Broučci

Další ze slavných Večerníčkových seriálů na který si velmi dobře pamatuji. Krásně zpracovaný loutkový seriál se mi vždy líbil. Nejen svými příběhy, které poodhalovaly tajemství louky, jež mi pak připadala zajímavá. Ono taky nebylo moc seriálů, kde by se mísila animace s hraním živými herci. A Jan Hartl velmi dobře navázal na práci svých předchůdců. Tuto verzi mám v paměti ještě víc než tu starší. Broučkova rodina mi pak už vůbec nic neříká. (01.05.2020)

Surové večerníčkové drama, které i přes svou ponurost se i dnes těší velké oblibě u malých dětí. Musím říct, že právě proto jsem ho měla vždy tak ráda, protože to bylo úplně něco nového, co jsem zatím u ostatních pohádek neznala. Nebylo to jako když si Vydrýsek šťastně běhá po lese a nejhorší, co ho může potkat je to, že se jeden den nenají a přespí v lese. Ne, Broučci se s nikým nepárali maminka, tatínek, kmotříček, kmotřička ti všichni zemřou, dále pak Janinka, jejíž smrt mě zasáhla nejvíce a nakonec je to stejně vlastně jedno, protože kdyby neumřela, tak by nakonec umrzla s ostatními broučky... Na jaře všecko kvete, a tam pod jalovcem kvete i dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev červeným. A kvetou tam podnes. (29.01.2014)

Poučeným divákům může tohle zpracování působit určité vrásky na čele, ale posuny oproti předloze jsou naprosto pochopitelné. Jen těžko by asi děti přijímaly, že broučci nakonec zmrznou a i v křesťanských kruzích okřídlený a často diskutovaný výrok "když zmrznout, tedy poslušně zmrznout", se ve "večerníčkovém" zpracování pochopitelně neobjeví. Upřímně řečeno a ač křesťan, rozhodně si nemyslím, že by měl člověk přijímat všechno co nás potká s tak slepou oddaností, jak si to představoval Jan Karafiát. To je ovšem téma na delší debatu a sem to zas až tak nepatří... Křesťanské pokory a úcty k Bohu je v seriálu i tak hodně a moc bych se nedivil, kdyby i to obsažené množství bylo pro některé rodiče až příliš. Některé drobnější posuny jsou ovšem zbytečné, například ona poměrně známá scénka se sladkostí, "sladkou jako med"... Ke kladům rozhodně patří kultivovaný hlas Jana Hartla a skvělý je i na první pohled trochu nečekaný výběr Emila Viklického jako autora hudby. Také zpracování loutek a animaci lze asi jen těžko něco vytknout... Suma sumárum, jde rozhodně o nadprůměrný počin, zvláště v kontextu naší polistopadové tvorby pro děti: 75% (22.09.2014)

Broučci jsou klasikou mezi Večerníčky, ale navíc velmi ojedinělou klasikou. Broučci jsou totiž originální, protože to jsou loutky. Jejich křidélka visí na vlascích a oni opatrně létají přes les a svítí lidem na cestu. Vždycky patřili k mým oblíbencům. O nich se totiž moc pohádek nepíše (ani netočí), takže to byla fajn změna a navíc - ti broučci jsou tak krásně pohádkoví! Teprve zpětně oceňuji "výchovné dopady" Broučků na mě samotnou, ale nějaké tam určitě jsou. Broučci uklidňují, protože dávají důraz na rodinu (a že je veliká!), na starání se o druhé a úctu ke všem okolo. Jsou tak ideální a přitom nám jsou tak podobní. I jejich děti jsou pošetilé a i u nich mají rodiče pravdu. Vždycky když je vidím, musím se usmívat. A v létě, když na zahradě létají Svatojánští Broučci si na tuhle pohádku vzpomenu a uvědomím si, jak hezky nám pan Karafiát a pan Trnka přiblížili ten pohádkový ráj, který se skrývá, tam někde pod kapradím. Škoda těch občas prapodivných příběhů a občasné nepřehlednosti v animaci. Ale to jsou drobnosti. Broučkům budu vždycky držet krovky, aby si získali srdce dalších dětí. (06.03.2012)

Vynikající animace, nádherné loutky, sametový hlas Jana Hartla a milovaná knížka mého dětství ožila, aniž by ztratila cokoliv ze svého kouzla. Pokaždé znovu žasnu, s jakou laskavostí a moudrostí se dětem i dospělým předkládají v příbězích broučků různé roviny života : výchova neposlušného broučka, láska rodičů, trpělivost v dlouhé zimě, učení novým věcem a přijímání zodpovědnosti, čas rivality a namlouvání, umění pracovat, odpočívat i oslavovat, ostražitost před nepřáteli, ochota pomáhat a pomoc přijímat, dobrý "singl" život Janinky, očekávání těhotenství, láska ke všem dětem - včetně toho nemocného na nožičky - a nakonec i smíření s dočasností života, kdy "za broučky, kterým zhasly lucerničky, svítí zase jiní." Atˇprožíváte cokoliv, můžete se v příbězích broučků najít. Já se našla už jako malá, kdy jsem uměla první stránky knížky zpaměti. A pamatuji se, že jsem chtěla čistou lucerničku, až jednou poletím... to proto ten nick: světýlko :-) (29.07.2016)