chvíli už třeba nežije) mělo co jíst. Brzy se přestanete smát nad jejich kolébavými pohyby a místo toho je v duchu budete povzbuzovat: "Rychleji, rychleji, ať to stihneš..." Málokterý dokument vám vžene slzy do očí. (28.08.2008)