Infekcia

Předně doufám, že japonské nemocnice a jejich personál nevypadají tak jako ve filmu. Pokud ano tak lituji japonské pacienty... Děj se odehrává v ponuré nemocnici, což podle hodně zvedá atmosféru... Nemocnice mají prostě dost "strašidelný" potenciál. No... film se ze začátku ubírá dosti pozvolným tempem, ale musím říct, že právě pomalejší intenzita vyprávění děje nepůsobila vůbec nudně... naopak docela zneklidňující dojmem - v tom, pro horor, pozitivním slova smyslu. Poměrně zábavné bylo i sledování vztahů mezi personálem... charaktery doktorů a sester byly podle mě perfektně vykresleny a za tak krátký časový úsek, jaký filmy nabízí se autorům povedlo zobrazit opravdu... zajímavou "nemocniční sebranku" :) Film a jeho závěr je poměrně dost matoucí a přiznávám, že úplně jasno nemám... Nemyslím, že to filmu ubírá na kvalitě (opět mě mrzí, jak je film neuvěřitelně podhodnocen, jako každý japonský horor na těchto stránkách... proč se lidé divájí na žánr, který jim nesedí? Taky se nekoukám na rodinné komedie a neházím na ně pak špínu, jak jsou tupé, blbě natočené atd atd...) ... Ok teď jsem se nechal trochu unést a odběhl od tématu. Takže: Zároveň ani filmu nepřidávám na hodnocení díky tomu, že jsem jej úplně nepobral. Film se mi prostě líbil takový jaký je... Mimochodem... Věděli jste, že "Akai" znamená v japonštině "červená"? (21.07.2007)

Nechápu, proč jsou všechny asijské filmy (a obzvlášť horrory) tak nehorázně nudné... Prostě se v nich nic neděje. Čas do konce jsem začal hlídat už po slabé půlhodince a to pravidelně jednou za pět minut, prostě NUDA. Děj se strašně táhne a konečná pointa je už jen slabým pokusem o šok pro diváka, který se teda určitě nekonal. Infekci už doufám nikdy neuvidím, mohl bych totiž u televize zapustit kořeny. (07.03.2010)

Jen málo horrorů mě v posledních letech svojí atmosférou zcela pohltilo - Kansen řadím mezi ně. Zasazené do celkem originálního prostředí, alespoň co se týče japonských duchařin, se po šedesát minut odehrává dusná a poměrně nekompromisní ukázka neustálého strachu, která zdá se nemá konce. Řemeslně vynikající podívané bohužel dojde deset minut před koncem scenáristův dech a končí snad tím nejslabším koncem, jaký mohl mít. 7 až 8 (22.06.2008)

Na to, že u japonských hororů občas nevím, která bije, trochu tápu v logičnosti a posloupnosti děje (mnohdy mi připomínají Lynchův styl roztřeseného a "maglajsovitého" vyprávění), a připadají mi trochu zmatené, jsem si už tak nějak zvykl a abych pravdu řekl, ani mi to nějak nevadí. Naopak, při druhém a dalším koukání člověk alespoň odhalí něco nového, co mu prve uniklo, slepí nějaké střípky skládačky. Infekce mě dostala hlavně tím, že ve mě vyvolala dost nepříjemné pocity (v tom dobrém slova smyslu), vtáhla mě do své husté, a ano, i strašidelné, atmosféry a při jejím sledování jsem se cítil dost nesvůj. A to jen tak každý film nedokáže. Má to nádech duchařiny, ale je to spíš dost psychárna. Samy od sebe se houpající houpačky a pomatená stařenka mě hodně dostávaly. Dlouho jsem Infekci odkládal a asi to byla chyba. Hodně dobrý zážitek. (17.09.2009)

Japonci nám opět nabídli pořádnou akci tentokrát z nemocničního prostředí. Tajemné, ponuré chodby chátrající nemocnice mají nabudit v divákovi pocit dusivé a strach nahánějící atmosféry. Opět dokázali, že dobré filmy se dají natočit i z levných prostředků. Líbí se mi jakým způsobem rozvíjí jednotlivé postavy. Z velkého tvrďáka se nakonec stane posera nebo z plaché dívky největší hrdinka. Tady vidíme, že skoro všichni pacienti mají nějakou vadu a jen velmi málo je jich nemocných jen fyzicky. Co se týče lékařského personálu můžeme vidět změny chování u všech postav. Nejlepší jsou asi ty dvě sestřičky, z nichž se jedna učí píchat jehly do žíly a druhá si pochutná na skvělém mase. Samotné ztvárnění přeměny nakažených lidí je zvláštní. Moc efektů na to nepotřebovali. Stačilo trochu zeleného hnusu a pěkná vrstva make- upu. Chvílemi mi některé scény připadaly sice jako z filmu Nenávist, ale originalita se nedá popřít. (01.07.2008)