Následky lásky

Tiež rád mlčím. Ticho niekedy povie viac, ako slová. Aj tak sú to väčšinou prázdne slová, komponované do prázdnych myšlienok od prázdnych ľudí. Úžasná montáž záberov doprevádzaná mrazivou hudbou. Síce je mrazivá, ale plná citu. Keď budete mať trpezlivosť, kúsok bezstarostnosti a dostatok dôvtipu, všetko to dá dokonalý zmysel. A bola by škoda ho neochutnať. A neužiť si ho. Plán do budúcnosti: nepodceňovať následky lásky. (31.08.2012)

Hrozně zajímavý film, užíval jsem si nádhernou kameru, hudbu i herectví Toniho Servilla, na kterého mě strašně baví koukat. Sice mi tam ne úplně všechno sedlo, ale stejně to byl velmi příjemný filmový zážitek. Bylo mi rovněž líto, že tam té lásky bylo tak málo, skoro jak šafránu, ale o víc je možná ten film překvapivější - trailer sliboval dost jiný film, než jsem dostal, což v tomto případě není na škodu. A závěr je rozhodně velmi silný. Pokud se vám loni líbila VELKÁ NÁDHERA, měl by skoro jistě zafungovat i tento starší film - u mě rozhodně spokojenost hraničící s nadšením. (23.02.2014)

hodně zvláštní film, u kterého jsem na rozpacích při jeho hodnocení. Je u něj vidět snaha o modernistickou stylizaci s pomalejším příběhem. Ze začátku jsem chtěl dát 4*, ale když se mi po pár týdnech od vidění téměř vykouřil příběh z hlavy, tak se přikláním je k lepším 3 hvězdičkám. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.05.2012)

Že by intelektuál a vytříbený estét Paolo Sorrentino spáchal běžnou žánrovku? Ale kdeže. To jen rafinovaně a s jemným sarkasmem tahá diváka za fusekle. Poněkud mi to, jak nakládá s diváckým očekáváním, připomnělo Coenovic bratry a jejich Tahle země není pro starý. Ovšem s tím, že Sorrentino je přece jen komornější, pomalejší a jeho kousek má vyloženě klubový charakter. Kdepak, Následky lásky nejsou primárně o zločinu, spíš o pocitu životní prohry a především je to film o pomstě. Pomstě až za hrob, kde klíčem k pochopení celého filmu je úvodní scéna, kde se antihrdina příběhu podívá oknem ven a sleduje pohřební průvod. Když pochopíte, že jste před deseti lety zemřel, nemusíte se už ohlížet na následky. Toni Servillo podává soustředěný výkon a dokazuje, že patří k elitě současné italské herecké scény. Celkově mi tohle drama přišlo v pořadí jako druhý nejsympatičtější Sorrentinův kousek, jakkoliv určitě není pro každého. Celkový dojem: 80 %. (13.10.2016)

Tak jsem viděl poprvé nějaký film od oceňovaného a respektovaného italského režiséra Sorrentina. Neodvážím se hned vyrukovat s názorem, že je současně velmi přeceňovaný, k tomu potřebuji vidět hlavně Velkou nádheru a srovnat ji s Honem. V tomto případě se jedná o klubový snímek, pomalu plynoucí, s poměrně slušnou atmosférou a přiznám se, že jsem byl docela napjatý, jaká další tajemství nám hlavní hrdina vyjeví. Toni Servillo si celý film vystačí se "stone face" výrazem, dumal jsem nad tím, zda se aspoň jednou usměje, což se přece jen alespoň v závěru jednou povedlo. Zajímavě působí ty "akční" vsuvky s našlapanou hudbou, jako by Sorrentino věděl, že divák klimbá nebo stejně jako Titto je pohroužen do svých myšlenek a schválně jej chce z tohoto stavu vytrhnout, aby se zase věnoval jeho filmu. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a dnes nemám rozdavačnou náladu. (02.05.2014)