Valachiho svedectvo

Z počátku jsem s tím měl trochu problém, jakmile se ale Valachi rozpovídal, tak to nabralo spád a začalo mě to hrozně bavit. Kdybych tomu měl něco vytknout, tak snad jen to, že mi Bronson připadá moc americkej, než aby se mohl stát pevnou součástí italské Cosa Nostry, a taky mi dělalo opravdu problém přistoupit na hru, že je mu - starýmu, vrásčitýmu dědkovi - 26 let (měl se narodit v roce 1903 a první vzpomínky pocházely z roku 1929). Ale děj a zpracování to přebily. Scéna s Gapem, kterej se nejdřív bojí, že ho jeho starej kámoš oddělá, aby nakonec bez ptáka prosil, aby mu někdo zasadil ránu z milosti, byla neskutečná a řadím ji do svého soukromého zlatého fondu toho nejlepšího, co jsem kdy ve filmech viděl. Tomu filmu je 41 let, ale úžasně funguje a zřejmě vždycky bude. Super! (05.10.2013)

Netradiční Bronson, který ve středních letech své herecké tvorby dokazuje, že umí hnout brvou a že kdejaká herecká póza mu není cizí. Podpořeno chytlavým vyprávěním se zajímavým scénářem. Dokresleno chytlavou hudební linkou. To vše pasuje Valachiho na nadprůměr. Nadprůměr je to ale bohužel lehký, neboť film má spoustu slabých míst...Typickým příkladem jsou chaoticky poskládané sekvence, zavádějící diváka místy do "slepých uliček" nechápání..70% (07.01.2012)

Velmi dobrý scénář, který není jen tradičním nudným životopisným sledem historek, ale pracuje s vnitřním napětím, nutností diváka, aby samotný poznával vztahy, vše je podáno jasně, s možností dostat se do prostředí, velmi dobré jsou detaily (např. krevní spřízněnost, přísaha) i jistá nejednoznačnost. Film nemá mravně vztyčený prst, ale snaží se pochopit vztahy v mafiánských rodinách i jejich - podle mne zvrácené - myšlení. A nechává na divákovi, aby si názor udělal sám. Osobně mám pocit, že nejhůře na těch mafiánských válkách byli obyčejní obchodníci, kteří neměli šanci a byli v presu obou stran. Scénář dobře pracuje i s dramaturgií jednotlivých scén, které samy o sobě fungují jako minipříběhy dále rozvíjející a obohacující děj. (29.09.2012)

Vypadlo ozubené kolečko z mafiánského strojku. "Časy se mění..., a dost rychle." Pomalu se začínají odírat rukavičky a zkracovat dlouhé prsty mafioso koncernu. Velká, počestná a hájená je rodina "knížat Cosa nostra." Jsem zavázán mlčením, morálním ortelem monopolu s ručením neomezeným. Pokud promluvím jazykem Jidášovým, shořím v plamenech pekelných. Navždy. (10.08.2015)

Nechtěli pravdu, ale gangsterskou historku. Toto Bronsonovo povzdechnutí na konci bohužel přesně vystihuje tento film, který neví zda být bulvárem či seriózním pohledem na Cosa Nostru. Ovšem oproti mytologickému Kmotrovi Maria Puza je tu naštěstí mnohem více cynismu (Venturova patetická řeč o přátelství) a odpudivého násilí (nikoli estetizovaného). (16.10.2011)