Sedem statočných

SEDM STATEČNÝCH je snovým příběhem každého mládí - jinošského i dívčího. Jakkoliv je asi zřejmou pravdou, že japonská Kurosawova předloha stojí umělecky o poznání výše, americký remake rovněž není chudý na hvězdné momenty. Už sama myšlenka filantropních kovbojů-pistolníků, snažících se pomoci strádajícím peónům-mexickým rolníkům, sužovanými kreolskými bandity, je nevšední. Z triviálního westernového zabarvení však vybočuje i důsledné prokreslení individualit nejen spasitelských mužů Divokého Západu, ale i jejich protihráče Calvery a nejednoduché tváře vysávané vesnice. V tomto ohledu získávají STATEČNÍ minimálně jeden rozměr navíc: poselství skutečného mravního přístupu k životu, schopnost rozeznat pozlátko zdánlivě nevšedního toulavého života od tvrdé dřiny na půdě, která je jedinou zárukou hodnot a skutečné práce. Toto zdánlivě "sockovské" klišé je živé - mysli si o tom kdo, co chceš - i dnes. I dnes je také nepodplatitelným zrcadlem naší skutečné povahy, rozmezí mezi rádobydospělým prožíváním a skutečnou lidskou zralostí a odpovědností. (23.05.2011)

„Už mi ponúkali všeličo. Ale nikdy nie všetko.“ Perfektný, vzrušujúci, napínavý, humorný (horkokrvný mladík Chico) i dojemný (Bronson a deti) príbeh o vyvrheľoch, ktorých jednoduchosť roľníkov naučí dobre zomrieť a naučiť si vážiť života - a samých seba. Hoci sa jedná o remake ázijskej klasiky Akiru Kurosawu, americká verzia sa mi vždy páčila viac, na čom majú podiel kultové scény (odvoz na cintorín, padanie z 10. poschodia, tlieskanie, hádzanie dýkou), neuveriteľné scenáristické riešenia (keď sa hrdinovia potrebujú dozvedieť viac o súperových plánoch, tak proste jeden nakráča do ich tábora a tvári sa ako jeden z nich) a fantastické herecké obsadenie, kde nikto nie hlupák, ani vedľajšia figúrka. Jasné, sú tam osoby, ktoré mi odjakživa pripadali nudné. A akčné scény zostarli, to je daň za čas. Ale bohato to kompenzuje chémia medzi Brynnerom (tá jeho chôdza!) a McQueenom, ktorí hrajú výborných parťákov a priateľov a pritom obaja herci sa úprimne nenávideli a na pľaci panovala vojna. K tomu zaujímavo poňatý zlosyn Eli Wallach (vždy sa mi páčilo napr. to, že mal k siedmym statočným v podstate vrelý vzťah a pri prvej príležitosti ich nepostrieľal, ale dal im šancu zachrániť si životy... za čo sa mu oni, keď sa to tak vezme, riadne svinsky odvďačili). Ďalej zaujme smršť skvelých dialógov („Boja sa nás. Asi im nakecali, že ich znásilníme.“ – „To by sme mohli.“ alebo "S kým potom súperí?" - "Sám so sebou.") a hlášok ("Vaše problémy vyriešime olovom."; "Len mŕtvi sa neboja."; "Cintoríny sú plné veľmi hrdých. A veľmi mladých."). Keď prvý raz naplno zahrmí  ústredný chytľavý hudobný motív, mráz na chrbte. "To nie je zmluva, ktorá by obstála pred súdom." - "Ale treba ju dodržať." (06.06.2009)

7 / 10 Jasne vyprofilované dobro a zlo, naivita vo všetkých svojich formách a tvaroch, ostrým vetrom vykresaná príroda amerického stredozápadu, veľké činy, morálne ponaučenia, duchovná čistota prostého, pracujúceho ľudu, povinný happy end; prepis Kurosawovho originálu je uvarený výlučne z tradičných westernových ingrediencií, výsledkom čoho je dnes už klasický, žiadalo by sa povedať až reprezentatívny zástupca žánru. Bohužiaľ, napriek všetkým očakávaniam, nemôžem povedať, že by som bol Sturgesovým dielom nejako zvlášť unesený. Nepopieram jeho nesporné kvality a ani nechcem podrývať jeho kultový status, no príbehu o priateľstve, oddanosti a vzbure v mojom prípade citeľne chýbal akýsi tretí, nefilmový rozmer – neviazali sa mi naň žiadne dojemné spomienky z detstva, nestratil som počas jeho sledovania panenstvo, nevidel som ho ani na veľkom plátne v pompéznej atmosfére kina, ani pod šírym nebom za sprievodu cikád. Takto vytrhnutý z diváckeho kontextu, obnažený a odhalený, nestál predo mnou legendárny epos, ale len obyčajný, takmer päť dekád starý snímok, ktorého vzhliadnutie určite neľutujem, no do môjho srdca sa zlatým písmom zapíše len ťažko. (02.07.2006)

R.I.P. Calvera. To se to sedmi statečným bojuje s přesilou, když za sebou cítí podporu milionů fanoušků svého filmu - nekorunovaného krále těch nejprofláknutějších westernů (Tenkrát na Západě promine). Film je současně ilustrovanou příručkou pro všechny začínající i pokročilé pistolníky a to včetně návodu, jak se má chlap postavit svému strachu, že může být zastřelen. A být pak samozřejmě zastřelen, jenže ne coby zbabělec, ale hrdina. Což je prý dost podstatný rozdíl. Jenže on už si ten rozdíl moc neužije, řekl bych. (05.01.2014)

Nikdy jsem nečekal, že Sedm statečných docením teprve až budu starý. Až teď mi konečně došlo o čem ten film je. I kdež sedm statečných, spíše sedm existenciálních trosek, které se nakonec vydávají v náruč smrti, jenom aby ztišili své životní prázdno. Ti hrdinové, které jsem tak žral ve svém mládí, se mi dnes neskutečně zcizili. Nikdy jsem si nepovšimnul, že už zkraje jsou ti stateční vlastně trosky na okraji společnosti, kteří se na misi vydávají, jen aby unikli svému vlastnímu životnímu selhání. V polovině filmu si všichni ti stateční prodělají explicitní krizi identity, kdy jsou jejich hrdinské činy spíše mamonem neskutečného, než tím očekávaným hrdinstvím. A když si v polovině filmu všichni vylijí to své zkroušené srdéčko, tak ten chlapácký čin mladého Chica už nemůže vyznívat jinak, než s ironickým podtónem. A závěrečný dialog o tom, že všichni prohráli, až na nebohé sedláky, kterým se smějeme již od úplného začátku, jenom podtrhuje zmar a prázdno celé pistolnické generace a celého westernového žánru. Pod vším tím chlapáckým pozlátkem, epickou hudbou a hvězdy nabitým ansámblem se vlastně skrývá dokonalé existencílní drama. (31.01.2016)