Následky lásky

Už dlouho jsem neviděla takhle vycizelovaný a přitom neokázalý film. Téměř každý záběr je malým uměleckým dílem, téměř každý záběr vypráví příběh jedné samoty. Kde asi je ta hranice, kterou když překročíme, tak už nikdy nenajdeme cestu zpátky k lidem? Můžeme je pak zahrnovat přemrštěnými dary, ale to už bude pozdě, protože ten pravý kontakt je navždy přetržený... i když…možná každý z nás má někde svého přítele, kterého sice dvacet let neviděl, ale který si na nás stejně – čas od času – vzpomene. (05.09.2011)

Sorrentino mě zklamal Velkou nádherou a nadchnul Mladým papežem. Můj třetí pokus s ním skončil zoufalou nudou. Nedokážu ocenit bloudivou kameru po chladných ulicích města a čistě neosobním hotelu, když hlavní hrdina je postava, která jen přežívá zakletá ve svých rituálech a úzce vymezeném prostoru. Postupné odkrývání střípků jeho minulého života, když ještě žil a ne jenom přežíval, mě ničím nedokázalo vtáhnout. Nesympatický, unuděný muž ve mě nevzbudil žádné pocity než jen touhu, ať už tahle bezdějová záležitost konečně skončí. (14.05.2018)

Hrozně zajímavý film, užíval jsem si nádhernou kameru, hudbu i herectví Toniho Servilla, na kterého mě strašně baví koukat. Sice mi tam ne úplně všechno sedlo, ale stejně to byl velmi příjemný filmový zážitek. Bylo mi rovněž líto, že tam té lásky bylo tak málo, skoro jak šafránu, ale o víc je možná ten film překvapivější - trailer sliboval dost jiný film, než jsem dostal, což v tomto případě není na škodu. A závěr je rozhodně velmi silný. Pokud se vám loni líbila VELKÁ NÁDHERA, měl by skoro jistě zafungovat i tento starší film - u mě rozhodně spokojenost hraničící s nadšením. (23.02.2014)

Ti, kteří berou film čiště jako konzumní záležitost, by Následky lásky nejspíše během první poloviny vypnuli. Sorrentino totiž divákovi nic nedaruje snadno a vy tak první hodinu sledujete scény ze života muže, o kterém se nedozvíte prakticky nic. Náš hlavní hrdina se totiž s nikým nebaví, nic výjimečného nepodniká. Vlastně posedává v kavárně, nosí kufřík s penězi do banky a občas prohodí pár slov s párem, vedle kterého v hotelu bydlí. Kdo je, jak se jmenuje, jaký je jeho příběh nebo proč to dělá; to vše je nám, pozorovatelům zvenčí, utajeno. Teprve druhá polovina filmu začne zodpovídat divákovy otázky a dávat všechny předchozí výjevyy do souvislostí. A teprve v tu chvíli vám začne docházet, jak geniální je Sorrentino režisér a scénárista. Za sebe musím říct, že v době, kdy tento komentář píšu, uplynul od chvíle, kdy jsem Následky lásky poprvé a zatím naposledy viděla, téměř rok. A přesto si je vybavuji lépe, než řadu filmů, které mi zkřížily cestu v posledním měsíci. (15.01.2014)

...ve středu dění, v ústraní velké nádhery. Nej(obe)hranější tóny utlumily, degradovaly, umrtvily bytí. Podivný host, člověk ve výslužbě, apatický pozorovatel v koloběhu recitující nudy. Všichni mi brání ve výhledu, jen ta božská dívka mě může vytáhnout z/do pekla...Nesnesu to stále se opakující ranní probouzení, setrvávání v hotelu, strojové přepočítávání milionů, chrastění mafiánského mamonu. Chce to kuráž poker facu, bez jediného podezřelého výrazu. Už dál nebudu příkazy plnit. Zábrany spadly. Padá kámen po kameni. Ale snad si nemyslel, že mu projde tak odvážný čin podfuku. Trpká porážka revolty. Poslední odpočítávání před spuštěním. Už ztrácí se, propadá do tekuté hmoty. Z podstaty, člověk-nikdo v betonu zalitý. (14.09.2016)