Cestujúci v daždi

Jedno se tomuto filmu upřít nedá - od začátku až do konce mě držel v napětí, co bude dál??? Jenomže o když konec filmu, byl pro mě potěšující, zdálo se mi, že ne všechno ve filmu bylo tak jasné, jak se zdálo. Charles Bronson byl poněkud surový a to co si nechala Marlene Jobert, nad tím zůstává rozum stát. Největší záhadou ovšem zůstává, jak mohl Charles Bronson vědět všechny detaily kolem celého případu ... (07.02.2010)

Cestujícího v dešti je docela těžké žánrově zařadit. Clément si dal práci prvky nejen protřepat, nýbrž nemilosrdně promíchat. Mimikry dramatu morfují v hitchcockovskou kriminálku a nakonec v nepravděpodobnou romanci s výraznými prvky psychologického filmu. Podmanivý maglajz drží pohromadě jednotná melanchodlická atmosféra, zahuštěná lounge soundtrackem Francise Mai [zhruba na úrovni Air circa Moon Safari, mínus beaty], a potom okolnost, která se za celý film nezmění ani jednou - kočičí výraz Charlese Bronsona, jehož angažmá ve francouzských filmech patří k tomu lepšímu, co po sobě zanechal. Jeho drsný Harry Dobbs se ve filmu filtrovaném snivou náturou hlavní hrdinky ocitá trochu mimo mísu. Snovým uplakaným světem riviéry po sezóně projíždí jako nůž máslem, práská kníry a změkčilými frantíky pohazuje jako polystyrenovými paňáky. Je to asi spíš zásluha zdatného režiséra, že se méně fyzických prvků svého hereckého partu shošťuje přes obludný doplněk pod nosem se ctí. Komu nevadí režisérký exhibicionismus, na tomhle Clémentově snímku si vyloženě pošmákne. (28.09.2013)

"Love, love." Ještě nikdy mě neznělo slovo "love", natož dvakrát za sebou, tak krásně, jako z úst charismatického chlapa Charlese Bronsona, který tak oslovoval křehkou krásku Marlène Jobert, do které jsem se asi zamiloval. Film který má v sobě plno tajemství a nevyřčených pravd je napínavý do posledního okamžiku. Je to jeden z těch mála skutečně silných příběhů, který sice skončí na obrazovce, ale ještě dlouho, předlouho pokračuje v naší mysli a to i díky nádherné hudbě mistra oboru Francise Laie. Film s velkým F a s hereckými výkony z kategorie nadstandartních doporučuji pustit ve večerních hodinách, tma je totiž velkým přítelem pro ještě větší prožitek z této filmařské dokonalosti. (12.08.2008)

Asi jedna z nejlepších filmových "psychoanalytických" krimi. V sedmdesátých letech bylo módou zlo vysvětlovat odkazy na dětství přesně dle psychoanalytických pouček (v dnešní době je zlo ukazováno spíše jako iracionální síla), ovšem duši tomuto filmu dodává svěží a seběvědomý Bronson "léčící" submisivní Jobert opravdu netradičními metodami. Krimi je tady spíše odrazovým můstkem k úvaze o tom, zda se těmto ženám vůbec dá nějak pomoci či jen smutně sledovat jejich dobrovolně vybraný osud. (30.07.2012)

Film jsem viděla poprvé před mnoha lety a pamatuji se, že se mi moc líbil. A můžu říct, že mě opět nadchl. Půvabná hlavní hrdinka v podání vynikající Marlene Jobert, město v dešti, podmanivá hudba a k tomu tajemný a usmívající se Charles Bronson. Tehdy před těmi lety jsem netušila, že scénář napsal Sébastien Japrisot, kterého jsem si oblíbila mnohem později jako spisovatele. Past na Popelku, Zločin v expresu, Dáma v autě s brýlemi a puškou...a především Vražedné léto. Japrisot byl kouzelník. (26.06.2022)