Golfová palica

Násilí a zločin v nové podobě, kdy se na dotyčného zlobil nebudeme a dokonce mu budeme fandit. Násilí, které je občas trošku brutálnějsí, je natočeno v tak čisté formě, že to ani jako násilí nebereme. Film, u kterého je možné usnout, ale ne z hlediska unuděnosti, ale z hlediska toho jak málokdy hudba změní tón. Film, u kterého se v první půlhodině vůbec nemluví, ale ani to vůbec nechybí, protože vše je vidět v gestech hlavních hrdinů. Prostě tak trochu jiný film, který by se asi v našich končinách nenatočil. (( :: (08.02.2007)

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Moc nádherný snímek, můj první od Kim Ki-duka a vůbec asijský film, ale asi se o jeho filmy a vůbec ty asijské začnu zajímat víc. Tenhle film mne moc zaujal a to nemluvím o komentáři režiséra na dvd, který si mi až tak líbil, že jsem si ho musel číst po celou dobu filmu. Prostě nádherný film. Nemám slov. Zavěrečná scéna je přímo fascinující. Filmová báseň. Krása !! :-) :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: (27.03.2009)

Můj oblíbenec François Truffaut kdysi poznamenal, že všechno, co je řečeno, namísto aby to bylo ukázáno, je pro diváka ztraceno. Vyprávět příběhy výhradně pomocí obrazů s minimem slov či jejich úplnou nepřítomností - to je totiž ten nejzazší bod filmařského umění. Kim Ki-duk, podobně jako další nesmrtelní velikáni filmového světa, počínaje Hitchcockem a konče Kubrickem, si je tohoto základního filmařského axiomu dokonale vědom. V elegicky rozostřeném oparu 3-iron jej doslova a do obrazu ždímá do poslední kapičky potenciálu. Před konglomerátem se vzdálenou a přesto blízkou východní optikou, která odlišně vyhodnocuje a chápe jak násilí, tak sexuální otevřenost i otázky transcendentální (předně od sebe neodlučuje jednotlivé principy duality, ale chápe je jako celek - např. dobro nemůže existovat bez zla, radost není nic bez smutku apod.), se nedá zastírat, že zde kráčí o skutečnou/neskutečnou kalorickou bombu na 10ti z 10ti úrovních absolutního prožitku. Je to poezie světla a stínu, ohně a ledu, snu a skutečnosti v nerozlučitelném svazku, u které se lze snadno přesnadno nadít i nějaké té malé, ale o to hýčkanější duchovní katarze. Očišťující v dozvuku dopadajících kapek, průzračný ve své skromné hloubce - takový je odpal s 3-iron. // Můj první Kim. (24.03.2009)

Kim Ki-Duk se snažil natočil tenhle film natolik uhrančivě, poeticky a zajímavě, že se z toho v druhý polovině stala trošku křečovitost. Zejména ta absolutní snaha o mlčenlivost obou hlavních postav se dostávala za takovou pomyslnou hranici, kdy už to nebylo zajímavý, ale spíš divný. Nicméně, i když je závěrečná fáze filmu podivná, tak je neskutečně působivá, to se musí Kim Ki-Dukovi nechat (23.09.2008)

Můj první Ki-duk Kim. O tomto režisérovi jsem slyšel hodně, tak jsem byl zvědavý, jestli se mi bude líbit. A světe div se, celkem i jo. Ze začátku jsem si říkal, že tohle vypadá zajímavě, postupem času mě to začalo nudit. Jenže pak přišel závěr, kde mě jedna věta zcela odrovnala. A já pochopil. Nemám co víc, bych napsal, snad jen - 80 %. (22.04.2010)