Moje matka

Vzťah matky so synom patrí medzi najkrajšie a najintenzívnejšie pocity, aký si len vieme predstaviť. Zároveň však, v závislosti od jednotlivých pováh a okolia, je často tento vzťah aj veľmi krehký a citlivý. Niečo také ako vojna dokáže v duši malého chlapca urobiť riadny chaos a matku zase zneistiť a priviesť do úzkych. O tomto všetkom pekne pojednáva aj tento film, kde celkový dojem je navyše ozdobený celkom vizuálne netypickým, opačným farebným prevedením minulosti (farebné) a prítomnosti (čiernobiele). Škoda, že charaktery jednotlivých aktérov (až na nevlastnú matku) neboli rozvinuté a rozobraté do väčšej hĺbky, hlavne u matky išlo o povrchné rozpitvanie problému. Tiež to chcelo viac osobných súvislostí v kontexte udalostí vojnového prostredia a celkovej neutešenej situácie. Niektoré scénky si žiadali aj vyššiu emotívnu hladinu. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (16.04.2015)

Ľudské vzťahy sú mimoriadne zložitá vec. O to viac zložitá keď na ich vývin vplývajú vonkajšie okolnosti, ktoré samotní ľudia nemôžu ovplyvniť. Preto sa môže stať, že milujúca matka Kirsti posiela na začiatku svojho syna do bezpečia Švédska aj napriek tomu, že jej jeho neprítomnosť trhá srdca, aby neskôr musela ťažko voliť medzi láskou k nemu a mužom do ktorého sa počas vojny zamilovala. Tak sa môže stať, že mladý Eery, ktorý sa po príchode do cudziny pokúšal vrátiť domov k milovanej mame všakovakými spôsobmi sa neskôr návratu domov bráni a volá mamou svoju "pestúnku" Sigil. Tak sa môže stať, že Sigil zničená po smrti svojho dieťaťa presvedčená o svojej vine a o neschopnosti znovu ľúbiť nejaké dieťa, nieto ešte nejakého prišelca zo Švédska dospeje neskôr do štádia dokonalej nesebeckej lásky k nemu. A tak sa môže stať že odpoveď na otázku kto je Eerimu Äideistä Parhain nedostaneme. 10/10. (24.03.2009)

Dokonalý příklad toho, když se velmi poutavého příběhu chopí scénárista, který ho nedokáže v plné hloubce přenést na plátno. Černobílý úvod byl zbytečně dlouhý, řada věcí by šla objasnit místo minutových scén jen náznakem a zbytečným zdůrazňováním některých faktů je film i naprosto zbytečně předvídatelný. Zkrátka a dobře, veškerý děj ve mně žádné emoce nevydoloval, což je při podobně podmanivé kameře, krásné hudbě a výborným hereckým výkonům velmi škoda. (19.08.2010)

Nejspíš jste již slyšeli o programu, který za druhé světové války dost možná zachránil životy tisíců židovských dětí z celé střední Evropy transportem do Velké Británie a pokud ne, doporučuji zhlédnout dokumentární film Do cizí náruče. Již méně známá je skutečnost, že podobná „záchranná“ akce probíhala také na sever od nás, kde Švédsko nabídlo útočiště dětem z Finska, jež odolávalo útokům Sovětů. Právě o tom pojednává dojemný finský snímek Moje matka. Devítiletý chlapec Eero musí opustit svou matku a navzdory jazykové bariéře odjíždí do Švédska za svými (nejspíš dočasnými) rodiči. Je zajímavé pozorovat vývoj jeho vztahu k náhradní matce, resp. náhradní matky k němu. Přes počáteční chladný odstup až k vztahu hluboce soucitnému, silnějšího vztahu s matkou skutečnou, dočasně stovky kilometrů vzdálenou. Stačí trocha sociálního cítění a je těžké nebýt v závěru dojat k slzám. 80% (20.08.2007)

Film o dítěti, které má dvě matky a přitom duši sirotka ve mně probudil úvahy nad neláskou, která je sice opakem lásky, ale ne tak jako nenávist. Nenávidět lze jen toho, kdo je pro nás důležitý a koho si všímáme. Nemilovat je možné mnohem snáz, nestojí to skoro žádné síly - stačí druhému nevěnovat pozornost, neusmát se na něj, neobejmout. Nenávist je ohnivá, neláska chladná. Snímek Moje matka dokáže tento chlad doléhající na dětské srdce skvěle ukázat. Jinak na mě však působil příliš uhlazeně, strojeně, místy pateticky. Zejména velkolepá hudba překáží - za celé dvě hodiny téměř nepřestane znít; přitom by se hodila spíš pro výpravnou fantasy než pro komorní drama. (11.06.2009)