Mechanik zabiják

Winner byl béčkař. Pozor, to nemyslím nějak hanlivě. Uměl řemeslně perfektně zvládnuté filmy se skvělou atmoškou 70's (pokud jde o filmy ze 70's :-)) A Mechanik zabiják má navíc skvělý scénář. Určitě si myslím, že je to mnohem lepší než mnohem známější Přání smrti. Prvních dvacet minut se třeba vůbec nepromluví. Jen sledujeme Bronsona jak za poslechu vážné hudby před nástěnkou vymýšlí co nejoriginálnější způsob odstranění zakázky a následuje provedení. Neříkám, že ten film je něco extra, spíše byste museli být v mojí kůži, kdy si užívám všechny ty lokace (honička na motorkách přes pole někde za L.A., honička po italských serpentinách, pláže, honosné vily, laciné hotely). Po čas celého filmu je jen zataženo, sychravo. A Bronson v cool kožené bundě kosí zabijáky brokovnicí... A ten konec, ten konec. To jsem zůstal vyjeveně sledujíc TV ještě chvíly po skončení. Nechápu, že při tom všem nejde o známější dílo. Vždyť z toho mohl být slušný kulťák... (31.08.2006)

Tak tímhle snímkem to u mě režisér Winner konečně vyhrál. Mechanika (zabijáka) okamžitě řadím mezi nejlepší Bronsonovy věci, které jsem viděl. Mnohem, mnohem výše než nemastné neslané Přání smrti. Film je strhující podívanou, náladou mi nejvíce ze všeho připomněl legendární Dostaňte Cartera s Michaelem Cainem - slabou scénu jsem nenašel, od začátku do konce to zkrátka bylo všechno výborné. Úvodní "němá" patnáctiminutovka, motocyklová a automobilová honička, závěrečná akce s brokovnicemi... A k tomu úsporné, avšak úderné dialogy mezi Bronsonovým ani černým, ani bílým panem Bishopem a jeho mladým učedníkem. Ač se to nezdá, film se vlastně zabývá tématem přátelství a tím, k čemu může vést. Mechanik jistě není pro každého, ale já na něj nedám dopustit. (26.09.2012)

Prostinký příběh válcuje atmosféra, chemie mezi ústřední dvojkou zabijáků, několik nezapomenutelných scén (úvodní čtvrthodinová akce beze slov, Steveho dívka, honička na motorkách) a nekompromisní závěr, který patří bezesporu mezi ty nezapomenutelné. Michael Winner si na nic nehrál a přesto jeho snažení (alespoň v té době) přinášelo ovoce. Výtečně minimalistický Charles Bronson v roli šité na míru, Jan-Michael Vincent je mu rovnoceným parťákem/soupeřem. Drsný, sakra drsný sedmdesátkový nářez. 85%. (20.05.2012)

Možná by tomu neuškodila kratší stopáž, protože v určitých chvílích je děj zbytečně zdlouhavě natahován a napětí opadá. Bronson se však role nájemného zabijáka zhostil s bravurou, v té době byl na vrcholu. Líbila se mi jeho nekompromisní práce a následně i spolupráce s Jan-Michael Vincentem. Na podobných filmech se mi líbí, že ještě nejsou poznamenané digitálními triky „nešvárem dnešní doby“, které většinou značně ubírají na celkové kvalitě snímku (zvláště těch dnešních). Přesně takto si představuju poctivý béčkový akční thriller na sobotní večer. Naštěstí máme stanici MGM, která čas od času vytáhne nějaký klenot. (02.09.2012)

Asi žádný z hitman filmů neměl pro mě takovouhle až reálnou atmosféru (70s jsou holt 70s). Moc se toho nenamluví, děj plyne pomalu, ale skoro vůbec to nenudí, což jsem byl docela překvapený. Bronsonovi role sedne jak ušitá. Styl prvního a druhého Přání smrt je tu už hodně cítit. Winner tohle umí. A závěr je prostě jen taková lahodná sarkastická tečka na konec. -"You always have to be dead sure. Dead sure or dead." (16.03.2009)