Obsahy(1)
Řadová opereta, natočená volně podle francouzské předlohy, slibovala na počátku 30. let mírně pikantní zábavu, která těží z přihlouplých dvojsmyslů a narážek. Dnes z toho všeho zůstal jen doklad o tom, jak kdysi vyhlížela ryzí (pseudo)lidová taškařice, opírající se o osvědčené typy - záletného pána, nevěrné manželce a nadmíru rozverné komorné. Zejména ženské role dnes vnímáme jako notně přepjaté a překřičené. Překvapí obsazení Františka Smolíka, jenž se tu směje, tančí, zpívá a dokonce šermuje. Tehdejší operetní diva Mařenka Zieglerová si zahrála ruskou majitelku masérského salonu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Režisér Karel Anton se až příliš brzy rozloučil s českým zvukovým filmem a barrandovskými ateliéry. Po natočení této operety přesídlil na tři léta do Francie, kde se mu podařilo úspěšně etablovat. Pro své rozloučení si zvolil lehce rozvernou divadelní hru Leo Marcheze, kterou do podoby bulvární operety upravil scénárista Emil Artur Longen. Do hlavních rolí si vybral krásky Ljubu Hermanovou a Lídu Baarovou a překvapivě a nečekaně i dva členy pražského Národního divadla Františka Smolíka a Ludvíka Veverku. Anton pak koncem roku 1936 získal lákavou nabídku od německých sousedů, kteří mu připravili nejlepší zázemí pro jeho další tvůrčí kariéru. V Německu nakonec zakotvil natrvalo a až do poloviny šedesátých let zde natočil řadu filmů. Antonův odchod z Československa, práce v zahraničí i nechuť vrátit se zpět způsobily několikaleté nespravedlivé přehlížení jeho jména a průkopnických zásluh v dobách němé a počátku zvukové éry české kinematografie. Tento nezájem však stále přetrvává. Bohužel. ()
Temperamentní to je, zvláště díky Ljubě Hermanové, ovšem zařazení solidního Františka Smolíka do komické postavy záletníka bylo přinejmenším podivné, rozhodně se mu v této roli nehrálo dobře. Navíc Lída Baarová byla o dvacet let mladší, nebylo divu, že podlehla Pavlu Trojanovi. Nejvýraznější role po Hermanové připadla zde spíše Ludvíku Veverkovi, ovšem ani jeho pitvoření nebylo příliš důvryhodné. A tak ze všeho zbude ve vzpomíkách jen podmanivá melodie, kterou Hermanová ráda zazpívala i v pozdějších letech (i s jejími akrobatickými kousky, jež si všichni dobře pamatujeme z krásných estrád socialismu), a roztomilý přednes novinového článku Lídy Baarové. ()
Komedie Karla Antona, od kterého je to pro mě úplně první jeho shlédnutý film neboť jsem o něm nikdy neslyšel, je skutečně hodně frivolní. Když pominete cokoli jiného, tak v tomto snímku se na první republiku a její i filmové zvyklosti hovoří dost otevřeně o sexu, erotický podtón je cítit v řadě scén, máme tu nevěry a pijatiky zobrazené tímto způsobem a také dost odhalené ženy. Je to nezvyklý film. O to více ale vtipnější, hlavně ve své druhé půlce až se to celé rozjede. Typická komedie vhodná i na divadelní prkna, kde by se se správnými herci rozhodně diváci nenudili. Pro mě trochu překvapivě zábavná podívaná. Tím spíš, když krom Smolíka, který jinak hrál většinou distingované pány, a Baárové jsem nikoho jiného neznal. Například o neznámém herci Pavlu Trojanovi se toho moc neví a tu se jednalo o jeho poslední filmovou roli. ()
Film který navozuje dojem, že podvádění je děsná zábava, kterou se zaobírají všichni. Takže kdo by chtěl poukazovat na dnešní "zkaženou" dobu, bude nejspíš trochu zmatený, protože jde o film z let třicátých, kdy by se čekalo trochu víc toho mravního pokrytectví. Tématicky mě to míjí...nepřipadá mi to zábavné. Taky mě nebavily písničky, kterých bylo požehnaně. Opravdu vtipných momentů bylo pomálu, takže k tomuto filmu se už jistě nevrátím. ()
Jeden z nejdivočejších českých filmů vůbec. Celku vévodí několikeré variování šlágru Veselé Anduly: "Jsem holka s čertem v těle a žár je v očích mých, mám zájem o ctitele jen z příčin rodinných..." Podobnou jízdou je pak Pán na roztrhání rozehraný obdobným ensemblem. Skvělé jsou i dva výstupy legendární Mařenky Zieglerové, její první ve zvukovém filmu. ()
Reklama